Richard Brabec pracoval ve vedení několika chemiček Babišova Agrofertu. Nyní má jako ministr bránit Šumavu a bojovat s těžaři
Richard Brabec bude dost možná nejdůležitějším polistopadovým ministrem životního prostředí. Za jeho vlády mohou padnout limity na těžbu hnědého uhlí, což posledních dvacet let na ministerstvu životního prostředí nikdo nemohl říci ani v legraci. Poprvé od roku 1992 by také jeho úřad mohl prosadit zákon o národních parcích, který by nastavil nové pořádky na Šumavě, a Richard Brabec také dost možná odejde jako ministr, který bude mít na účtu největší nedočerpanou částku dotací z EU. „Hrozící minus bych chtěl stáhnout o deset miliard korun,“ říká v rozhovoru pro týdeník Euro.
* Jak je pravděpodobné takzvané částečné prolomení limitů těžby hnědého uhlí v době, kdy je odložena dostavba Temelína?
Pokud by bylo na stole ono „malé“ prolomení limitů v oblasti Bíliny, které váže asi sto milionů tun hnědého uhlí, musíme si nejprve spočítat, že to uhlí budeme opravdu potřebovat a kdy ho budeme potřebovat. Je tu spousta proměnných. Například zastaralé hnědouhelné elektrárny se budou do roku 2030 postupně odstavovat. Musíme se také ohlížet, kdy a jak bude rozhodnuto o Temelínu a o Dukovanech. Velkou roli budou hrát i energetické úspory, kde jako republika máme velké rezervy. Pokud by stát prolomil byť jen ty malé limity, nesmí to skončit tak, že uhlí vytěží někdo pro sebe a využije to podle svých obchodních potřeb. Uhlí vznikalo desítky milionů let, bylo by tím nejtupějším řešením ho během deseti let vytěžit, spálit ve starých elektrárnách a elektrický proud vyvézt za hranice za nízkou cenu. Na všechny tyto otázky si musí vláda odpovědět ještě předtím, než se případně rozhodne limity prolomit.
* Bude se zvyšovat poplatek za vytěžené uhlí?
Bezesporu. Na tom už je dnes shoda. Ministerstvo průmyslu připravuje sice změnu horního zákona, na zvýšení poplatku je ale možné použít už stávající vyhlášku. Jako maximální hranici stanovuje deset procent z tržní ceny. Stát nyní dostává jeden a půl, respektive po různých přepočtech devět desetin procenta z tržní ceny svého majetku. Černé uhlí má pět desetin. To je opravdu málo.
* Měla by se do horního zákona dostat možnost jít i nad těch deset procent?
Myslím, že by to mělo být možné, byť by ten interval nebyl využit. Když se podíváme na sousední státy, tak Německo má tu hranici kolem deseti procent. My jsme z okolních států suverénně nejníže. Horní zákon by měl řešit i další otázky. Měl by třeba novelizovat strategické suroviny.
* Koncem dubna jste řekl, že předložíte změnu zákona o ochraně přírody. Kdy bude hotová?
Změnu předložíme nejpozději do září. Chceme jejím prostřednictvím dát alternativu vůči senátnímu návrhu zákona o Národním parku Šumava. Náš zákon bude nejen přesnější z hlediska výkladů, ale bude schopen i efektivně řešit spory, které dneska nastávají. Navíc se bude vztahovat na všechny parky, ne jen na Šumavu. Bude řešit i problémy umístění obcí v nejvíce chráněné první zóně národního parku.
* Jak?
Na území obcí by automaticky nově platily jiné podmínky než v první zóně. Jsme přesvědčeni, že budou v zákoně prvky, které by kraje i obce mohly přijmout jako lepší než ty, jež nabízí ten senátní zákon o NP Šumava. Původní zákon je z roku 1992 a je samozřejmě poplatný své době, kdy jsme nebyli členy EU.
* Co vám na senátním návrhu vadí?
