Že by ruský Enron?

S plynárenským kolosem jde pod palbu i PricewaterhouseCoopers

Finančních skandálů je plno, ale tento je opravdu, jak se patří. Účetní firma z „velké pětky“ čelí obvinění, že při auditu jednoho z klientů přehlédla rozsáhlé podvodné transakce. Onen klient je jednou z největších energetických firem v zemi a teď navíc i symbolem veškerého zla zkorumpovaného kapitalismu. O jakou částku jde? Miliardy a miliardy. A aby to nebylo málo, jsou tu i úniky dokumentů, rozezlení akcionáři a vyhrožování soudem. Zuří dokonce i hlava státu.
Ale pozor. Řeč není o americké společnosti Enron. Ústřední postavou nepovedeného příběhu je největší ruská firma a jeden z předních energetických koncernů světa, společnost Gazprom. Tedy kolos, který měl vloni tržby ve výši 20 miliard dolarů a šestkrát větší zásoby než Exxon Mobil. Jeho auditorem je světová auditorská jednička - společnost PricewaterhouseCoopers (PwC). Pod účetnictví Gazpromu se podepisuje už od roku 1996 a naštvaní akcionáři nyní prohlašují, že je na čase obrátit se na někoho jiného. Gazprom a PwC se společně ocitly uprostřed bouře, jejíž výsledek může rozhodnout o tom, jestli si v Rusku vůbec kdy najdou místo správné zásady řízení společností.
Gazprom na rozdíl od Enronu nekrachuje. Ale jako ve většině příběhů z podnikatelského Ruska je i tady zápletka hodně komplikovaná. Stručně řečeno, řadoví akcionáři obviňují PwC z toho, že k auditům v Gazpromu přistupovala s nebezpečnou laxností, chránila management před podrobným prošetřováním mnoha podezřelých transakcí, a investory tak připravila o informace zásadního významu. Podezření, že se pravda o finančním stavu společnosti investorům zatajuje, trvá již delší dobu a také cena akcií několikrát citelně propadla. Pád je skutečně to pravé slovo. I když firma svými aktivy převyšuje Exxon Mobil a akciový trh zaznamenal nedávno zlepšení, má Gazprom co do tržní kapitalizace pouhou dvacetinu hodnoty amerického gigantu. „PwC přešla bez povšimnutí do nebe volající transakce, které bily do očí všechny ostatní a které poškozovaly akcionáře,“ tvrdí William F. Browder. Sedmatřicetiletý bývalý investiční bankéř Salomon Brothers je nyní ředitelem ruského investičního fondu Hermitage Capital Management, který akcie Gazpromu nakupoval už od roku 1996. U Gazpromu, který je všeobecně znám svým tajnůstkářstvím, není audit vůbec jednoduchou záležitostí. „PwC se ale i přes zjevné potíže při získávání informací od managementu dál pod jeho účetnictví podepisovala,“ říká nezávislý člen představenstva Gazpromu Boris Fjodorov, bývalý ministr financí, který nyní vede ruskou investiční bankovní společnost United Financial Group. Co k tomu PwC vedlo? Chtěla si udržet klienta, tvrdí Fjodorov. „Jestliže auditor ví, že nedokáže provést řádnou kontrolu, dělá to pro peníze,“ dodává. Gazprom se k věci nehodlá vyjadřovat. PwC zase uvádí, že hovořit o svých klientech či práci, kterou pro ně provádí, jí nedovolují profesní zásady ani interní pravidla. Jeden z moskevských společníků však přesto říká, že firmu kritizují lidé, kteří na rozdíl od PwC nemají představu o tom, jak to v Gazpromu chodí.
Nicméně v červnu budou akcionáři Gazpromu hlasovat o tom, zda si PwC jako auditora ponechají. V současnosti nabírá případ obrátky, protože Moskvou začal kolovat tajný dokument, jehož kopii se podařilo získat také časopisu BusinessWeek. Jedná se o kontrolu auditu v Gazpromu, kterou v loňském roce provedla sama PwC. Materiál neshledává na práci moskevské pobočky v zásadě nic špatného. PwC se ke zprávě nehodlá vyjadřovat, ale Browdera a ostatní, kteří se s dokumentem seznámili, její závěry pobouřily.
Browder patří ke skupině západních investorů, kteří začali ruské akcie nakupovat poměrně brzy. Spoléhali na to, že manažeři ruských podniků dokážou z firem udělat postupně transparentní a efektivnější subjekty. Browder chce nyní tento proces urychlit. Jako minoritní akcionář Gazpromu usiluje o členství v představenstvu se záměrem zbavit se PwC. U právních firem na Wall Street si zároveň zjišťuje, zda by bylo možné podat ve Spojených státech na PwC skupinovou žalobu. Jménem těch, kdo investovali v amerických bankách prostřednictvím poukázek ADR do akcií Gazpromu. Argumentoval by tím, že investoři je zakoupili na základě nepravdivých auditorských výroků. Je možné, že ve svém boji za vytěsnění PwC získá významného spojence. V Gazpromu má totiž osmatřicetiprocentní podíl ruská vláda, která díky tomu získala v loňském roce převahu v představenstvu. A dokonce i prezident Vladimir Putin má o přesnosti firemních výkazů pochybnosti. „Víme o tom, že se nesprávně vynaložily obrovské částky,“ řekl loni v červnu novinářům. Vláda zatím neprozradila, jak se při hlasování o PwC zachová. Ale Putin a ministři jsou stále méně spokojení s tím, že auditorské firmy nedokážou v Gazpromu a dalších monopolech, v nichž stát stále drží značné podíly, odhalit špatné hospodaření a zvýšit transparentnost. „Auditoři pracují spíše jménem vedení než akcionářů,“ míní náměstek ministra hospodářství Andrej Šaronov. Zájem Kremlu o podíly v polostátních firmách tak silný dříve nebýval. Také bývalý generální ředitel Gazpromu Rem Vjachirev zacházel v posledních deseti let se svým podnikovým lénem, jak se mu zlíbilo. Změna přišla vloni, kdy ho Putin odvolal a nahradil ho loajálním a oddaným Alexejem Millerem, který dostal