CENY PLYNU Zvýšené náklady nejvíc pocítí pekárny, teplárny, hutě, sklárny nebo cihelny. Kromě nich se ovšem prohnou i majitelé objektů nebo provozoven, v nichž se topí plynem nebo dálkovým teplem z blokové kotelny na plyn.
CENY PLYNU Zvýšené náklady nejvíc pocítí pekárny, teplárny, hutě, sklárny nebo cihelny. Kromě nich se ovšem prohnou i majitelé objektů nebo provozoven, v nichž se topí plynem nebo dálkovým teplem z blokové kotelny na plyn. Zemní plyn podraží od října v průměru o třináct procent. Poměrně velký cenový skok se dotkne všech kategorií odběratelů včetně domácností. Prodraží se jim nejen topení, ale postupně i další výrobky a služby. Předseda Podnikatelského svazu pekařů Stanislav Musil upozorňuje, že se zdražení plynu zřejmě promítne do cen pečiva. „Pekárny jedou vesměs na plyn a náklady na energii jsou pro ně velmi výraznou položkou,“ vysvětluje. Podle nového cenového výměru podraží velkým pekárnám plyn o 14,5 procenta, malým zhruba o třináct procent. Takové zvýšení výrazně zvedne náklady. Majitel Cvrčovické pekárny Josef Suk (Profit 29/2004) odhaduje, že u něj platby za energie tvoří až dvacet procent veškerých fixních nákladů. PRO KAŽDÉHO JINÝ METR
Stanislav Musil se domnívá, že se cenová politika u energií řídí zájmy velkých energetických firem. „Stát dovolí, aby zvyšovaly ceny, přestože dosahují zisků, o kterých se jiným oborům může jenom zdát,“ stěžuje si. Marže pekáren se dnes podle něho pohybují mezi třemi až čtyřmi procenty a náklady výrobců pečiva už od začátku roku narostly o dvacet procent. Promítlo se do nich například výrazné zdražení cukru, ceny vody i energií. Zvýšené náklady si přitom nemohou pekaři kvůli velké konkurenci automaticky promítnout do cen pečiva. Jejich cenovou politiku bedlivě sledují spotřebitelské svazy i antimonopolní úřad. Za kartelovou dohodu o cenách udělil letos třem největším výrobcům více než stomilionovou pokutu. Musil odhaduje, že české pekárenské firmy letos dosáhnou obratu ve výši 18 až 20 miliard korun. Všechny dohromady přitom vydělají několik stovek milionů korun. Transgas, který ovládá české plynárenství, měl vloni tržby ve výši 55 miliard korun a čistý zisk 7,301 miliardy korun. Plynárenský gigant už třetím rokem patří ryze soukromé firmě - německému koncernu RWE. Pro své podnikání má úplně jiné podmínky než firmy, které se pohybují v konkurenčním prostředí. Na českém plynárenském trhu má výsadní postavení, je monopolním dovozcem a přepravcem plynu. Pod jeho křídla navíc patří i distribuční společnosti, které mají na svém území monopol na dodávky plynu.
POSLEDNÍ POČIN ODVOLANÉHO PŘEDSEDY
Transgas se k novým cenám plynu pro konečné odběratele vyjadřuje vyhýbavě. „O zvýšení jsme samozřejmě žádali, a to vzhledem k dramatickému vývoji cen na světových trzích,“ připustil mluvčí firmy Martin Chalupský. Připomíná, že se nákupní ceny plynu odvozují od cen topných olejů a ty přímo souvisejí s cenami ropy: „V ezměte si, že ropa jen za poslední rok podražila o padesát procent.“ Mluvčí nechce říci, jaké zvýšení cen Transgas kvůli dražším nákupům plynu požadoval. „Nové ceny pro konečné spotřebitele jsou rozhodnutím Energetického regulačního úřadu,“ řekl k dotazu týdeníku Profit. Úřad zřejmě požadavku Transgasu nevyhověl v plné výši. „Není to nijak dramatické zvýšení, protože odráží vývoj na světových trzích jen nepatrně,“ uvedl předseda Energetického regulačního úřadu Pavel Brychta po vyhlášení nových cen. Vysvětlil, že náklady na nákup plynu tvoří zhruba 80 procent ceny pro konečné spotřebitele a cena topných olejů stoupla na světových trzích za poslední měsíce zhruba o třetinu. Úřad může na základě vyšších nákupních cen upravovat ceny pro konečné spotřebitele každé čtvrtletí. Nové ceny plynu byly nicméně poslední, které mohl 30. srpna ještě oznámit Pavel Brychta. Vláda ho na návrh ministerstva průmyslu a obchodu odvolala k prvnímu září (Profit 36/2004) .
PLYNÁRENSKÝ MONOPOL KONČÍ
Více než polovina zemního plynu slouží k topení. Největšími průmyslovými odběrateli jsou teplárny a elektrárny. Zemní plyn se však používá i ve spalovnách, hutích, železárnách nebo k rozběhu některých technologických procesů, například v cukrovarech. Velkou spotřebu mají cementárny, cihelny a sklářské či keramické pece. Energetický regulační úřad (ERÚ) dosud určoval ceny pro všechny kategorie odběratelů. Od ledna příštího roku, kdy se začne s postupným otevíráním trhu s plynem, bude ve vyhlášených cenách chybět průmyslový velkoodběr. Největší zákazníci - průmyslové podniky - si budou moci zvolit jiného než dosavadního dodavatele plynu, a to mimo jiné právě na základě konkurenčních cenových nabídek. Za jednotku plynu, který se od loňska podle evropského vzoru nepočítá na kubíky, ale na megawatthodiny, nejvíc platí domácnosti a nejméně naopak největší odběratelé. Úřad, který má chránit zákazníky před neúměrným zvyšováním cen monopolních dodavatelů, v minulých letech zohlednil i hustotu sítě a počet zákazníků v jednotlivých regionech. Rozdílné úpravy cen zdůvodnil tím, že se v jednotlivých distribučních společnostech liší i náklady na přepravu plynu ke koncovým zákazníkům. Nejvyšší ceny tak postupně stanovil pro odběratele Jihočeské plynárenské, nejnižší pro zákazníky ze severní Moravy.
