Zelená je stokoruna

Českou první ligou protečou dvě miliardy korun ročně

Liga skončila, zapomeňte. Podobné přání musí v posledních dnech vyslovovat většina majitelů a funkcionářů českých prvoligových klubů. Možná by měli dodat: rychle zapomeňte, než si šéfové firem, jež do kopané přes všechna negativa stále investují stamilionové sumy, svou štědrost rozmyslí. Bez sponzorů by totiž domácí klubový fotbal zřejmě hodně rychle spadl na úroveň Kypru, Gruzie, či Moldávie. „V našich hospodářských podmínkách si dokážu jen těžko představit klub, který by pracoval na základě ekonomické výnosnosti. O tom, v jaké ztrátě klub skončí, rozhoduje výše sponzorských darů. Dokonce bych řekl, že dotační činnost partnerů klubů se v některých momentech mění až na mecenášství,“ řekl týdeníku EURO Jaroslav Vacek, místopředseda Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS) pro ekonomiku a fotbalový „ministr financí“.

Gigant neuspěl.

Nejvyrovnanější, nejpřekvapivější, nejpodivnější. Minulý víkend skončený ročník nejvyšší domácí fotbalové soutěže může mít mnoho přívlastků a přídomků. Jedno je však neoddiskutovatelné. Ani silné finanční zázemí Sparty, která je v českých klubových poměrech s 350milionovým rozpočtem ekonomickým gigantem, neznamená automaticky úspěch na hřišti. Až páté místo a především propastný rozdíl čtrnácti bodů za mistrovským Libercem je nejhorším umístěním Letenských v třináctileté historii české ligy. Týdeník EURO minulý týden opakovaně žádal o rozhovor Daniela Křetínského, viceprezidenta Sparty a zástupce majoritního akcionáře, společnosti J&T. Manažer však odmítl komentovat jak současné sportovní neúspěchy klubu, tak i jejich vliv na ekonomiku klubu, dokud Letenští definitivně neuzavřou sezonu. (V pátek večer Sparta zvítězila v poháru Českomoravského fotbalového svazu.)

Peníze budou chybět.

I když si Sparta vítězstvím v domácím poháru vybojovala postup do poháru UEFA, budou Letenským citelně scházet peníze z milionářské Ligy mistrů. Tu Sparta hrála v posledních devíti sezonách sedmkrát, přičemž příjmy do klubové pokladny se pohybovaly v rozmezí od 110 milionů až po téměř čtvrtmiliardu korun za sezonu. Další nepříjemnou ránou do sparťanské ekonomiky je odchod dlouholetého generálního partnera klubu, mobilního operátora Eurotel. „Spolupráce Sparty s Eurotelem bude ukončena na konci této sezony. Rozhodli jsme se přistoupit ke změně naší sponzoringové strategie. V oblasti sportu se chceme více zaměřit především na velké projekty národního charakteru s mezinárodním přesahem,“ vysvětluje Martin Žabka, mluvčí Českého Telecomu, který mobilního operátora stoprocentně vlastní. Z informací týdeníku EURO vyplývá, že Eurotel ročně do Sparty posílal sumu pohybující se kolem 40 milionů korun. „V rozpočtu klubu pro příští sezonu prozatím zeje díra kolem 150 milionů korun,“ říká zdroj z fotbalového prostředí, který si nepřeje být jmenován. Sparta v současnosti hledá nového generálního partnera, podle zákulisních informací „loví“ zejména v energetickém průmyslu, ke kterému má blízko mateřská skupina J&T. S odchodem titulárního partnera, kterým jsou České aerolinie (ČSA), se bude muset zřejmě vypořádat i pražská Slavia.

Titulární donátoři.