mandát společnost ozdravit. V tuto chvíli se asi nejvíc potí PwC. Středem pozornosti je již zmíněná kontrola, kterou auditor v loňském roce provedl pro představenstvo Gazpromu. Týkala se vztahů mezi Gazpromem a moskevskou plynárenskou společností Itera. Skupina akcionářů vedená Browderem usilovala o to, aby transakce mezi Gazpromem a Iterou zkoumala další firma Velké pětky, společnost Deloitte & Touche. Obávali se totiž, že vedení Gazpromu využívalo Itěru jako zástěrku pro podvodné převody majetku. Fjodorov tvrdí, že management Gazpromu přizvání Deloitte & Touche zásadně odmítl. Podle zdrojů z PwC se přitom i někteří hlavní partneři v moskevské pobočce firmy domnívali, že důvěryhodná nemůže žádná interní prověrka vlastního auditu. Přesto se nakonec PwC rozhodla, že požadované šetření provede její vlastní tým vedený partnerem z Londýna. Zprávu předložila představenstvu Gazpromu v červenci minulého roku. Kritikům PwC, kteří chtějí tohoto auditora z ruského kolosu vyštípat, se s však jejími kopiemi dostaly do rukou nové zbraně. Arzenál teď mají hodně slušný. Posuďte sami. Kontroloři z PwC se zabývali případem, kdy úředníci Jamalo-něněcké oblasti přijali od Gazpromu namísto dvou set milionů dolarů, které měla společnost zaplatit na daních, plyn jakožto platbu v naturáliích. Úřady ho velmi levně prodaly firmě Itěra a ta ho následně se „značným ziskem“, jak se píše ve zprávě PwC, přeprodala do zahraničí. Tady něco nehraje. Proč nemohl Gazprom prodat plyn s obrovským ziskem do zahraničí sám, zaplatit místní daně a shrábnout peníze pro své akcionáře? Zpráva případ uzavírá s tím, že nebýt platby v naturáliích, musela by si společnost na daně vypůjčit za nekřesťanské úroky. Avšak podle analýzy, kterou na základě údajů ruské státní Účetní komory provedl fond Hermitage, snížil si Gazprom touto oklikou zisk před zdaněním o 5,5 miliardy dolarů.
Dále je tu také analýza majetkových převodů z Gazpromu na Iteru. PwC při kontrole zjistila, že Gazprom Itěře prodal za pouhých 1200 dolarů dvaatřicetiprocentní podíl ve své dceřiné společnosti Purgaz. PwC k tomu poznamenala, že na trhu mohla firma za svůj podíl inkasovat 400 milionů dolarů čistého zisku a že transakce byla „výhodná pro Itěru“. Jak to mohlo projít? PwC to zdůvodňuje tak, že Gazprom, který kvůli ruské finanční krizi bojoval s nedostatkem hotovosti, si nemohl dovolit investovat do přípravy ložiska Purgazu k těžbě. To je zvláštní, protože Gazprom byl tou dobou dost bohatý na to, aby Iteru podporoval prostřednictvím půjček, úvěrových záruk a nejrůznějších služeb v celkovém objemu 616 milionů dolarů. Z Itery se postupně stala čtvrtá největší plynařská společnost na světě. „Nechápu, jak nad něčím takovým mohli auditoři přimhouřit oko,“ poznamenává k majetkovým převodům Christopher Weafer z moskevské makléřské firmy Trojka Dialog. A protože Itera nespolupracuje, nedokázali si kontroloři z PwC prověřit, jestli na konci obchodního řetězce nečekali s připravenými kapsami šéfové Gazpromu. Firma si však za svými výkazy stojí. „Nikdo nepředložil nic, co by dokazovalo tunelování podniku managementem nebo jakékoli jiné pochybné transakce,“ říká za PwC partner Keith R. Rowden. Gazprom má na starosti od loňského března, kdy přijel do Moskvy. Bývalí manažeři Gazpromu zatím jakoukoli účast v Iteře popírají. Zástupci Itery prohlašují, že při kontrole s PwC spolupracovali. Hned ale dodávají, že do toho, komu jdou dividendy, PwC nic není, protože není jejich auditorem. Další nejasnosti se točí kolem moskevské společnosti Strojtransgaz, která se specializuje na výstavbu produktovodů. Té přinesly smlouvy s Gazpromem víc než miliardu dolarů. V informacích předložených v únoru 1999 ruské Federální komisi pro cenné papíry Strojtransgaz uvádí, že manažeři Gazpromu a jejich příbuzní, včetně Vjachirevovy dcery, vlastní dohromady přes 50 procent firmy. O tomto vlastnickém propojení a o tom, že manažeři Gazpromu převedli na Strojtransgaz balík akcií svého podniku za nominální cenu, vyšel v roce 1999 článek v ruském deníku Moskovskij komsomolec. Investoři Gazpromu i analytici začali pátrat na vlastní pěst. Jenže výroční zpráva firmy za rok 1999, posvěcená auditorskou firmou PwC, se o žádných vazbách na Strojtransgaz nezmiňuje. „To by ukazovalo na nedostatek pečlivosti ze strany auditora,“ domnívá se Steven Dashevsky, moskevský analytik energetického sektoru z investiční skupiny Aton. Šéfové Gazpromu veškerá nařčení odmítají. Ovšem na nátlak Fjodorova nakonec ve výroční zprávě za rok 2000 společnost Strojtransgaz jako spřízněnou stranu uvedli. Co se Vjachireva týká, ten je „na odpočinku“ a „na žádné dotazy odpovídat nebude“, sdělil jeho spolupracovník. PwC pomáhá k větší transparentnosti ještě jednomu velkému ruském podniku, naftařské firmě Jukos. Avšak v případě Gazpromu většina lidí váhá, zda PwC věřit jenom proto, že proti ní neexistují žádné důkazy. Odráží to ostatně i cena akcií Gazpromu, která se ne a ne zvednout z hloubky, do níž se propadla. „Pokud se chce nové vedení Gazpromu dozvědět, co se vlastně stalo, musí si najít nového auditora,“ říká ředitel moskevského fondu Prosperity Capital Management Mattias Westman. V takovém případě by akcionáři trvali na novém auditu a na vrácení všech vytunelovaných aktiv. Na svou největší ruskou zakázku PwC ještě dlouho nezapomene. A vzpomínky to asi nebudou nejveselejší.