Dvacet let je snaha přijmout zákon, který Šumavu vyřeší. Vždycky bylo ale hodně zájmů, které nešly skloubit. Buď byl zákon příliš obecný, neměl nic navíc, a tím neřešil konkrétní problémy. Nebo byl příliš košatý a stal se z něj potom zmatený paskvil. Zbytečné podrobnosti obsahuje koneckonců i současný senátní návrh, například síť cest na Šumavě. To je trochu absurdní. Ve chvíli, kdy by se měnila nějaká stezka, musel by se kvůli ní měnit zákon. Je tam také nadřazenost lesního zákona nad hospodařením v národních parcích, které v některých jeho částech probíhá podle jiných pravidel. To také podle mě není správné. Je tam precedentně umožněn přístup obyvatel první zóny parku kamkoli do první zóny i mimo značené stezky v nejpřísněji chráněných místech.
* Co když i ten váš návrh nebude úspěšný?
Nejsme fanatici. Neříkám, že když nebude po našem, budeme všechno blokovat. Byl bych nejšťastnější, kdyby se situace kolem Šumavy uklidnila. Ten stávající senátní návrh by ale potřeboval výrazné úpravy, aby nebyl ve střetu s dalšími zákony.
* Pokud by váš návrh neprošel, je možné, že byste se podíleli nějakou změnou na tom senátním návrhu?
Tohle nevylučuji. Pokud nezískáme podporu pro náš zákon, tak budeme chtít pragmaticky a vstřícně jednat se senátory o modifikaci toho návrhu.
* Aktivisté říkají, že senátní návrh by udělal ze Šumavy lunapark.
Je jasné, že jsou skupiny, které mají svoje podnikatelské zájmy. Nechci ale říkat, že by Šumava byla zavalena developerskými projekty. Můžu uvést třeba příklad lanovky na Hraničník. Pro nás by to byl reálně problém, protože tam je střet s celou řadou předpisů. I kdyby k nějakým krokům v téhle věci z naší strany došlo, stejně by rozhodoval soud. Tady si spousta lidí myslí, že je to na nás nebo na správě parku. To ale není pravda. Každý sporný krok někdo zažaluje, a když uděláte správní chybu, tak prohrajete. My máme teď třeba připravenou řadu projektů, které by se měly týkat šetrného turismu. Jde o nová návštěvnická střediska, turistické stezky, cyklistické stezky, splouvání řek, zooprogramy, rozhledy a podobně. Tyto věci musejí být velmi pečlivě posouzeny, jaký dopad budou mít na území.
* Vy jste o Šumavě mluvil také s prezidentem Zemanem. Co vám řekl?
Pan prezident konzistentně Šumavu sleduje. Není zastáncem příliš velkých bezzásahových území. Vyjádřil se i tak, že by bylo nejlepší, kdyby bezzásahové území nebylo žádné. Jde o plochy, kde se nesmí lovit, zasahovat proti kůrovci nebo musí chodit jen po značených cestách. Pan prezident je názoru, že historicky jsou na Šumavě stejně hospodářské lesy a že národní park v zásadě škodí rozvoji obcí.
* Přesto chce vetovat senátní návrh, který by mu měl být bližší…
Vadí mu, že v něm je stanoveno procento těch bezzásahových zón. Já si naopak myslím, že v tomto bodě je důležité, že jsme dospěli k číslu, které jsou ochotni akceptovat jak vědci a aktivisté, tak místní starostové a zástupci krajů – byť pro jedny je to nepodrozhovor kročitelné minimum a pro druhé nepřekročitelné maximum. Pro prezidenta je ale číslo dvaceti tří procent nepřijatelné, proto je připraven zákon vetovat. Nicméně deklaroval také svoji ochotu k jednání.
* Mluvilo se ale i o 50 procentech bezzásahového území. Jak to tedy je?
Bylo to obsaženo v minulém plánu péče. Tady ale vystupujeme opatrněji. Říkáme, že nemá cenu řešit, kdy bude 50 procent. To je opravdu horizont desítek let.
* Proč je vlastně kolem těch zón tolik dohadů?
