Ze škol nesmějí odcházet nepoužitelní absolventi

MINISTRYNĚ ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY DANA KUCHTOVÁ :Ministryně Dana Kuchtová rozjíždí rozsáhlou reformu. Chce, aby lidé mohli získat vzdělání ve více profesích a lépe se tak uplatňovat na trhu práce. Moderní škola má podle ní vychovávat sebevědomé zaměstnance i zaměstnavatele.

MINISTRYNĚ ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY DANA KUCHTOVÁ : Ministryně Dana Kuchtová rozjíždí rozsáhlou reformu. Chce, aby lidé mohli získat vzdělání ve více profesích a lépe se tak uplatňovat na trhu práce. Moderní škola má podle ní vychovávat sebevědomé zaměstnance i zaměstnavatele. Nedávno jste se v Praze setkala se zástupci podnikatelské sféry. O čem jste hovořili? Byla tam přibližně padesátka podnikatelů, šéfů velkých českých firem. Když jsem se jich ptala, co chtějí od absolventů středních a vysokých škol, odpověděli, a to je zvláštní, že morálku. Pak teprve následovaly flexibilita, schopnosti přizpůsobit se, pracovat v týmu, vést lidi, jazykovou výbavu. A to jsou požadavky, které by nová zreformovaná škola měla plnit. Měla by lidi učit jednak odbornosti, ale i schopnosti obstát v podnikání. Měli by být dostatečně připraveni na to, že nemají jedno povolání na celý život. Může školství vychovat podnikatele? Určitě je potřeba, aby ze škol vycházeli lidé, kteří mají příslušnou kvalifikaci. To znamená, že budou schopni stát se podnikateli v některých oborech. Základ je škola, jako ve všem ostatním. Ale na druhou stranu vedle odborného zázemí by škola měla lidi naučit samostatnosti, flexibilitě, týmové práci. To jsou vlastnosti, které stará škola nebo model, který tady dosud byl, nedával. Škola učila fakta, gramatiku, mnohdy spoustu zbytečností, a neučila to, co podnikatelé vyžadují či potřebují. Máme speciální „podnikatelské“ školy? Chci-li, abych uspěla jako podnikatel, stačí mi zvolit si určitý druh školy? Jsou školy managementu, další učí byznys, ekonomii. Ale já si myslím, že v tom to není, aby manažera vychovala jediná škola. Všude na učilištích, odborných školách s maturitou je líheň a zásobárna buď podnikatelů, nebo budoucích zaměstnanců v oblasti, kterou podnikatelé potřebují. To znamená strojaři, technici, řidiči, truhláři a další řemeslníci. Učňovské školství je oblast sama o sobě, kde musíme vychovávat zaměstnance i zaměstnavatele do podnikatelské sféry. A pak je další velká kapitola středních odborných, průmyslových či přímo manažerských škol. Tam tvrdíte, že je třeba posílit všeobecnou složku vzdělání, sebevědomí absolventů včetně jejich vystupování.

Pak budou odsud odcházet lidé s určitou odborností, ale zároveň budoucí mistři, příští šéfové, kteří se budou umět postavit před tým pracovníků a budou ho umět řídit. Budou se umět s ním domluvit třeba i cizí řečí.

Na vrcholu školství stojí vyšší odborné a vysoké školy. Dotkne se reforma i jich?

Ano, samozřejmě. Ovšem tady už obsah bude jiný než na středních školách, protože tam jsou odlišné problémy. Například u univerzitních škol budeme chtít posílit manažerské řízení.

