Aktivita organizace souvisí s blížícím se výročím založení republiky
Bratrstva svobodných zednářů byla vždy považována za mystické, běžným smrtelníkům nedostupné organizace, jejichž členové disponují ohromnou, avšak blíže neurčenou mocí. Prolomit tento tradiční pohled se rozhodli svobodní zednáři v Portugalsku. Jak nedávno referoval španělský list El País, tato tradičně tajná organizace, mezi jejíž členy patří političtí vůdci včetně bývalých prezidentů, podnikatelé, bankéři, představitelé armády či intelektuálové, se totiž začíná zviditelňovat. A vše podle deníku nasvědčuje tomu, že dnes již nepochybný politický a ekonomický vliv této instituce v Portugalsku bude i nadále vzrůstat.
NA OSLAVÁCH V HLAVNÍ ROLI?
Cílem je přitom rok 2010, v němž si Portugalsko připomene sté výročí založení republiky. Portugalští zednáři usilují o to, aby byli významným a oficiálním účastníkem oslav, které jsou v zemi plánovány. Podle jednoho z expertů touží základní organizace portugalských zednářů, Gran Oriente Lusitano (GOL), po podobně význačné roli, jakou bude mít při oslavách prezident či parlament. Do čela GOL byl před časem na další tříleté období zvolen Antonio Reis. Tento šedesátiletý historik, zakladatel Socialistické strany, bývalý ministr kultury a významný účastník takzvané karafiátové revoluce z roku 1974 při volbě porazil penzionovaného plukovníka Felipa Fradeho, jehož během éry krajně pravicového diktátora Antónia Salazara (1932-1968) zatkla politická policie PIDE. Reis odmítá prozradit jména zednářů, kteří v Portugalsku zastávají významné pozice. Pravidla ostatně požadují držet identitu „bratří“ v tajnosti. Jak ale El País uvádí, někteří z nich se už před časem na světlo vynořili. Mezi jejich řady patří například bývalý socialistický prezident Mário Soares (1986-1996), který se svobodným zednářem stal během svého exilu ve Francii. Mezi nejaktivnější zednáře patří i jeho syn João, bývalý starosta metropole Lisabon a bývalý člen Evropského parlamentu a také někteří ze současných členů vlády, mimo jiné ministr vnitra Rui Pereira. Většinu portugalských zednářů působících v politice lze údajně najít u socialistů a u sociálních demokratů, byť jsou i mezi přívrženci pravicové Lidové strany nebo stoupenci komunistů.
TRPĚLI ZA SALAZARA I FRANKA
V historii byly největšími nepřáteli zednářských lóží na Pyrenejském poloostrově jednak diktatury, ale i katolická církev. Za Salazarovy vlády byla v Portugalsku činnost zednářů zakázána a jejich majetek vyvlastněn. Ke konci diktatury tak v zemi existovaly sotva tři lóže s padesáti členy. Katolická církev vydala více než deset bul, v nichž tuto organizaci coby ďábelskou odsuzovala. Ani ve Španělsku neměli zednáři po velkou část minulého století jednoduchý život. Podobně jako Salazar totiž zednáře nenáviděl i generál Francisco Franco (vládl v letech 1939-1975), mimo jiné údajně kvůli tomu, že mu v minulosti zamítli do svých řad přístup. Během Frankovy vlády se příslušnost k zednářství stala trestným činem, postižitelným až několikaletým trestem odnětí svobody. Velký rozkvět zažili portugalští zednáři v první třetině minulého století. Během období portugalské první republiky (1910-1926) se k zednářské příslušnosti hlásila polovina tehdejších politiků. Ještě dříve, v devatenáctém století, byl velmistrem organizace Gran Oriente Brasileňo brazilský císař a portugalský král Pedro IV. Portugalská organizace svobodných zednářů je druhá nejstarší v Evropě. První lóže v zemi byla založena britskými obchodníky žijícími v Lisabonu v roce 1727, jen deset let poté, co tato organizace v Londýně vznikla. Jmění svobodných zednářů v Portugalsku, odhadované na miliony eur, tvoří především budovy v centru Lisabonu, ale i na jiných místech země, a na souostroví Azory. Jedna ze zednářských lóží existuje také v bývalé portugalské kolonii Macao.