Kdyby nebylo orkánu Kyrill, tak bezzásahovost nikomu moc nevadí. Přišel ale kůrovcový žír a objevily se tisíce uschlých hektarů v bezzásahové zóně. Pro řadu lidí je to problém spíše psychologický. Přijedete na Šumavu, čekáte zelený les, a najednou vidíte suché kopce, které vypadají jako kdysi Krušné hory. Místní se zlobí, že jim tam nepřijedou turisté. A v té době se musíme bavit o tom, jak velké to bezzásahové území má být. V těch 23 procentech, kam patří i rašeliniště, vodní toky a louky, se dnes už stejně nezasahuje. Takže by to v první fázi neznamenalo rozšíření zón. Obce mají problém i s tím, že první zóny je obklopují, a nedovedou si představit, že se budou dívat z okna na suchý les. Já bych s tím měl také problém. Proto bych byl velmi opatrný se stanovením konkrétního terreport mínu dalšího rozšiřování zón. A proto říkám, buďme rádi, že máme kompromis, a nehroťme tu debatu.
* Když ale prezident ty zóny neakceptuje, je dost dobře možné, že vetuje i váš návrh.
Náš návrh nic takového obsahovat nebude. Zonaci stanoví jiné právní předpisy, třeba vyhlášky.
* Příchod nového ředitele Pavla Hubeného měl znamenat prověření hospodaření správy parku. Má to už nějaké výsledky?
Výsledky to přinese. Pan ředitel na to má delší čas, protože těch projektů je celkem osmdesát. Termín jsme si dali do konce června.
* Jak velkou šanci má vůbec dočasný ředitel Hubený, že se stane regulérním ředitelem?
Vypíšu výběrové řízení a je to o tom, jaký bude střet koncepcí jednotlivých uchazečů. Budu rád, když se do výběrového řízení pan Hubený přihlásí. Vím, že se do toho moc nehrne, protože byl spokojený a úspěšný šéf CHKO a místo šéfa parku je oproti tomu dost třaskavé. Když pan Hubený nastupoval, říkal jsem, že výběrové řízení vypíšu do roka. Věci mají svůj vývoj, ale nejpozději do konce dubna příštího roku to udělám.
* I vy jste na ministerstvu prověřovali projekty. Týkalo se to takzvaných losovaček, kam putovaly eurodotace. Našli jste čtrnáct podezřelých projektů. Překvapilo vás to množství?
O losovačkách jsem slyšel hodně. Obecně je ten princip špatný, nevidím za ním nic dál. Působil jsem v soukromé firmě a nedovedu si představit, že bych přišel za svým šéfem Andrejem Babišem a řekl mu, že z dvaceti uchazečů vyberu losováním pět i s tím rizikem, že v těch patnácti odpadlých budou ti s tou nejlepší nabídkou. To by mě šéf pravděpodobně namístě zabil. Jestliže dneska někdo říká, že se k losování odhodlal proto, že by bylo administrativně náročné zpracovat všechny přihlášky do výběrových řízení, tak já se ptám, proč si objednal zároveň firmu, která měla tu administraci na starost. Ta je přece od toho, aby zpracovala takový počet nabídek.
* Jak jste ty podezřelé projekty našli?
Už předchozí vedení ministerstva za Rusnokovy vlády bylo vyzváno, aby prověřilo transparentnost losovaček. Z nějakého důvodu se tím moc nezabývali a zůstalo to na nás. Kdybychom kontroly nechtěli udělat, poměrně jasně by nám hrozilo, že by Evropská komise v rámci auditu postupovala zcela stejně a našla totéž. Pak by dala korekci pro úplně všechny, kteří chtěli čerpat dotace. Komise o problémech s losováním totiž dobře ví. Postup vytipování chybných projektů byl takový, že jsme podle seznamu jednotlivých otázek vytažených z dřívějších rozsudků soudů vzali otázky a projeli těch 88 projektů. U všech těch čtrnácti pochybných tendrů se objevila nějaká otázka, která vyvolávala podezření, že se mohlo jednat o netransparentní výběrové řízení.