ZMĚNY SE DOČKÁME ZA DESET, DVACET LET Odkdy začne reforma školství platit? Teď od září. Začíná v prvních až šestých třídách, kde mohou učitelé zrušit tradiční výuku podle jednotných osnov. Pedagogové si měli připravit vlastní školní vzdělávací programy vhodné pro jejich školu. Postupně budeme ve všech třídách učit tvůrčím způsobem. Ale je to dlouhodobá generační záležitost na deset, dvacet let. Učitelé se postupně naučí jinak učit. Rodiče začnou vnímat školu jako místo, se kterým mají spolupracovat, a studenti jako prostor, kde mají šanci něco získat, ne jako nepříjemnou povinnost, kam musí chodit za trest. S nadsázkou tvrdím, že je to konec habsburského školství v Čechách. Zkuste si představit, že máte dítě končící povinnou školní docházku. Chcete, aby uspělo v podnikatelské sféře. Kam byste ho směřovala, nebo raději, jak byste mu poradila? Museli bychom si nejprve společně odpovědět na otázku, v jaké oblasti chce podnikat. V jaké sféře je tedy podle vás největší možnost uplatnění? Na to máme studie. Podle nich mají největší uplatnění všeobecně lidé s vyšším vzděláním. Ta čísla jsou ohromující. Absolvent vyššího vzdělání, od vyšší odborné školy, přes bakalářské, magisterské či doktorantské studium, má patnáctkrát vyšší šanci, že se uplatní, než absolvent učiliště. To je jasná odpověď na otázku, o co by se rodiče měli snažit. Najít schopnosti, přednosti dítěte. V tom by měla napomoci i škola, ne ho vydusit, že tohle a tohle neumí, ale pomoci mu najít jeho orientaci, jeho nadání. A pak ho dostat co nejdál v systému vzdělávání, aby byl schopen podnikat, je jedno v jaké oblasti. Na trhu je bezesporu největší hlad po technicky vzdělaných lidech. Přesto mladí o školy tohoto typu příliš nestojí. Tušíte proč? Je to především u technických vysokých škol, které si velmi stěžují na nedostatek zájemců, zatímco humanitně zaměřené vysoké školy hlásí převis uchazečů. Je to vlastně už v České republice dlouhodobější trend. Shoduji se s názory pedagogů na základních i středních školách, že problém je právě v tom, že se špatně učí matematika, fyzika, souhrnně technické předměty. I v tom by reforma měla přispět k zásadní změně. Žáci a studenti se učí často hlavně vzorečky, složitá témata, integrály, goniometrické funkce. A pak si nejsou schopni ani spočítat útratu. Nebo si neumějí sami pohlídat úvěr. Zadluží se. Neumějí zjistit, kolik jsou schopni splácet. I z těchto důvodů by se výuka technických předmětů měla změnit, to je velký cíl reformy. Aby se lidé nebáli technických oborů a uměli spočítat trojčlenku, procenta, aby znali základy matematiky, logiky. Ale není to málo pro technicky vzdělané lidi, jaké v praxi potřebujeme? To je základ. Kdo chce jít dál, musí mít možnost, aby mohl udělat maturitu, například z matematiky, která bude na vyšším stupni obtížnosti. Kdo nebude chtít, získá ten základní stupeň. Jde o to, aby se lidé třeba matematiky nebáli, neměli z ní trauma. A až zmizí strach z technických oborů, je docela možné, že se počet zájemců o technické vzdělání zvýší. Vinu na této situaci mají trochu i technické vysoké školy. Musejí být aktivní, shánět studenty, nabízet jim dobré podmínky, spolupracovat se středními školami, organizovat soutěže, nabízet zajímavé studijní programy. I tomu se postupně učí. Do školství, vědy a výzkumu přijde z Evropské unie obrovské množství peněz. Už je jasné, na co budou? Ministerstvo školství bude řídicím orgánem dvou velkých operačních programů. Jeden se jmenuje Vzdělání pro konkurenceschopnost, druhý Výzkum a vývoj pro inovace. Dohromady jde přibližně o 130 miliard korun, což je zhruba stejná částka, jakou má ministerstvo školství na jeden rok, je to jeho roční rozpočet. Tyto peníze budou určeny pro roky 2007 až 2013. Je to obrovská injekce, která pokud bude dobře aplikována, může přinést zásadní impulz a změny. Naše ministerstvo připravuje způsob, jak se budou vypisovat jednotlivé projekty, jak se budou podávat žádosti. Také se snažíme o propojení a tím větší využití i mezirezortních programů. Určitě zajímavé je právě propojení školství a ministerstva průmyslu a obchodu.

Přesně na tom už se dělá. Máme program Výzkum a vývoj pro inovace, který je primárně zaměřený na vědu. Kolegové z ministerstva průmyslu mají Podnikání a inovace, což je program spíše pro průmysl a podnikatele. Snažíme se o jejich propojení. Aby to, co se podaří díky velkým investicím do vědy a výzkumu, bylo možné využít v komerčním sektoru.

FIRMÁM SE VYPLATÍ SPOLUPRÁCE SE ŠKOLAMI Při velkých firmách dříve existovala učiliště a bylo to dobré pro obě strany.

