Když jsem poprvé viděla na fotografii v novinách Jana Kalouska coby lídra jedné z pražských kandidátek ODS, musela jsem si promnout oči a pořádně se štípnout, jestli se mi to nezdá. Vyrazilo mi to dech. Faktem ale je, že se není čemu divit, politika je přece úžasné místo, kam se zašít!
Vzpomínám na Jana Kalouska ještě z let, kdy nazpíval píseň k filmu Čas sluhů. Přiznávám, že jsem ho měla docela ráda, i když plakát na zeď s jeho obličejem jsem si nikdy nedala. Se skupinou ZOO měl ve své době velké úspěchy. Ženy a dívky ho milovaly a pravidelně chodily na jeho vyprodané koncerty. Poté, co se ale na pár let odmlčel, jako by se po něm zem slehla. Najednou ale spatřila světlo světa jeho nová deska. Okamžitě jsem si ji zakoupila a prohnala ji domácím přehrávačem. Zklamání na sebe nenechalo dlouho čekat. Dva songy mě ubezpečily v tom, že ZOO je minulost a Kalousek definitivně zemřel.
Na jaře letošního roku se ale Jan rozhodl, že ZOO vzkřísí. Koncert v Lucerna music baru byl totální propadák. Na zapomenutého zpěváka si vzpomnělo třicet lidí, kteří si v malém prostoru hráli na schovávanou.
Co dělat, když už to nejde v muzice? Přestoupíme do politiky! Mistr Kocáb by mohl vyprávět. A tak Kalousek převlékl sako, nasadil kravatu a coby modrý pták kandiduje za Prahu krásnější. Hlavním cílem je samozřejmě kultura, vedle toho i cestovní ruch a architektura. Po prvotním šoku ale dávám Kalouskovi šanci. Jak sám tvrdí, do politiky se rozhodl vstoupit v době, kdy dospěl do určitého věku a společnosti tak může něco dát. Že by? Mimoto před rokem úspěšně dokončil studium mezinárodních vztahů a diplomacie. Na stará kolena slušný výkon. Díky tomu prý může přinést jak do strany, tak do Prahy svěží vítr. Nechme se tedy překvapit a doufejme, že ten vítr nebude v našich peněženkách.
