Dle Fund for Peace a časopisu Foreign Policy je první nejhorší zemí na světě Somálsko
Afrika a Asie v čele, Evropa v poli „poražených“. Takový by mohl být povšechný popis žebříčku, do něhož institut Fund for Peace a časopis Foreign Policy seřadily 177 zemí světa dle toho, jak moc se loni blížily krachu. Nikoli pouze ekonomickému, ale celkovému, protože ve státě neexistuje centrální moc ani armáda, nejsou v něm dodržovány zákony, obyvatelé jsou perzekvováni, zájmové frakce mezi sebou bezostyšně bojují o moc a do dění v zemí zasahují zahraniční úřady. Pořadí zemí i jeho zdůvodnění vyvolávají otázky. A ne se vším, k čemu washingtonští politologové dospěli, lze souhlasit. Žebříček slouží spíš jako příspěvek do globální diskuse, jak udržet nebo znovu nastolit aspoň křehkou stabilitu v nejhorších regionech světa. Výsledky bádání pro týdeník EURO okomentoval jeden z jeho autorů Mark Loucas.
Tragický stát
Truchlivou první pozici v žebříčku zaujalo Somálsko. Stejně jako loni. Stát na východě Afriky dosáhl téměř v každé hodnocené kategorii vrcholu desetibodové stupnice, nebo se mu aspoň přiblížil. Platilo přitom, že čím víc bodů a tedy i vyšší umístění, tím hůř. V zemi dle amerických akademiků neexistuje legitimní státní moc či bezpečnostní aparát. O něco lepší byl výsledek v kategorii „nerovnoměrný rozvoj“ nebo „migrace obyvatel“. Území bylo původně britskou a italskou kolonií a země v dnešních hranicích vznikla v roce 1960. Somálsko je v komatu od roku 1991, kdy byl při převratu zbaven moci tehdejší prezident Siad Barre. Poté si teritoria rozparcelovaly válečné klany. Po dlouhotrvajícím úsilí se letos v lednu sešel v sousedním Džibuti somálský parlament se 149 členy, který prodloužil mandát „přechodné vládě“ o další dva roky. Země má i prezidenta, umírněného islamistu šejka Šarífa Ahmeda. Stát je však fakticky v područí radikálních islámských milicí včetně al-Šabab, kterou USA podezírají z vazeb na teroristickou organizaci al-Káida. Devítimilionovou populaci ničí násilí a nedostatek jídla. Průměrný věk života činí u somálských mužů 47 let, u žen je jen o dva roky vyšší.
Somálsko se v poslední době dostalo do médií zejména kvůli pirátům, kteří operují v Indickém oceánu a s vidinou tučného výkupného se zmocňují proplouvajících lodí. Možné scénáře do budoucna? Mark Loucas vidí tři. „První a nejlepší je, že mezinárodní společenství posílí somálskou vládu podporovanou OSN a vyvine úsilí, aby země zvýšila svůj potenciál.“ Druhou možností dle něho je, že al-Šabab znovu získá kontrolu nad celou zemí a nastolí v ní krutou politiku. Dosud měl základny především na jihu, v posledních měsících však radikálové pozici opět posílili. Třetí variantou je ještě větší rozdrobení Somálska, osmkrát většího než Česká republika, na oblasti kontrolované jednotlivými klany a kmeny. Oblastí relativního klidu je jen severní enkláva Somaliland, která se před osmnácti lety prohlásila za nezávislou. Její nezávislost však mezinárodní orgány neuznávají. Z prvních dvaceti míst v žebříčku obsadily jedenáct země z afrického kontinentu.
Míň peněz, víc násilí
I na chudou a k válkám inklinující část světa dolehla globální ekonomická krize. Ve formě, kterou autoři označili za „efekt švihnutí bičem.“ Nestabilní státy mají často hospodářství založené na komoditách – buď na jejich vývozu, nebo dovozu. Importující státy trpěly zejména v první polovině loňského roku. Tehdy ceny komodit včetně obilí, ropy nebo nerostných surovin vystřelily do závratné výše. To pro zbídačelé země, například Bangladéš, Pákistán či Etiopii, znamenalo neúnosnou finanční zátěž. Exportéři, například Ázerbájdžán, Jemen nebo Nigérie, zase zaplakali o několik měsíců později, kdy se naopak ceny většiny surovin dramaticky propadly. Autoři studie očekávají, že během příštího roku může s mnohem nižšími příjmy na hlavu, než se původně očekávalo, počítat dvacet potenciálně nebezpečných států světa. Finanční výkyvy v bortících se státech narušují už tak vratkou politickou a bezpečnostní stabilitu.
