Soutěž TV Nova dala pěveckým talentům nenahraditelnou šanci
Veskrze komerční soutěž vymyšlená pro masovou televizní zábavu hned teď a na výrobu zpěváčků do televizních estrád napotom, se v Česku zatím podvakrát příjemně vymkla. A vydala osobnosti, s nimiž je potřeba počítat daleko spíš na hudební než na televizně zábavné scéně. Pro letošního vítěze Vlastimila Horvátha je důležité, že přichází právě po Anetě Langerové, která si tvůrčí umanutostí dokázala uchránit svůj písničkový svět před dalším komerčním rozmělňováním. Horváth na to taky má. Navíc má hotovou kapelu a písničky z vlastní dílny, k nimž ho to z hudebně televizní reality show táhne zpátky. Úspěšní hitmakeři a kapeloví šíbři však nemohou ze zásady ponechat tak výjimečný hlasový projev bez povšimnutí. Povahou vstřícný a ochotný Horváth je pro takové nabídky vhodný terč a jeho štěstím je, že pro vlastní rozhodování má stále na očích mustr, že to jde i jinak.
Profíkem snadno a rychle.
O hudebním vydavateli a koncertním zastupování měl Horváth rozhodnuto předem. Všech dvanáct finalistů se stalo profesionály dřív, než zapěli první tóny v závěrečné ostré části soutěže. Podepsali opční smlouvu s tříměsíční platností s vydavatelstvím Sony BMG a koncertní agenturou Scream Artist management, což je pouze komerčním prodloužením hlavní smlouvy TV Nova s majitelem licence na pořad z rodiny Pop Idol, s firmou FremantleMedia Operations BV.
Už jsou podepsány i skutečné smlouvy. Horváth má privilegium natočit CD ze všech finalistů jako první, což je zároveň poukázka k největšímu spěchu s jeho přípravou. „Svou první deskou nesmím lidi zklamat. Kdybych cítil, že ji moc uspěchávám, klidně se té priority vzdám, ale z kvality nepolevím,“ vzkazuje zpěvák.
I pro hudební nakladatelství jsou vítězové soutěže Česko hledá SuperStar terno. „Prodej nosičů s jejich nahrávkami tvořil přes třicet procent ročního obratu,“ uvádí přesluhující jednatel BMG Milan Herman těsně před faktickým splynutí společnosti s firmou Sony. Prodej společné desky loňských finalistů přesáhl 100 tisíc nosičů, alb Anety Langerové se prodalo 70 tisíc, Issových 50 tisíc a Šárka Vaňková zabodovala 30 tisíci prodaných desek. Zlatá deska se přitom uděluje už za deset tisíc prodaných CD.
Příprava druhých alb loňských vítězů se odložila o rok a nakladatelská kapacita se otevřela letošním finalistům. Měli by opět podržet obrat, protože ve století pirátských nahrávek poklesl prodej všech nosičů na polovinu objemu z poloviny devadesátých let. Nová pěvecká krev je tu a ti, co už si to zkusili, se musejí snažit odolat pauze, v níž by mohlo podle šéfa Sony BMG Zdeňka Knoblocha dojít i k „jistému kanibalismu“.
Jako ve vatičce.
Hrůzu nahánějící totální komercializace talentů se však ukázala být užitečná. Spoustu pozitivních prvků prokázala i během dlouhých týdnů samotné soutěže. V péči hlasových poradců, choreografů, korepetitorů, vizážistek či holičů sice mohli slabší jedinci skutečně přijít o trochu osobitosti, s níž do soutěže přišli. Na druhé straně se skutečné talenty před očima proměňovaly v zárodky pěveckých osobností.
„Všechno bylo zajištěno, mohl jsem se soustředit jen na zpívání,“ vzpomíná Horváth, kterého však SuperStar hned po soutěži vyvrhla do tvrdé reality. „Teď je to každých pět vteřin telefon, do toho důležitá jednání s nakladatelstvím a agenturou, a tak si říkám, kde jsou ti lidé, kteří slibovali, že tohle všechno převezmou a budou se starat?“ uvažuje Horváth. Soutěž mu změnila životní postavení a ke starému už mu nikdy nedovolí se vrátit.
Nástup zralosti.
V loňském finále spolu soupeřily dvě velice mladé dívky. Letos místními koncerty a tancovačkami ostřílení sedmadvacetiletí mužové. Je to náhoda?
Určitě není. Horváth přiznal, že od soutěže zprvu nečekal nic víc, než zase další pěveckou estrádu. Když však zhlédl první ročník, viděl, že SuperStar talent nezabíjí, ale rozvíjí, a že vítězům vycházejí desky, dlouho se nerozpakoval. Petr Bende mu byl protivníkem obdobně zkušeným. Jeho muzikantské zpívání hezky lezlo do ucha, takže se jako rozdílné pěvecké typy spíš doplňovaly, než si konkurovaly.
Pěkné ukončení slibného projektu, který je v Česku (jen na čas?) umrtven ze stejného důvodu, proč začal: přestává být prvořadým komerčním trhákem. Bylo odesláno méně SMS zpráv (i když dražších) a sledovanost proti loňsku klesla o deset procent.
Ruka trhu zatáhla a dala vzniknout nejlepšímu talentscoutingovému pořadu, jaký byl kdy v Česku provozován, a pak trhla znovu a odeslala ho do archivu. Pro letošní finalisty je to však dobrá zpráva, nebudou sežráni novou kanibalskou vlnou. Alespoň ne dřív, než si stačí své schopnosti a talent ověřit na deskách a na koncertech. I když i to prořeďuje vlny talentovaných. Z první desítky loňských finalistů dává Milan Herman, který vidí pod nahrávací i zprostředkovatelskou pokličku, větší šanci na uměleckou budoucnost jen třem. Ti noví jsou ještě plni elánu a nadějí a je to tak správné.