* Co bude dál?
Dalším krokem je předání finančnímu úřadu a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. V jednom případě jsme to předali k vyšetřování policii. Jde o Úvaly, kde v losování vyšla stejná čísla jako ve zkušebním testu losovacího zařízení. Paní notářka teď bere zpět svůj zápis, že se spletla a sepsala ta čísla omylem. My to ale posuzovat nebudeme. Nejsme orgán činný v trestním řízení. Máme jasná pravidla od Evropské komise, jak se chovat, abychom neohrozili úspěšnost programu, a tak jsme se také zachovali.
* Pokud by obce peníze vracely, musely by tyto prostředky putovat zpátky do Bruselu?
V případě, že byly peníze reálně zaplaceny, vymáhaly by se zpět přes finanční úřady. Když ty projekty běží dál a nejsou utraceny peníze, musel by je žadatel krýt ze svých zdrojů.
* V oblasti životního prostředí hrozí až čtrnáctimiliardová ztráta eurodotací. Co uděláte s tím, abyste tu částku snížili?
Totálně jsme změnili fungování Státního fondu životního prostředí, abychom zkrátili lhůty na minimum a vypsali co nejvíce nových výzev k čerpání dotací. V souhrnu jsme už vypsali výzvy za osm miliard. Jde o zateplování, odpadové hospodářství, zazelenění, zlepšení krajinného rázu. Máme ještě šest miliard, které jsme vytipovali jako spící, vyčleněné pro projekty, které z různých důvodů neběží. Nejsou tam třeba ještě skončena výběrová řízení, blokují je stížnosti na ÚOHS a podobně. Nevěříme, že tyhle projekty budou včas dokončeny, a tak jsme je začali postupně rušit.
* Takže sečteno podtrženo?
Věřím, že jsme ztrátu za letošní rok už snížili ze 14 na deset miliard. Bojujeme, aby to bylo pod tuto hranici. Moje tajné přání je, aby to byla půlka. To už jsou ale hranice možného, chytáme lidově řečeno kočku za ocas. Přišli jsme v situaci, kdy ta skupina před námi fatalisticky říkala, že to nějak dopadne, a nechala to být. Ono by to ale dopadlo velmi špatně. Reálná ztráta, která hrozila za roky 2013 až 2015, byla kolem 27 miliard korun. Celkově to stáhneme o osm miliard, možná deset. Letos tedy čtyři či pět miliard, příští rok snad také.
Uhlí vznikalo desítky milionů let, bylo by tím nejtupějším řešením ho během deseti let vytěžit, spálit ve starých elektrárnách a elektrický proud vyvézt za hranice za nízkou cenu. RICHARD BRABEC (57) • Po sametové revoluci vstoupil do Občanského fóra, v letech 1991 až 1997 byl členem ODS. • Později působil i jako zastupitel města Kladno. • Od konce 90. let pracoval v řídících orgánech společností KR Leasing a Torol. • V roce 2000 přišel do společnosti Agrobohemie patřící do impéria Andreje Babiše. Firma tehdy bojovala o společnost AliaChem, výrobní jádro zkrachovalého chemického koncernu Chemapol Group. • V roce 2001 se stal Richard Brabec zastupitelem Středočeského kraje, působil také ve společnosti Unipetrol Trade a později i ve Spolaně Neratovice. • Generálním ředitelem Babišovy Lovochemie se stal v roce 2005, na místě vydržel až do roku 2011. Nejsme fanatici. Neříkám, že když nebude po našem, budeme všechno blokovat. Byl bych nejšťastnější, kdyby se situace kolem Šumavy uklidnila. Nedovedu si představit, že bych šéfovi řekl, že z dvaceti uchazečů vyberu losováním pět i s tím rizikem, že v těch patnácti odpadlých budou ti s tou nejlepší nabídkou. To by mě Babiš namístě zabil.
O autorovi| weikert@mf.cz Petr Weikert • ; weikert@mf.cz
