Mladí Češi už pochopili, že na technologickém poli mohou prorazit i ve světě, a čím dál častěji to zkoušejí. Zato stát zůstává v době papírové
Během posledních tří let se v Česku stihl zformovat relativně zdravý základ k tomu, aby v budoucnu mohlo vznikat stále více globálně úspěšných technologických startupů. Postupně odumírá móda hipsterského životního stylu, která se kolem těchto mladých podniků v počátcích objevovala, a scéna dozrává. Lidé v Jihomoravském inovačním centru v Brně udělali obrovský kus práce, pražské akcelerátory a technologická centra se rok od roku zlepšují a i díky lidem jako Jan Šedivý či Michal Pěchouček se o podnikání začíná mluvit i na zdejších univerzitách. Mimoto se objevují také první vzory, které může zejména mladší generace následovat.
Lidé, kteří nemají úspěch jenom díky pletichám, ale díky svým schopnostem. Studenti vysokých škol vidí, že když gigant jako Cisco může koupit Cognitive Security vzniknuvší na ČVUT a v Praze na to konto otevřít důležité výzkumné a vývojové centrum, oni mohou dosáhnout něčeho takového také. A vedení školy zase vidí, že taková spolupráce pak na univerzitu přinese peníze v podobě investic do výzkumu akademiků.
Úspěchů je možné najít více. AVG už je na newyorské burze, Roman Staněk tam chce dovést svá GoodData, firmy jako Socialbakers sbírají ze Silicon Valley investice v desítkách milionů dolarů a miliony dolarů získává i řada menších českých projektů. Existují i lidé, kteří jsou pro úspěch ochotni riskovat a třeba i více než rok přežívat na instantních nudlích.
Není pravdou, že by v Česku nebyly peníze.
Soukromého kapitálu je naopak dost a další přibývá i s tím, jak mladá generace podnikatelů prodává své první firmy a vyobálka dělané sumy pak investuje skrze založené fondy. Příkladem může být Jakub Havrlant a jeho Rockaway Capital. Propočty European Venture Capital Association ukazují, že Česko společně s Polskem jsou v regionu nejlepší v počtu získaných investic do startupů. K penězům a další podpoře se české firmy mohou dostat i skrze programy společností, jako jsou Microsoft, IBM, Telefónica, SAP, Cisco a podobně. Co ale chybí, je větší množství skutečných investorů. Mít peníze a být dobrým investorem, to je rozdíl. Čím více investorů se o Česko bude zajímat, tím více bude vznikat zajímavých projektů. V hledáčku už rozhodně jsme. Intel Capital bere Českou republiku jako svoji nejúspěšnější zemi vůbec a z Londýna se dívá třeba společnost Index Ventures, která investuje do toho nejlepšího, co lze v IT světě najít.
Proto tady poněkud zaráží přístup státu.
Ten zase mluví o statním startupovém fondu, který ale vůbec není potřeba. Důležitá věc v podobě takzvané digitální agendy je naopak v podstatě ignorována a nic na tom nemění ani fakt, že vláda si tuto oblast dala mezi priority programového prohlášení (nutno podotknout, že pod tlakem průmyslu).
Inspirovat se přitom máme kde, třeba na Slovensku. Prezident Andrej Kiska převzal záštitu nad velkou startupovou akcí, o podpoře mladých technologických projektů neustále mluví a na nedávné konferenci v New Yorku jasně řekl, že Slovensko musí jít cestou „from iron to silicon“. Co na stejném fóru předvedl český zástupce Lubomír Zaorálek, nebylo pak ničím jiným než laciným plácáním z povinnosti.
O autorovi| Jan Sedlák, sedlakj@mf.cz
