Nestandardní postup ministerstva průmyslu vyvolává pochybnosti
Po tři týdny marně hledají analytici logiku v chování horníků dolu Kohinoor v Mariánských Radčicích na Mostecku. Z informací, které prosákly z jednání mezi společností SHD–Peel a Mosteckou uhelnou, lze vyvozovat, že pokud by byly splněny podmínky stávkujících, kteří podporují firmu svého spolupracovníka Ladislava Pletichy, otevřel by se prostor pro tunelování státní podpory na útlum dolu. Kudy, kudy cestička. Podstatou pochybností, které vyvolává postup SHD–Peel, je informace, že její advokáti požadovali, aby ještě před prodejem akciové společnosti Kohinoor její vedení vypovědělo smlouvu o nájmu pozemků a nemovitostí, kterou má uzavřenou se státním podnikem Doly a úpravny Komořany. To je zbytková organizace, která spravuje aktiva, která nebyla zařazena do privatizace důlních společností v regionu. Navíc však vlastní nemovitosti, které má pronajaté akciová společnost Důl Kohinoor. Požadavek kupce tohoto dolu by neměl žádnou logiku, pokud by neuzavřel sám smlouvu se státním podnikem a pozemky a budovy pak nepronajal opět svému dolu Kohinoor, samozřejmě za jinou než původní cenu. Pronájem pozemků, na nichž probíhá útlum hornické činnosti, je bezesporu legitimní položkou, na niž mohou být použity státní dotace. Pouze řečnickou otázkou je, proč má mezi utlumovaným dolem a majitelem nemovitosti stát prostředník. Jenže požadavek, aby současné představenstvo smlouvu vypovědělo, byl odmítnut ze zcela pochopitelných důvodů. Lidé, kteří sedí v čele Kohinooru, nejsou ochotni se nechat zavřít. Vypovězením smlouvy o užívání nemovitostí, které důl potřebuje ke své činnosti, by spáchali několik trestných činů najednou. Proto se tento požadavek nestal součástí dohody o smlouvě budoucí mezi Mosteckou uhelnou a SHD–Peel. Není divu, že majitel této firmy Pleticha nebyl příliš žhavý do přemlouvání horníků, aby vyfárali. A tak ještě dlouho po rozhodnutí MUS, že dál nebude jednat, Pleticha tvrdil, že stále vyjednává. Rozdvojený Kuneš. Horníci jsou přitom patrně přesvědčeni, že se proti nim všichni spikli. Doklady, které má týdeník EURO k dispozici, napovídají, že jim k tomuto názoru dopomohl i ředitel odboru hornictví ministerstva průmyslu a obchodu Jaroslav Kuneš. Loni v září vláda zařadila důl Kohinoor do útlumového programu. Tím vznikl horníkům nárok na zvláštní obligatorní dávky při propuštění ze zaměstnání a Mostecké uhelné vznikl nárok na finanční pomoc státu při uzavření dolu. Už 20. října ředitel Kuneš poslal šéfovi mosteckých hornických odborů Miroslavu Tlapákovi znalecký posudek k podnikatelskému záměru pokračovat ve hlubinné těžbě v dole Kohinoor. Posudek dotěžení zásob uhlí jednoznačně doporučuje. Tvrdí se v něm, že toto uhlí má výhřevnost srovnatelnou s černým uhlím a je nízkosirné, tedy vhodné pro spalování ve středních tepelných zdrojích, což by mohla dokonce nařídit Česká inspekce životního prostředí. Tak by se dal údajně zajistit odbyt až dvou set tisíc tun. Další odbyt by měly přinést přísnější kontroly sirnatosti při prodeji tříděného uhlí domácnostem. Ekonomika těžby je dostatečná a důl může dosahovat více než dvacetimilionového zisku. To píše státní úředník pár týdnů poté, co vláda připustila, že ztrátovost těžby je neuvěřitelně vysoká a stát musí přispět na útlum. Dopis navíc obsahuje pasáž, v níž se říká, že pro úspěch záměru lze doporučit, aby provozovatelem dolu byla právnická osoba nezávislá na obchodní politice a strategii Mostecké uhelné. MUS by měla okamžitě ukončit přípravu na likvidaci dolu a připravit smlouvu o pronájmu s budoucím provozovatelem, který by měl mít předkupní právo při budoucím prodeji. Už o měsíc později začaly na dole nepokoje, které vyvrcholily první okupační stávkou. Pod jejím vlivem uzavřel na počátku prosince Kunešův šéf, ministr Grégr dohodu s MUS o pomalém útlumu, na nějž stát přispěje částkou pět set milionů korun ročně. MUS pak bude těžit na Kohinooru ještě pět let. Ministerské triky. Jenže s dotací pak bylo vše jinak. Na základě dohody z prosince vytvořila MUS ze svého závodu Kohinoor dceřinou akciovou společnost Důl Kohinoor. Prvního března následovala první rána. Ministerstvo průmyslu sdělilo, že místo 500 milionů přijde v roce 2000 mnohem nižší částka, a to 161,8 milionu korun. Mostecká proto přizpůsobila útlum těmto prostředkům. V polovině roku měla důl opustit polovina zaměstnanců a o osudu zbytku se mělo rozhodnout na konci roku na základě možností státního rozpočtu poskytnout další dotace. Mostečtí si však téměř nesáhli ani na schválenou státní pomoc. Mostecká uhelná využila na útlum pouze pět milionů státních korun v měsíci lednu. Další už nepřijala, protože existovala samostatná právnická osoba Důl Kohinoor. Ten byl v útlumu, a pouze on mohl tedy přijmout od státu dotace. A tak 29. března přišel do Mostu dopis od již zmíněného Jaroslava Kuneše, hovořícího jménem ministerstva průmyslu a obchodu. Dva dny před začátkem stávky v něm sděluje, že Důl Kohinoor nemůže dostat dotaci na měsíce únor až duben ve výši téměř padesáti milionů korun, protože není věcně příslušným subjektem. Tedy není uveden v usnesení vlády. V tom ovšem nemohl být uveden, protože neexistoval. Nicméně vyplácení dotace bylo podmíněno jeho zřízením. Že by to byla Hlava XXII? Ani náhodou. V okamžiku, kdy se zdálo, že by se mohl prodej dohodnout, neváhalo ministerstvo prohlásit, že převod dotace na nový subjekt není problémem. Po krachu jednání se však problém obnovil. Pokud se někomu zdá, že by chování ministerských úředníků zasloužilo vyšetření, není osamocen.