Peníze od sponzorů či reklamních partnerů jsou nedílnou nebo spíše zásadní příjmovou položkou rozpočtů fotbalových klubů. „Titulární sponzoři, kteří mají nejlepší místa na dresech hráčů, nebo jsou jejich jména dokonce zakomponována do názvů mužstev, přinášejí ročně do provoligových pokladen asi tři sta milionů,“ říká místopředseda svazu Vacek. Ze statistik, které má k dispozici, vyplývá, že prvoligovými kluby ročně proteče 1,8 miliardy korun, rozpočty týmů ve druhé lize dosahují úhrnné sumy kolem 260 milionů korun. „Rozptyl rozpočtů je v nejvyšší soutěži od třiceti do 350 milionů, v druhé lize od šesti po 28 milionů korun,“ dodává Vacek.
Zhruba sto milionů rozdělí mezi kluby dle předem stanoveného klíče svazová marketingová agentura STES. Například rozdíl mezi druhým a třetím místem v tabulce činí v peněžitém plnění čtyři miliony korun. Peníze, které svaz posílá klubům, získává STES z prodeje televizních práv a zejména od marketingových partnerů svazu. Těmi nejviditelnějšími jsou v případě první ligy Gambrinus a Tipsport.

Míč versus puk.

Jaroslav Vacek připouští, že negativní informace z české klubové kopané sponzory ovlivňuje. „Na druhé straně každá reklama je dobrá, nestěžuji si. Problém ale je, že to má vliv na hodnověrnost produktu, který prodávám. Naštěstí fotbaloví sponzoři nejednají konjunkturálně, tedy že se nechovají jako fandové, ale řeší to mozkem. Fotbal má totiž tu výhodu, že ho lidé v televizi sledují a zajímají se o něj, i když je špatný. Možná i proto, aby si mohli zaláteřit a zanadávat,“ odhaduje Vacek, který o sobě tvrdí, že fotbalu pořádně nerozumí. Ekonomický místopředseda svazu je z mediální prezentace, jež je z velké části negativní, nešťastný. „Přes to všechno fotbal stále generuje největší pozornost ze všech sportů. Pokud porovnám jakýkoli prvoligový fotbalový zápas z letošního jara s utkáním play-off hokejové extraligy, má kopaná vždy o sto procent lepší sledovanost,“ vypočítává Vacek a dodává, „a to i přestože média si zvolila cestu prezentace fotbalu jako negativního produktu, zatímco o hokeji informují pozitivně. Otázkou zůstává, nakolik je šíře negativní publicity oprávněná.“ Navzdory tomu za poslední roky neodešel z projektu STES vyjma televize Nova žádný z partnerů. „Zatím nikdo neřekl: končíme. Musím ale připustit, že ze zřejmých důvodů prodáváme marketingová práva na ligu a reprezentaci dohromady. Netvrdím, že bych ligový fotbal neprodal, otázkou ale zůstává za kolik,“ připouští Vacek.

Milionová naděje.

Manažeři nejúspěšnějších týmů letošní ligy, mistrovského Liberce a druhé Mladé Boleslavi, jsou prozatím velice opatrní v soudech, jakým způsobem se může sportovní úspěch projevit ve financích klubů. „Ekonomika není tématem, o kterém rádi veřejně diskutujeme,“ odbyl Libor Kleibl, ředitel Slovanu Liberec, žádost týdeníku EURO o rozhovor. Nakonec byl přece jen trochu sdílný: „Vše se bude odvíjet od případného postupu do Ligy mistrů. Tam jsou finanční počty jasně dané.“ Marketing je totiž v milionářské soutěži takřka do puntíku centralizovaný a také štědře honorovaný Evropskou fotbalovou federací. Pouhá účast v Lize mistrů znamená pro klub minimální příjem 110 milionů korun.
Případný neúspěch v kvalifikaci Ligy mistrů by však znamenal boj „jen“ v poháru UEFA, kde je ekonomický úspěch značně odvislý na štěstí při losování. V této soutěži si totiž kluby vyjednávají prodej televizních práv individuálně, a především na tom záleží finanční příjem z účasti v poháru. „Hrát doma s předním německým, španělským či anglickým klubem, venku v Rakousku a třeba v Polsku,“ vypočítává Kleibl ideální rozlosování skupiny v poháru UEFA.

Drahý špás.

