Náhrada PVC jinými plasty zmírní rizika
Nikdo není ušetřen, všichni ve svém těle nosíme ftaláty, které se samovolně uvolňují z PVC, v němž slouží jako změkčovadla. Už šest druhů ftalátů je na evropské listině karcinogenních, mutagenních a reprodukci ohrožujících látek. Jejich používání však bylo zakázáno zatím jen v potravinářských obalech a v hračkách a pomůckách pro děti do tří let. Ve druhém případě ovšem jen provizorně výnosem Rady ministrů Evropské unie, jehož platnost se od roku 1999 každé tři měsíce aktualizuje. Nejužívanějšího ftalátu DEHP, který patří ke středně nebezpečným, se ročně na světě vyrobí čtyři miliony tun. Sama Evropská unie ještě před vstupem nováčků vyráběla 595 tisíc tun DEHP, takže vyprodukovaný objem se s příchodem další desítky zemí ještě výrazně zvětšil. Podstatná část vyrobeného ftalátu Evropu neopustí, většina DEHP jde do plastů, z devadesáti procent do výrobků z PVC.
Ohrožené skupiny.
Netušíme, odkud na nás ftaláty mohou udeřit. Z linolea, tapet, plastových tašek … Zejména tuk zabalený ve fólii z PVC se uvolněným ftalátem velmi rychle nasytí. A po něm i lidský žaludek. Nenapadne nás, že plastová fólie z PVC může být pod kobercem a že ftaláty se uvolňují i z plastových trubek a nečekaně i z potisku na tričku. Ftaláty přitom nemusíme jen sníst, vypít nebo vdechnout, projdou i kůží.
Jako všeobecný trend je to velice nebezpečné, ale většina z nás nemá sebemenší osobní důvod se touto vnitřní kontaminací znepokojovat.
Jsou však skupiny lidí, jejichž životní funkce se bez výrobků z PVC zatím neobejdou. Nedonošené děti či jinak hendikepovaní novorozenci, lidé, kteří musejí často přijímat nitrožilní potravu i léky, nebo musejí podstupovat krevní transfuze a zejména pacienti využívající umělou ledvinu. Ti všichni jsou životně závislí na systému plastových trubic a vaků. Lékařská věda jim pomocí přístrojů pomáhá překonat i velice vážné zdravotní obtíže. Ftaláty, které se uvolňují z využitého PVC, je však jiným způsobem plouživě ohrožují.
Pro lékaře je to etický problém. Docent Kamil Ševela z Lékařské fakulty brněnské Masarykovy univerzity řídil rozsáhlý výzkum ftalátové zátěže pacientů léčených na hemodialýze. Zjistil, že tito lidé podstupují dvacetkrát až padesátkrát větší zátěž, než je hranice, kterou lékaři považují ještě za zdravotně přijatelnou. Přestože se bez setů z PVC - tedy bez celého systému trubiček a filtrů, které tvoří umělou ledvinu a jimiž několik hodin koluje pacientova krev - zatím neobejdou lékaři nikde na světě, Ševela se nevzdává. Než se podaří nahradit PVC jiným, stejně pružným, ale méně nebezpečným plastem, zavedl léčebnou taktiku, která snižuje pacientovu expozici ftaláty alespoň na polovinu. Je postavena především na dietě a lécích, které snižují procento tuků v krvi.
„V našem výzkumu jsme nezjišťovali, jak moc jsou tyto látky škodlivé lidskému organismu, ale jak velká je jejich expozice. I tak jsme se přesvědčili, že škodlivé jsou. Nejenže jsou karcinogenní, ale mají i další nežádoucí účinky, především nadprodukci takzvaných volných kyslíkových radikálů. S velikostí expozice škodlivost ftalátů roste. Proto se snažím tu zátěž zmenšit, než se ji podaří úplně odstranit,“ vysvětluje Ševela.
Den D je přede dveřmi.
„Varující výsledky výzkumu jsem prezentoval na mnoha odborných konferencích. Kolegové lékaři se o problému s ftaláty často teprve dozvídali, protože se tím v Česku dosud nikdo nezabýval. Tak za mnou chodili na výzvědy. Přítomní výrobci moc dobře věděli, oč jde, proto zarytě mlčeli,“ popisuje situaci Ševela. Na posledním nefrologickém kongresu letos v Luhačovicích se však mlčení výrobců prolomilo. Ševelovu přednášku si přijel vyslechnout Reinhold Buck, vedoucí vývojového střediska význačné švédské firmy, a sdělil mu, že mají vhodnou náhradu. V létě už na výzkumném pracovišti v Německu proběhly vzájemné konzultace a připravují se klinické zkoušky nového zařízení. Ševela chystá v říjnu zásadní vystoupení na lékařském kongresu ve Spojených státech. To nejtěžší však teprve přijde: financování. Nové technické řešení umělé ledviny je dražší než vyzkoušené sety z PVC. Přesto chce Ševela argumentovat především jeho ekonomickými přednostmi. Chystá tým s kardiology a dalšími odborníky, který má prokázat, že odstranění rizika ftalátů podstatně zlepší zdravotní stav pacientů léčených pomocí umělých ledvin. Ubude vážných zdravotních komplikací vyvolaných velkou toxickou zátěží, včetně těch nejtěžších, jako jsou infarkty a mozkové mrtvice. Lékařské zařízení, které na jedné straně léčí a na druhé straně zákeřně napadá pacientův organismus toxickými látkami, přece nemůže ekonomicky obstát vůči přístrojům, které opravdu jen léčí.