Ekonom Paul Collier odhaduje, že riziko konfliktu stoupá o jeden procentní bod, když stejně klesne míra ekonomického růstu země. Vyvážející státy, které donedávna zažívaly díky cenovému boomu stabilitu, mohou dle Fund for Peace v krátké budoucnosti zažít pravý opak. Naopak v importujících zemích by se situace měla zklidnit. Mark Loucas se domnívá, že vůči ekonomickému dění není imunní žádný stát na světě. „Ty s odpovědnou a transparentní vládou mají obvykle nejlepší předpoklad zůstat stabilní a dočkat se oživení.“
Česká finanční zaostalost
Američtí politologové zařadili Českou republiku na 152. místo. Nepočítáme-li Slovinsko na 156. místě, je to nejlepší výsledek z evropských postkomunistických států. O trochu hůř než Česko se umístily i Španělsko a Itálie. Dle Loucase jsme „demokratickým státem se silnými národními institucemi, sociálním rozvojem a diverzifikovanou ekonomikou“. Jeho výtky se týkají především korupce a práv menšin. „Předmětem určitých obav je především zacházení s Romy,“ myslí si Loucas.
Zpráva hodnotí vývoj zemí v loňském roce. Její autoři nemohli vzít v úvahu poslední dějství v diplomaticko-romské roztržce mezi ČR a Kanadou. Je proto jisté, že v této otázce nezískáme mnoho kladných bodů ani příští rok, kdy budou události posledního měsíce brány v úvahu. Další aspekt politologického rozboru budí přinejmenším rozpaky. ČR může v dnešní ekonomické krizi utržit horší šrámy než ostatní evropské státy, říká Loucas. Důvodem je prý naše méně vyvinuté finančnictví. S ohledem na toxické finanční deriváty, jimž na Wall Streetu rozumělo všehovšudy pět lidí a které se z velké části podílely na dnešním stavu světové ekonomiky, je však možné říct, že určitá míra primitivnosti není k zahození. Jinou českou nesnází je dle Loucase exodus vzdělaných a kvalifikovaných odborníků do zemí nabízejících lepší pracovní perspektivu. I tady se nabízí otázka, zda tento trend opravdu loni patřil mezi nejpalčivější problémy. „V porovnání s ostatními státy střední a východní Evropy však Česká republika zůstává stabilní a silnou zemí,“ dodává optimisticky.
My? Ne, sousedi
Zajímavých reakcí se autoři studie dočkali, když se u politických představitelů „zkrachovalých a krachujících“ států pokoušeli zjistit, co jejich zemi přivedlo do současného stavu. Pokud vůbec úředníci a diplomaté odpověděli, viděli většinou vinu všude jinde než u sebe. Případně umístění v žebříčku zpochybňovali. Představitel súdánského velvyslanectví ve Washingtonu Fatahelrahman Ali Mohamed, jehož země skončila na bronzové příčce, svou zemi označil za „oběť zaujaté propagandy a zkreslených tlaků zvenku“. Čadský velvyslanec v USA, jehož země skončila čtvrtá, se umístění nedivil. „Súdán se potápí a chce nás stáhnout s sebou,“ zahrnul sousední stát do zdůvodnění.
Podíl vnějších viníků na vnitropolitických problémech mnoha států však není absurdní nápad. Jitřit konflikty v jiných zemích lze zejména exportem zbraní. Dodávat je do nestabilních a chudých oblastí světa byly loni ochotné nejen zejména Rusko, Čína, Ukrajina, ale i Itálie nebo Belgie. Naopak mezi největší importéry se zařadila Čína společně s Izraelem, Egyptem, Pákistánem, Íránem a Irákem.