Ano, dříve si podniky vychovávaly na učilištích zaměstnance. Dneska to třeba dělá mladoboleslavská škodovka. Má učiliště, jehož absolventi v naprosté většině zůstávají ve firmě. Vytváří jim dobré podmínky zajištěné smluvně a má lidí dost. Tato cílená práce podniků se může zlepšit ve chvíli, kdy bychom jim dokázali dát šanci spolurozhodovat o učebním předmětu. Snažíme se o to. Zveme zástupce Hospodářské komory a jednotlivých firem, aby se podíleli na přípravě vzdělávacích programů. Společně se snažíme, aby odborné vzdělání bylo co nejpraktičtější, aby učební programy nebyly zavěšeny ve větru.

Dříve ovšem firmy, které zaměstnávaly učně, měly i jistá zvýhodnění. To už ale padlo. Právě to chci znovu otevřít, protože by to vedlo k tomu, že o učně by byl zase zájem. Jakmile bude učeň dělat, získá praxi, což je dnes kámen úrazu, dostane mnohem větší šanci na uplatnění. Jediná cesta je, aby školství, ministerstvo práce a podniky úzce spolupracovaly, jedině tak se to dá postupně vyřešit. Pak bychom byli všichni mistři několika řemesel? Ten trend naučit se všestrannosti či dosáhnout co nejširšího vzdělání, o kterém jsem mluvila u podnikatelů, platí i pro lidi, kteří absolvují jednu odbornost, jedno učiliště. Vezměme si příklad šiček, jejich odbornost najednou naprosto zanikne, není třeba, vše zvládnou stroje. Hlavně se textilní výroba stěhuje na východ. Čína postupně zvládne obléct většinu lidí zeměkoule. I proto najednou nejsou šičky třeba. A pro ně je životně důležité, aby měly i jinou odbornost. Nemusí mít maturitu, ale také ne pouze jednu odbornost, se kterou počítaly, že jim vystačí na celý život. Jak toho hodlá ministerstvo školství dosáhnout?

Nabízíme takzvané dílčí kvalifikace, to je jeden z nástrojů, jak třeba řešit nedostatek řemeslníků v určitých oblastech. V podstatě jde o to, že každé řemeslo se dá rozdělit na části, na oblasti. Cukrář třeba umí zdobit dorty a připravovat těsta, ale už třeba neumí dělat svatební hostiny. Ten obor je rozdělený do dílčích kvalifikací, které na sebe navazují, a my nabízíme, že si lidé budou moci udělat další dílčí kvalifikace.

Kde se budou zájemci o nové řemeslo vzdělávat? Třeba v kurzech, nebo si člověk sežene sám někde praxi a nebude muset tři roky chodit do učiliště. Zavádíme to nyní na trh a nabízíme tak lidem, kteří z nějakých důvodů v jednom učebním oboru neuspěli, aby si udělali jiný, a to neformálně. Aby nemuseli tři roky místo vydělávání peněz chodit od rána do školy, na kterou nemají čas. Ovšem týká se to lidí starších osmnácti let, ne žáků devátých tříd základních škol. Chápu to tak, že kdybych chtěla být soustružníkem, který dnes lehce najde slušně placenou práci, a vyhlédnu si firmu, která mě vyučí, získám potřebnou odbornost? Firmu, soukromého školitele, to záleží na vás, s kým se domluvíte. A pak přijdete za autorizovanou osobou, kterou vám zajistíme na ministerstvu školství, a ta vás přezkouší a vy si tak z dílčích kvalifikací, o které budete mít zájem, složíte buď celý či jenom část určitého učebního oboru, řemesla. Stanete se soustružníkem, aniž budete chodit do školy. Je to teď daleko jednodušší. Jsme národ, kde lidé ovládají spoustu řemesel. Ti také mohou přijít a získat zkouškou jakýsi výuční list? Přesně. U nás je tradice řemesla strašně veliká. Lidé umějí stavět, truhlařit, ale nemají potřebný papír. My jim teď umožňujeme stát se kvalifikovanými pracovníky. To je trochu prvorepublikový typ učení řemesla. Téměř. Zatím to bylo velice formální. Teď se šance, jak získat kvalifikaci, rozšiřuje, uvolňuje. Kdo neměl papír z učiliště, i když byl třeba zdatný elektrikář, tak nezískal takový plat, jako ten s vysvědčením. Majitelku cukrářství, která by mě naučila dělat svatební dorty, znám, ale na kolik mě přijde to přezkoušení? Počítali jsme to, že dohromady celková souhrnná kvalifikace jednoho řemesla přijde na pětadvacet tisíc korun. Ty zaplatíte té osobě, která vás zkouší. Mluvíte v přítomném čase, ale zatím jsem se s tím nesetkala. Takže odkdy se rozjede volný trh s řemesly?