Úřady to nevytrhnou.
Několik nedávných televizních a rozhlasových konfrontací prozradilo, že úředníci, kteří mají zdravotní stav české populace na starosti, si s riziky pramenícími z ftalátů příliš hlavu nelámou. O několik měsíců trvající světové i české kampani proti dětským oblečkům firmy Walt Disney, která je nechala potisknout obrázky a nápisy uvolňujícími ftaláty, se hlavní hygienik Michael Vít údajně dověděl až při besedě v televizním studiu a nebyl schopen k problému zaujmout jakýkoli postoj. Když byl konfrontován s textem e-mailu, jenž mu byl odeslán před několika měsíci, vymluvil se, že příliš cestuje a nestačí si zprávy pročíst. K husí kůži nahánějícím závěrům studie docenta Ševely, které odhalují dlouhodobou neudržitelnost užívané technologie PVC, poznamenala Drahuše Drahotová z ministerstva zdravotnictví: „Při každém zdravotnickém prostředku je určité riziko, i když je musí výrobce snížit na minimum. Nikdy nemůže zaručit, že ten výrobek je bez rizika.“ Tesat by se měl však výrok jejího kolegy Jaroslava Jareše: „Nebezpečnost ftalátů je dána tím, že jsou připuštěny v evropském lékopisu, a potažmo tedy v českém lékopisu jako součást zdravotnických prostředků a obalů i pro léčiva, takže jejich nebezpečnost se nepovažuje za významnou.“ Padesátkrát překročená hranice přijatelnosti toxických ftalátů české ministerské úředníky nijak netrápí.
Vítr fouká zdola.
V postupu vůči nebezpečím z ftalátů Evropská unie zaostává za svou Strategií minimalizace rizik DEHP, kterou počátkem minulého roku vydala v předběžné verzi. Tlak chemického průmyslu údajně zabránil přijmout navrhovaná opatření, která měla zejména chránit těhotné ženy, novorozence a děti vůbec před zdravotními pomůckami, obsahujícími DEHP. Strategie zdůrazňuje, že se tato látka u člověka projevuje negativními zdravotními dopady na ledviny, plodnost, pohlavní ústrojí a vývoj organismu. Měla by nést označení „látka ohrožující reprodukci“ a vyhýbat by se jí měli zejména předpubertální chlapci. O osvětu ve ftalátové problematice se v Česku starají především nevládní organizace - Arnika, Greenpeace a zejména Health Care Without Harm (HCWH). Tato světová organizace je koalicí 430 členských organizací z 52 zemí a má v Praze na Žižkově evropskou pobočku pro 20 států. Sdružuje asociace nemocnic i jednotlivé nemocnice, svazy lékařů a sester, odborové svazy pacientů a samozřejmě i nevládní organizace. HCWH testovala po celé Evropě 48 běžně užívaných zdravotnických pomůcek, v 39 z nich tvořily ftaláty od 17 do 41 procenta hmotnosti, výrobci osmi zbývajících vzorků užili jako blýskání na časy jiné plasty.
Evropský výkonný ředitel HCWH Čestmír Hrdinka je přesvědčen, že se žádná evropská nemocnice nemůže změnám pomůcek vyhnout. V čele snažení jsou Vídeňská asociace nemocnic a švédská univerzitní nemocnice Karolinska. Vedle Ševely třímají prapor změn v Česku i primář dialyzačního střediska Nemocnice Na Homolce Lukáš Svoboda a vedoucí tamní lékárny Iva Vaňková. Zbavit ftalátů ty nejmenší a nejzranitelnější se snaží primář novorozeneckého oddělení fakultní nemocnice v Olomouci Lumír Kantor.
Pochlapit se koncem minulého týdne měli i ministři z evropské rady a měli definitivně schválit svoje provizorní opatření vůči hračkám z PVC, pro tři ze šesti ftalátů dokonce i u výrobků pro větší děti.