Miliony dolarů na PR
Mnoho zemí z prvních příček žebříčku si svou černou image na globální scéně uvědomuje a snaží se ji přinejmenším eliminovat. Některé z nich také napínají síly, aby měly co nejlepší vztahy s USA. Představa, že vrcholem snažení nuzných afrických a asijských států je sporadická několikaminutová audience jejich velvyslance v Bílém domě, je však už nějakou dobu pasé. Státy, jejichž obyvatelé nemají co jíst a umírají na choroby v Evropě dávno vymýcené, neváhají platit miliony dolarů vlivným americkým lobbistům, právníkům a PR firmám. Ty jim systematicky a dlouhodobě mapují správné lidi v Kongresu, s jejichž vhodným telefonátem nebo zmínkou mohou v případě potřeby počítat. Za to, že se jeho názory dostanou na Kapitolu ke správným lidem, zaplatil dle Fund for Peace za poslední dva roky nejvíc Irák – téměř deset milionů dolarů. S jistým odstupem za ním následují Etiopie, Pákistán a Nigérie. Nejde přitom o žádný excentrický výstřelek.
Jak nedávno uvedl v příspěvku pro časopis Forreign Affairs znalec washingtonských lobbistických zákoutí John Newhouse, dnes se diplomacie privatizuje. To, kvůli čemu dříve státy vysílaly do ciziny kariérní diplomaty, dnes čím dál víc přenechávají profesionálním lobbistům a advokátním kancelářím. Z hlediska USA jde o nebezpečný trend. Najatí právníci a lobbisté udělají to, k čemu je zavazuje smlouva, s vládou potenciálně nebezpečného státu, nebo se o to aspoň pokusí. Jejich kroky však mohou být v rozporu s americkými bezpečnostními nebo ekonomickými zájmy.
Islandský průšvih nevadí
Finanční krizí silně zasažený Island se umístil na 165. místě. Jde o lepší umístění, než dosáhlo Japonsko, Velká Británie nebo USA. Po ráně, která loni zasáhla jeho bankovnictví, se může zdát, že jde o až příliš dobrý výsledek. „Islandský finanční systém se zhroutil, nastala i demokratická výměna zvolené vlády. Ve srovnání s loňským žebříčkem se skóre Islandu zhoršilo o více než osm bodů. To je víc než u kterékoli další země. „Na vše však musíme nahlížet v kontextu,“ domnívá se Loucas. Island je dle něho stále demokratický stát s vysokou životní úrovní. Pravděpodobnost, že se v zemi odehrají násilné konflikty, je malá. „Přestože se bilance země velmi pokazila, momentálně neexistuje riziko závažných dlouhotrvajících problémů v sociální, politické nebo bezpečnostní oblasti,“ vysvětluje výsledek hodnocení.
Slunce, ropa, samopaly
Komentář si zasluhuje i Nigérie. Ta se umístila na nikoli právě lichotivém patnáctém místě. Jeden z největších afrických států se 150 miliony obyvatel aspiruje díky svému nerostnému bohatství na pozici přinejmenším klíčového hráče kontinentu. Země je osmým největším vývozcem ropy na světě. Prolistujete-li zahraniční prestižní magazíny, narazíte na mnohastránkové inzeráty vykreslující investorské příležitosti v zemi v nejrůžovějších barvách. Úspěch marketingové zteče nigerijské vlády je však zatím obtížně předvídatelný. V zemi už nyní působí mnoho zahraničních společností, především z těžařského průmyslu. Na ropu a zemní plyn bohatá oblast okolo řeky Niger má však zároveň separatistické tendence a namísto práva tam vládnou samopaly. Může země někdy v žebříčku poklesnout a vylepšit si tím svůj status?
„Šanci k tomu bude mít vždy. Nigérie má neskutečné přírodní bohatství i barvitou národní kulturu. Zdá se však, že korupce a vytváření nejrůznějších frakcí jsou v zemí natolik zakořeněné, že znatelný posun nejspíš nastane až za dlouhou dobu,“ komentuje Loucas. Stát je dle něho lídrem v západní Africe a může se stát velmocí celého kontinentu, pokud dosáhne větší míry vnitropolitické stability. Problémem však jsou ekonomická očekávání blízké budoucnosti. S poklesem ceny ropy, která bude mít na hospodářství země klíčový dopad, lze očekávat spíš rozšíření problémů po celém regionu než rozkvět. Politologové se také pokusili odhadnout státy, které se právě nacházejí na okraji katastrofy. Řečeno jinak, státy, které sice zatím relativně fungují, ale co se může brzy změnit. Pesimistický vývoj v blízké budoucnosti prorokují Kamerunu, Guineji, Jemenu, Etiopii, Eritreji a Guineji-Bissau.
