unie
V evropské hantýrce se tomu říká doorstep. Z limuzín vystupují státníci a svěřují se novinářům, jak to vidí. Poté udělají pár kroků a mizí v útrobách paláce Justus Lipsius. Tak vypadal i začátek summitu z minulého týdne, který měl přednostně projednat vytvoření bankovní unie pro sedmnáctičlennou měnovou unii a další adepty. Evropské společenství by se tak posunulo k politické unii se společnou rozpočtovou a daňovou doktrínou. Unie je rozdělena nejen na eurozónu a zbytek, ale také na zájmové skupiny v euroklubu, jak připomínala od čtvrtečního rána média. Třeba mezi Paříží a Berlínem to skřípe, pokud jde o zespolečenštění dluhů, stejně jako o start nového dohledu nad bankami a jejich sanace z eurovalu ESM. „Bankovní kontrola, bankovní unie a rozpočet euroklubu jsou témata, kvůli nimž brousí vlády nože,“ napsal Wall Street Journal.
Důvod je nasnadě: ve hře je přesun dalších pravomocí do Bruselu, včetně změny základních smluv o Evropské unii. „Nový bankovní dohled pod střechou Evropské centrální banky je nelegální,“ tvrdí Financial Times. Ve víceprvkové architektuře jde přitom o nejpropracovanější krok.
Vědělo se od začátku, že to nebude vrcholná schůzka, na níž padne rozhodnutí. Angela Merkelová, v obavě, aby jí Petr Nečas z Česka nebo Fredrik Reinfeldt ze Švédska celý projekt nezablokovali, nadřadila kvalitu nad rychlost. Torpédovala tím jak zamýšlený vznik dozoru do konce roku, tak úsilí Francouzů, Španělů a Italů, kteří se snaží věci uspíšit. Aby ne, efektivní single supervisory mechanism (SSM), jak se připravovaný nástroj jmenuje, je podmínkou, aby ESM směl rozdělovat peníze pro jižanské a irské banky.
Drama, které trvalo deset hodin, dopadlo následovně. Ministři financí sepíšou právBankovní ní rámec pro bankovní dozor, který začne pracovat v příštím roce. V tomto bodě slaví François Hollande a Merkelová, ztrácí Nečas. Legislativci dostali za úkol oddělit měnovou a kontrolní roli ECB. Oříškem bude mocenská rovnováha mezi eurozónou, připojenými zeměmi nepoužívajícími euro a těmi, co zůstanou stranou. Návrhy posoudí summit v půli prosince. Země EU nejsou obecně proti, ale mají otázky. Česko chce vědět, co bude s „jeho“ bankami, jež jsou skoro výhradně dcerami matek z euroklubu. Švédsko znepokojují peněžní ústavy v eurozónním Estonsku.
K tomu se přidá tlak periferních ekonomik na zřízení dohledu, jenž jim otevře dveře k chybějící hotovosti.
Mimochodem jsou to tři roky, kdy se Bruselem začaly šířit zvěsti, že v Řecku je něco špatně. Dnes všichni vědí co. Vymýšlení, jak z průšvihu ven, aniž by euro někdo opustil, pořád bolí. Tabu, jež mezitím padla, dláždí cestu k politické unii. Otevřené je, kdo v ní bude.