Už nyní ten zákon o uznávání kvalifikací platí. Máme připravených prvních několik desítek oborů, třeba cukráře, hoteliéry a další, které předáme vládě ke schválení. A postupně budeme připravovat další kvalifikace včetně odborníků na přezkoušení. Je to poměrně složité, aby bylo jasné, z jakých dovedností se musí skládat jednotlivé obory. A ty se budou moci studovat na učilištích jako dosud, nebo i takto neformálně. První obory budou co nejdřív, všechny v horizontu jednoho, dvou let. Věřím, že to posílí trh s pracovními silami, lidem to dá šanci flexibility.

OŠETŘOVÁNÍ DĚTÍ JAKO BYZNYS Obě známe problém podnikatelek i ostatních maminek, které chtějí jít do práce, ale nemají kam dát dítě. Téměř úplně vymizely jesle, míst ve školkách je málo.

Problém mateřských školek byl spíš systémový. Nyní je podobná situace u základních škol. V době, kdy poklesla porodnost, se rušily ve velkém mateřské školy, teď se rodí víc dětí a školky nejsou. U základních a středních škol se to projeví v letech 2010 a dál. Byla to krátkozrakost. Upozorňuji radnice, aby nerušily základní školy, aby se podobný problém neopakoval, ale moc na to zatím nikdo nechce slyšet.

Ale jaké je řešení? Může ministerstvo školství pomoci, poradit? Jedna šance je, že budou vznikat firemní mateřské školy. Uvažujeme i o školkách při vysokých školách, aby se mohly ženy vzdělávat a nepovažovat přitom dítě za překážku. Problém je školka rok před nástupem do první třídy, která je zdarma. Někteří rodiče toho využívají a dítě tu mají zdarma dva roky. Zažádají totiž o odklad nástupu do základní školy, a odčerpají tak finanční prostředky. Možná by pomohlo, kdyby se bezplatný přípravný rok dával jenom na jeden rok. Ukázalo se, že tradice dávat děti do školek u nás zůstala a my musíme ženám pomoci. Právě tohle nám ženy na západ od Česka často záviděly. Síť školek považovaly za výbornou pomoc mladým rodinám.

Také si myslím, že je třeba opět na tom pracovat, obnovit školky, poskytnout ženám možnost, aby mohly jít do práce ve třetím roce dítěte. Zatím to hodně z nich řeší různým hlídáním, což je také varianta. Ráda bych, aby se počet mateřinek podařilo ustálit, chci udělat vše pro to, aby se to zase zlepšilo. I když školky patří obcím, ne státu.

KUMPOŠT SE BOJÍ VÝSLEDKŮ AUDITU Nechali jste vypracovat právní audit ohledně libereckého lyžařského šampionátu v klasickém lyžování. O jeho závěrech budete informovat začátkem září. Znáte už nějaké výsledky?

Ukazují se velké nedostatky právě ve vedení organizačního výboru. Bylo vydáno mnoho peněz na mediální kampaň. Smlouvy byly zadávány vágně. Financovali tam zbytečné akce, jako například golfový turnaj. Nebylo dosud předáno účetnictví. Práce lidí mimo vedení organizačního výboru byla dobrá. Nechci zveřejňovat vše, dokud není definitivní výsledek auditu. Ale už nyní mohu říci, že fakta jsou alarmující. Možná proto se bývalý šéf organizačního výboru šampionátu Roman Kumpošt obává zveřejnění výsledků auditu.

Tyhle půtky mistrovství ale nijak neprospívají.

Přesně, je to pro image akce nešťastné, i osobně pro Kateřinu Neumannovou, která má nejlepší vůli to dotáhnout k úspěšnému mistrovství. Chtěla s odpůrci jednat, domluvit se. Oni tu podanou ruku její i ministerstva odmítli.

Proč z organizačního výboru odešlo s Kumpoštem tolik lidí, kteří by byli určitě pro mistrovství přínosem? Bylo to manipulací, jejich propojením, nebo obavou, že bez Kumpošta to nepůjde, či dokonce na protest?

Ty jednostranné informace mohly lidi přesvědčit, že to Roman Kumpošt dělal správně a my jsme mu neprávem do přípravy mistrovství vstoupili. Možná změní názor, až uvidí fakta. Další důvod může být pragmatický, finanční. Byli to většinou zaměstnanci občanského sdružení kolem šampionátu a mohli se obávat, že přijdou o peníze, o práci. Nedokáži přesně odhadnout, co je k tomu vedlo. Bylo by fajn, kdyby emoce utichly a začalo se pracovat.