Box:
Nejhorší země světa v roce 2008 dle Foreign Policy a Fund for Peace
Čím výše je stát v pořadí, tím je nestabilnější a pro život obtížnější. Autoři určili pořadí na základě hodnocení dvanácti ukazatelů. Ty měří riziko dle toho, že stát přestane být státem. Řečeno jinak, nebude splňovat základní požadavky, jimiž jsou existence legitimních státních orgánů, zajištění veřejných služeb pro obyvatele nebo schopnost mezinárodní spolupráce s ostatními státy. Mezi zkoumanými indikátory byla mimo jiné problematika lidských práv, bezpečnostní struktura země, demografický vývoj, počet uprchlíků a osob vyhnaných z domova uvnitř státu, křivdy páchané na skupinách obyvatel nebo ekonomický vývoj.
Pořadí*Země*Počet bodů
1*Somálsko*114,7
2*Zimbabwe*114
3*Súdán*112,4
4*Čad*112,2
5*Demokratická republika Kongo*108,7
6*Irák*108,6
7*Afghánistán*108,2
8*Středoafrická republika*105,4
9*Guinea*104,6
10*Pákistán*104,1
11*Pobřeží slonoviny*102,5
12*Haiti*101,8
13*Barma*101,5
14*Keňa*101,4
15*Nigérie*99,8
16*Etiopie*98,9
17*Severní Korea*98,3
18*Jemen*98,1
19*Bangladéš*98,1
20*Východní Timor*97,2
21*Uganda*96,9
22*Srí Lanka*96,7
23*Niger*96,5
24*Burundi*95,7
25*Nepál*95,4
26*Kamerun*95,3
27*Guinea-Bissau*94,8
28*Malawi*93,8
29*Libanon*93,5
30*Konžská republika*93,1
31*Uzbekistán*92,8
32*Sierra Leone*92,1
33*Gruzie*91,8
34*Libérie*91,8
35*Burkina Faso*91,3
38*Írán*90
43*Egypt*89
57*Čína*84,6
66*Bělorusko*82,3
71*Rusko*80,8
89*Saúdská Arábie*77,5
98*Mexiko*75,4
113*Brazílie*69,1
141*Maďarsko*50,7
142*Polsko*49,6
144*Slovensko*48,6
147*Řecko*46,1
150*Itálie*43,9
151*Španělsko*43,3
152*Česká republika*42,6
157*Německo*36,2
158*Francie*35,3
159*USA*34
161*Velká Británie*33,6
164*Japonsko*31,2
165*Island*29
166*Kanada*27,7
168*Rakousko*27,6
169*Nizozemí*27
170*Austrálie*25,9
171*Nový Zéland*23,3
172*Dánsko*23,2
173*Irsko*21,6
174*Švýcarsko*21,2
175*Švédsko*20,6
176*Finsko*19,2
177*Norsko*18,3
Pramen: Fund for Peace ve spolupráci s Foreign Policy
Box:
Fund for Peace
Nezisková a dle vlastního hodnocení nezávislá washingtonská organizace. V roce 1957 ji založil investiční bankéř Randolph Compton. Vede ji už třináct let politoložka Pauline Bakerová. Instituce vydává takzvaný Failed States Index, v němž jsou na základě informací z veřejně dostupných zdrojů seřazeny téměř všechny státy světa dle své stability.
Popisek 1: Jatka po nigérijsku. Malé dítě prodává občerstvení řezníkům v Port Hartcourtu. Krávy jsou zabíjené mezi lidmi, krev se odchytává do zvláštních kanálů a kůže spaluje ohněm ze starých pneumatik.
Popisek 2: Buzerace. Vojáci loni v Pchonjangu „slavili“ 60. výročí založení státu. Severní Korea se v žebříčku umístila na sedmnáctém místě.
Popisek 3: Smrt při cestě z pekla. Jemenci přinášejí na břeh tělo somálské oběti, která se utopila při pokusu o únik ze země. Obyvatelé nejhoršího státu na světě platí za útěk převaděčům od 70 do 150 dolarů.
Popisek 4: Po masakru pauza. Klid není ani na thajsko-kambodžské hranici. Země v žebříčku obsadily 49., respektive 79. místo.
