Zachraňovat planetu je fuška. Nejprve jsme se dali do boje s freony, které způsobovaly ozonovou díru. Když jsme je nahradili jinými látkami, zjistili jsme, že způsobují globální oteplování. Pak jsme přišli na to, že globální oteplování způsobuje prakticky všechno. I to, když prdí stáda skotu na argentinských pampách.
Ale víc smrdí auta. Tak jsme se rozhodli, že je uděláme čistší, aby vyfukovala méně sodovkového plynu, který hrozí, že rozmrazí všechny ledovce a utopí ostrovy v moři a ve střední Evropě vyrobí poušť. Nejlépe to šlo u dieselů, a tak jsme jim zpřísňovali normy a nařídili přidávat do nafty biopalivo, které šetří neobnovitelné zdroje. Drobet se to porouchalo a lumpové výrobci biopaliv vypálili většinu deštných pralesů. Ale to nic. Když se kácí les, halt občas zařve i nějaký prales.
Jenže pak Američané vyrobili problém z toho, že dieselové volkswageny sice šetří se sodovkovým plynem, ale tak nějak to přehánějí s oxidy dusíku, které nás mohou zabít dříve a účinněji než globální oteplení. Nevadí. Vše se dá opravit. Diesely pro změnu zakážeme. Možná nás napadne i srovnat nižší spotřební daň z nafty s benzinem. V Česku s tím samozřejmě počkáme, až Babiš zvládne účetně odepsat Preol. Ale hlavně zavedeme elektromobily. Samozřejmě povinně.
Spalovací motory patří na smetiště dějin. Smrdí. Elektrárny zatím také, ale soláry a baterky to vyřeší. Že nějací prudiči melou cosi o lithiu a dalších těžkých kovech, které jsou v obnovitelné energetice nutné, ale pro živé organismy drobet toxické? Nevadí. Až to přijde, tak zakážeme elektromobily a nařídíme jezdit zase sentinelem.
Zachraňovat planetu a řídit počasí bylo, je a bude potřeba furt. Ale možná by bylo lepší zajít na nábřeží Kapitána Jaroše 7. Kdysi v tom obřím domě sídlila Státní plánovací komise, která řídila československé plánované hospodářství. Cosi, co bylo asi bilionkrát jednodušší než planeta. Už tam není. Je tam finanční úřad pro Prahu 7. Ne že by to bylo nějak o moc sympatičtější zvíře. Ale nadělá míň škody a dá se uživit. A hospodářství žije. I bez řízení a zachraňování.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
ČLÁNKY DO MAILU