„Účast v poháru UEFA je zajímavá pro zviditelnění hráčů, ale z hlediska peněz to je ztrátová záležitost. Například letecký charter do Španělska přijde minimálně na půldruhého milionu, k tomu je nutné připočíst náklady na ubytování týmu, doprovodu a partnerů klubu. Z vlastní zkušenosti víme, že se náklady mohou vyšplhat až na sumu kolem dvou a půl milionu až tři a půl milionu korun,“ vyčísluje Kleibl.
Nejeden český klub se v minulosti finančně „zahojil“ na prodeji televizních práv domácích zápasů poháru UEFA. Terno v tomto ohledu znamenala především německá mužstva, tamní stanice se o TV práva doslova praly. Češi si tak mohli říci až o půl milionu eur, tedy téměř patnáct milionů korun. „Doby, kdy jste mohl po vylosování Němců řvát štěstím, jsou pryč. Německých klubů je v evropských pohárech strašně moc a televize si začaly vybírat. Také si například diktují začátky časů přenosů,“ upozorňuje Vacek. „Je to jako věštění z křišťálové koule,“ dodává Kleibl.

Peníze jdou za úspěchem.

Liberecký ředitel připouští, že vyjednávání se sponzory je po zisku mistrovského poháru o něco jednodušší. „Když klub hraje na špičce ligy, je to v jednání s partnery cítit. Přece jen každý se chce radši zviditelnit s úspěšným týmem. Prvotní impulz i tak ale musí vždy vzejít z fotbalového klubu,“ říká Kleibl. Pozici generálního partnera týmu zpod Ještědu od loňského října zastává internetová sázková kancelář BetandWin.com. Liberec se tak dostal do společnosti klubů, jako jsou FC Barcelona, Juventus Turín či Borussia Dortmund, které sázková kancelář rovněž sponzoruje. Zdroj týdeníku EURO potvrzují, že BetandWin.com přináší do klubu sumu v řádech desítek milionů korun ročně. V souvislosti s ligovým primátem se management Slovanu může těšit na sponzorské prémie. „Ve smlouvě je zakotvena roční fixní suma a odměny závislé na dosažení určitého umístění. Nárůst za titul se pohybuje v desítkách procent. Je spravedlivé, aby klub dostal za svůj úspěch zaplaceno,“ říká Jindřich Rajchl, právní zástupce BetandWin.com. Uzavřený kontrakt prý pamatuje i na případnou účast v Lize mistrů. „S tímto cílem jsme do Liberce šli. Pro klub by to bylo finančně ještě zajímavější než bonus za ligový titul,“ tvrdí Rajchl, který by si přál zápas Liberce s klubem AC Milán, jehož BetandWin.com začíná nově sponzorovat.
Úspěch na trávníku se kromě toho může projevit i ve zvýšeném příjmu ze vstupného, které ve Slovanu tvoří průměrně pět procent příjmů zhruba 80 až 90milionového rozpočtu. Kleibl počítá s tím, že v souvislosti s účastí v evropských pohárech ho bude muset klub navýšit. „Za úspěchem jdou i peníze, kromě jiného logicky roste i motivační složka platů hráčů,“ uzavírá Kleibl.

Sponzorské ano.

Také v mladoboleslavském klubu, který se stal největším překvapením letošní ligy, počítají s nárůstem rozpočtu. Původní finanční plán Středočechů počítal se sumou pohybující se kolem 60 milionů korun, druhá příčka, a možnost bojovat o Ligu mistrů, zvýší rozpočet asi o deset milionů – a to prý jak na nákladové, tak příjmové straně. „Již v zimní přestávce, kdy jsme byli šestí v tabulce, jsme oslovili naše partnery, od akcionářů až po sponzory, s vizí, že existuje možnost hrát evropské poháry. Ptali jsme se jich, zda by se na tom chtěli finančně podílet. A dostali jsme kladnou odpověď,“ vzpomíná generální ředitel klubu Jaromír Šeterle. Management mladoboleslavských má nyní za úkol co nejrychleji s partnery projednat ambice týmu ve fotbalové Evropě. „Jde o to, zda se jen 'zúčastníme', nebo se budeme snažit uspět. S tím souvisí případné posílení mužstva,“ říká Šeterle a dodává, „zatím se na tuto myšlenku tváří dobře. Dlouhodobá prezentace prostřednictvím fotbalového klubu se jim vydařila.“ Na mysli má zejména dlouholetou spolupráci s automobilkou Škoda Auto a cestovní kanceláří Čedok, dvěma nejsilnějšími sponzory klubu.