Ruské impérium firmy PricewaterhouseCoopers V Moskvě je PwC ze všech auditorů Velké pětky největší HONORÁŘE: 87 milionů dolarů v roce 2000.
KLIENTI: Dvě z největších ruských společností: Gazprom a elektrárenská společnost JES. Dále největší ruská banka Sberbank, Ťumenskaja Něftěnaja Kompanija, automobilový gigant Avtovaz, společnost Russkij Aljuminij a provozovatel mobilní sítě VympelKom.
ZAMĚSTNANCI: 950 zaměstnanců, z toho 35 partnerů. Zhruba z jedné čtvrtiny jsou partnery Rusové. Pro srovnání: mezi ostatními zaměstnanci je jich 90 procent.

Pramen: PriceWaterhouseCoopers

Auditor se zapotí Minoritní akcionáři Gazpromu už PwC nechtějí

KRITIKA: Když se loni PwC rozhodla prověřit své vlastní závěry a podívat se na finanční vazby mezi svým klientem, společností Gazprom a plynárenskou firmou Itera, došlo ke střetu zájmů. Minoritní akcionáři požadovali, aby prověrku provedli konkurenti PwC z Deloitte & Touche.

ODPOVĚĎ: PwC tvrdí, že řádný průběh prověrky zajistila tím, že ji nesvěřila moskevské pobočce.

KRITIKA: Závěrečná zpráva PwC o vztazích mezi Gazpromem a Iterou byla upravena tak, aby vyzněla ve prospěch vedení Gazpromu.

ODPOVĚĎ: PwC se odmítla ke zprávě vyjádřit. Zdůrazňuje ale, že kritika zaznívá především od špatně informovaných lidí, kteří o nečistých vztazích mezi vedením Gazpromu a Iterou doposud nikdy nepředložili žádné důkazy.

KRITIKA: Dodavatel plynovodů Gazpromu společnost Strojtransgaz sice v informacích pro ruskou Federální komisi pro cenné papíry z února 1999 uvádí, že je většinově vlastněná manažery Gazpromu a jejich příbuznými, ale výroční zpráva Gazpromu za rok 1999 podepsaná firmou PwC se o vztahu s touto „spřízněnou stranou“ nezmiňuje.

ODPOVĚĎ: PwC, která Strojtransgaz jako spřízněnou stranu uvedla až ve zprávě za rok 2000, se k vypuštění dodavatele ze zprávy za rok 1999 odmítla vyjádřit.

Pramen: BusinessWeek Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc