Miloš Vančura začíná tam, kde jiní končí, a odchází v momentě, kdy každý manažer touží zůstat. Jako rizikový investor a zakladatel fondu Czech Capital Fund SICAV zachraňuje firmy. Specializuje se na krizové řízení podniků, což v praxi znamená, že kupuje od bank pohledávky proti firmám, jichž se finanční instituce touží zbavit. Přebírá krachující společnosti a poslouchá příběhy jejich majitelů.
Úkolem asi šedesáti zaměstnanců fondu je přivést ony topící se firmy zpátky do černých čísel. „Restart je o tom, že se vracíme na původní úspěch firmy. Chceme projekty vracet do života jako stabilní příběhy, ne jako pokusy. Mohou raketově vyrůst během dvou nebo tří let, ale jen díky tomu, že nestavíme na zelené louce. Už máme prostory, konkrétní plány, vybavení…“ dodává se slovy, že startupům se z tohoto důvodu vyhýbá.
Když se projektu začne dařit, krizoví manažeři odcházejí. Prodají společnost buď jejímu managementu, konkurenční firmě z oboru, nebo zahraničnímu hráči. Poté jdou uplatnit své specifické dovednosti zase o dům dál. Podle Vančury by jejich schopností byla v prosperující firmě škoda. Tento cyklus, fungující tempem zhruba tři paralelně běžící záchrany za tři roky, má jedinou výjimku. Firmu s produktem dle Vančurova názoru tak dokonalým, že možná stojí za to mu založit samostatný subfond a ponechat si ho.
Ona značka se jmenuje Joxty, ale dosud byla známá spíše pod brandem Enjoy chips. Řeč je o křehkých chipsech ze zeleniny a brambor, pečených v peci, které pronikavě voní a hrají všemi barvami. Představují odlehčenou variantu klasických brambůrků a jejich specifická chuť většinou budí nadšení. A shodou okolností hrají hlavní roli ve vůbec prvním Vančurově příběhu.
Deset let pokusů
Investoři tehdy koupili od Raiffeisenbank pohledávku proti jičínské smažírně brambůrek, která měla následující den spadnout do insolvence. Byla však jen pobočkou italské společnosti, jež z ní léta tahala peníze ve snaze zachránit mateřskou továrnu. „Řekli jsme si, že abychom příběh pochopili, musíme letět do Itálie, najít mateřskou firmu a zjistit, co se stalo tam. Továrna u Benátek vypadala jako město duchů, ale zakladatel a vlastník, kterému bylo přes sedmdesát, tam ještě kutil něco v laboratoři. Nehledě na to, že nad hlavou se mu rozpadal strop,“ popisuje Miloš Vančura.
Majiteli se představili jako věřitelé z Čech a ptali se, proč firma krachuje. „Místo vyprávění nám přinesl ochutnat dvacet nebo třicet různých druhů chipsů. Udělali jsme si degustaci a divili jsme se, cože to jíme,“ pokračuje. Následně se Ital rozpovídal o tom, jak vedl podnik třicet let a fakturoval přes čtyřicet milionů eur ročně. Dodával polotovary do velkých chipsařských závodů, které je pak dosmažily a distribuovaly, než od jednoho z nich dostal grant a úkol vymyslet zeleninové Pringles.
Miloš Vančura se specializuje na takzvaný restart krachujících firem. Foto: Martina ArltováDeset let se snažil spojit kousky zeleniny s bramborami, rýží nebo luštěninami bez dalších příměsí a deset let mu to nešlo. „Nakonec to ale vymyslel a nestihl to ani patentovat, protože fabrika na polotovary mu mezitím spadla na hlavu. Nestíhal ji řídit a největší odběratel mu jednoho dne zavolal, že už ho nepotřebuje, takže mu vypadlo osmdesát procent příjmu. Během chvilky zkrachoval,“ říká český investor. V pražské centrále fondu se týden rozmýšleli, zda to tak nechají, nebo firmu zachrání.
Bylo to nakažlivé
Vzhledem k tomu, že dnes se Enjoy chips prodávají na pultech zdravých výživ a jejich vzorky si pomalu klestí cestu i do Kauflandu a Lidlu, není těžké uhodnout, jak to dopadlo. „Českou fabriku jsme prodali a italskou koupili z insolvence. Museli jsme najmout nové lidi, připravit koncept, vytvořit brand a ze třiceti příchutí vybrat pět, které začneme propagovat. Ze dne na den jsem se stal chipsařem,“ hlásí hrdě Vančura. Oproti nemovitostem se najednou přenesl do jiného světa.
„Bylo to nakažlivé – když jsme na projekt vybírali peníze, udělali jsme v restauraci degustační večer pro investory, kteří se občas účastnili našich developerských projektů. Za jediný večer bez jediného čísla jsme získali tři miliony eur. Jen jsme jim dali ochutnat chipsy a vyprávěli ten příběh, protože čísla neexistovala,“ vzpomíná investor. Všichni si mysleli, že chipsy jsou perfektní, a pokud se správně uchopí, mají světový potenciál.
Jenže pak přišel covid. Produkt, který měl být partnerem Rock for People a dalších festivalů a který měly zařadit do sortimentu velké řetězce, stále nikdo neznal. A bez možnosti setkat se a ochutnat ho mu zákazníci ani nechtěli věnovat pozornost. Proto se Vančura obrátil na online obchody se zdravou výživou.
Čas odejít na odpočinek
V prvním roce se mu povedlo dosáhnout obratu 1,2 milionu eur a letos plánuje dvojnásobek. Fabrika má ale prý kapacitu i na desetimilionové tržby. Nedávno dokonce získala příležitost dokoupit další dvě linky a ztrojnásobit tak výrobu. Jako každý projekt v začátcích zatím roste téměř geometrickou řadou.
Nakonec si prý daly říct i ony supermarkety. „V momentě, kdy se produkt dostane do povědomí větších hráčů a Lidl vám podepíše, že ho chce distribuovat do 27 zemí, tak je to najednou růst krát sto procent a vy máte problém, že nevíte, jestli si to vůbec můžete dovolit podepsat,“ hlásí manažer.
„Potřebujete mnohem víc lidí, strojů a potřebujete je okamžitě. Proto musíme o smlouvách uvažovat realisticky, abychom růst nepřepálili a nezlikvidovali se tím, že společnost nebude schopna je dodržet. Za dva tři měsíce se dostaneme na bod zlomu a budeme se s investory rozhodovat, co dál,“ konstatuje a na závěr dodává, že ve hře je buď výstup z projektu, nebo založení samostatného subfondu věnovaného chipsům, jenž umožní škálovat pochutinu pro celý svět.