Skok do špičky.

V Mladé Boleslavi se přitom ještě před devíti lety hrála divize, až čtvrtá nejvyšší fotbalová soutěž v Česku. Pak se však iniciativy ujala místní radnice, vznikla akciová společnost, v které si město ponechalo 34procentní kontrolní balík akcií, nový management přivedl silné partnery a fotbal ve městě aut začal prosperovat. Za posledních pět let vyrostl za zhruba dvě stě milionů korun takřka nový sportovní areál včetně fotbalového stadionu pro pět tisíc lidí, prvním sportovním úspěchem byl postup do nejvyšší soutěže před dvěma lety a minulý víkend se v Boleslavi už slavilo druhé místo.
Jiří Šimáně, předseda představenstva Čedoku, přitom klubové činovníky před šesti lety se žádostí o sponzoring nejprve odmítl. „Pak mne ale přesvědčili vizí a kultivovaným prostředím, které v Boleslavi panuje. Akcionáři klubu jsou navíc místní stavební firmy, které pracují pro Škodu Auto, což pro mne byla záruka,“ vzpomíná Šimáně. Původní sponzoring Čedoku v řádech milionů se neustále zvyšoval a v současnosti je asi na trojnásobku tehdejší sumy. „Když jsme viděli, že to může pomoci, finančně jsme se polepšili a poslali vždy něco navíc,“ říká Šimáně. Investici do mladoboleslavské kopané považuje za zajímavou, a protože sponzorská smlouva s postupem do evropských pohárů počítala, bude se Čedok podílet i na zvýšených nákladech s tím spojených. „Ve fotbale musí být člověk vždy trochu fanda, byť ve většině případů se peníze vložené do kopané nevrátí zpátky,“ doplňuje Šimáně.

Střídání stráží?

Podobně jako u většiny sponzorských kontraktů v českém fotbale, je i výše smlouvy Škody Auto obchodním tajemstvím. Podle informací týdeníku EURO podporuje koncern Volkswagen, mateřská společnost automobilky, německý prvoligový fotbalový klub ve Wolfsburgu zhruba 30 miliony eur ročně. Nelze předpokládat, že by příspěvek Škody Auto mladoboleslavskému fotbalu dosahoval alespoň desetinové hodnoty této sumy. Přesto se v ligovém zákulisí spekuluje, že automobilka čekala na úspěch klubu spojený s postupem do evropských pohárů a nyní hodlá přísun sponzorských peněz výrazně zvýšit. To by mohlo zásadním způsobem změnit ekonomické poměry v nejvyšší české soutěži. „Neříkám ani ano, ani ne,“ reaguje Šeterle. Konkurence na „trhu“ v tomto ohledu prý existuje. „Jiné kluby mají obavy, aby nepřišly o své postavení s hráči, s diváky, s veřejným povědomím či televizními smlouvami. Pro nás je to ekonomicky zajímavé, nicméně není to dramatické,“ uzavírá Šeterle.

Národní fotbalový stadion Zbourat a postavit Ani ve Vysočanech, ani ve Stodůlkách, ani na Strahově. Národní fotbalový stadion nakonec vyroste na pražské Letné. V místech, kde leží areál fotbalové Sparty včetně největšího českého fotbalového stadionu. Bez jakéhokoliv „varování“ tuto šokující zprávu oznámil minulý týden ve středu místopředseda ČMFS Vlastimil Košťál po jednání s premiérem Jiřím Paroubkem. Ten velmi ochotně přislíbil podpořit projekt miliardou korun ze státního rozpočtu. „Zkoumali jsme podmínky pro výstavbu v Praze 13, 9 i na Strahově, ale nakonec se jako nejvhodnější ukázala varianta v Praze 7, v areálu Sparty,“ vypočítává Košťál. Strahov má podle jeho slov potíže s dopravou, ve Stodůlkách není vyřešeno vlastnictví pozemků a ve Vysočanech by prý svaz nebyl schopen zajistit ekonomickou soběstačnost projektu. Zda měl na mysli konkurenci nedaleké Sazka Areny, Košťál nekonkretizoval. Místopředseda svazu, který v minulosti působil pět let jako prezident fotbalové Sparty a nyní je členem jejího představenstva, naznačil, že současný sparťanský stadion Toyota Arena bude zbourán a na jeho místě vyroste zcela nový stánek pro pětatřicet tisíc diváků za cenu kolem tří miliard korun. „Jde o projekt, při němž nelze mluvit o rekonstrukci stadionu,“ uvedl. Detailnější informace o celé akci „kulový blesk“ Košťál ani žádný další představitel ČMFS prozatím nezveřejnil. Lze tedy jen spekulovat, za jakou sumu Sparta odprodá svazu celý areál, zda se na projektu výstavby, financování či provozování národního stadionu bude podílet majitel Sparty, skupina J&T, která se zabývá realitním developerstvím.
Z informací týdeníku EURO vyplývá, že inkriminované území čítá zhruba 5,3 hektaru plochy, na které stojí Toyota Arena, před několika lety rekonstruované sídlo fotbalové Sparty a tréninkové plochy. Parcela je však v územním plánu města Prahy zanesena jako sportoviště a nelze předpokládat, že by jakémukoliv majiteli pozemků byla povolena změna v územním plánu na komerční plochu. V této souvislosti se jako zajímavá jeví zpráva z internetových stránek ČMFS, kde se hovoří o tom, že součástí komplexu by měly být i blíže nespecifikované komerční prostory a hotel. Cenová mapa stavebních pozemků na území Prahy pro letošní rok ohodnocuje metr čtvereční plochy sousedící s ulicí Milady Horákové, kde areál leží, na pět až sedm tisíc korun (pro „běžný“ stavební pozemek). „Pokud by pozemky nebyly zatíženy 'sportovním územním plánem', mohli by si majitelé Sparty říci až o dvanáct tisíc korun za metr čtvereční, o částku kolem šesti set milionů korun,“ řekl týdeníku EURO zdroj pohybující se na realitním trhu.

Platy hráčů Milion na hlavu! Ze zhruba 1,8 miliardy korun, které se ročně protočí „fabrikou“ s názvem 1. Gambrinus liga, tvoří mzdové a osobní výdaje 65 až 70 procent, tedy asi jeden a čtvrt miliardy korun. Tato suma zahrnuje platy fotbalových funkcionářů včetně vrcholného vedení klubů, peníze za transfery fotbalistů a také bonusy, které hráči získávají při přestupech či prodlužování kontraktů. Ze statistik, které týdeníku EURO poskytl místopředseda ČMFS Jaroslav Vacek, vyplývá, že „čisté“ mzdové náklady A týmů prvoligových klubů dosáhly v uplynulé sezoně 585 milionů korun. Soupisky českých klubů většinou čítají kolem dvaceti až pětadvaceti hráčů a pěti až deseti členů realizačního týmu, tedy trenérů, lékařů, masérů a kustodů. Každý prvoligový tým tak zhruba má v A týmu třicet až pětatřicet profesionálních zaměstnanců. Nejvyšší domácí soutěž hraje šestnáct týmů, předpokládejme, že se v Česku fotbalem na této úrovni živí kolem 560 lidí. Jednoduchým vydělením je možné zjistit průměrný plat člena A týmu prvoligového klubu – 1,044 milionu korun ročně! Je přitom více než pravděpodobné, že „podpůrní“ zaměstnanci, jako maséři, fyzioterapeuti či kustodi, stejně jako mladí nadějní hráči, kteří jsou do těchto statistik rovněž zahrnuti, nevydělávají zdaleka takové sumy jako fotbalisté, kteří se pravidelně pohybují po prvoligových trávnících.