Většina českých firem elektronický obchod podceňuje
Vláda v těchto dnech obdržela od Úřadu pro veřejné informační systémy (ÚVIS) Zelenou knihu elektronického obchodování k dalšímu kolu připomínkového řízení. Před veřejností utajovaný dokument si klade za úkol mapovat stav elektronického obchodu v České republice a definovat překážky jeho rozvoje. Mezi hlavními překážkami Zelená kniha zdůrazňuje legislativní nedostatečnost ochrany privátních dat (v oboru elektronického obchodování jde především o bezpečnost osobních a bankovních údajů a bezpečnost transakcí) a z toho plynoucí nedůvěru podnikatelů k virtuálnímu obchodnímu prostředí.
Průzkum společnosti Brand Brothers ukázal, že většina českých firem internetu nehodlá zatím věnovat ani patřičné úsilí, ani peníze. Naznačil však také, že firmám chybí profesionální přístup k problému.
Trh za 2,3 miliardy korun.
Průzkum mezi 350 tisíci společnostmi, které jsou plátci DPH, odhalil, že 44 procent (tedy 154 tisíc z nich) již má internetové stránky. Většina respondentů však nepřikládá internetovým prezentacím téměř žádný obchodní význam, 32 procent z nich soudí, že kdyby firma žádné webové stránky neměla, na objem její prodejů by to spíše nemělo žádný vliv, a 60 procent je o tom dokonce přesvědčeno. Převedeno do absolutních čísel tak v České republice existuje zhruba 142 tisíc podnikových webů, které svým podnikům nepřinášejí obchody, a pouze 12 tisíc prodejních webů je natolik dobře vyřešeno, že jsou pro mateřské firmy přínosem. „Tento výzkum trhu je pro nás potvrzením skutečnosti, kterou jsme tušili. Na webové prezentace se v Česku vydají přibližně 2,3 miliardy korun ročně, ale prezentací, které jsou pro firmy opravdovým přínosem co do uskutečněných prodejů, je jen kolem osmi procent,“ říká k tomu Jaroslav Krause, ředitel internetové firmy WDT, která na výzkumu spolupracovala.
Sekretářky jsou třetí.
Do jisté míry je tento stav mysli českých podniků odrazem jejich přístupu k internetovým prezentacím. Vlastně je až s podivem, že prodeje zlepšuje osm procent podnikových webů, když za koncepci internetových stránek ve firmách jen v jednom případě ze sta odpovídá marketingový ředitel a desetkrát častěji sekretářky. „Nejprve jsem se domníval, že jde o chybu ve zpracování průzkumu,“ komentoval tento údaj Tomáš Papírník, ředitel společnosti Brand Brothers. „Kontrola primárních dat ale vůdčí úlohu sekretářek potvrdila.“ V osmi procentech případů má webovou prezentaci na starosti zaměstnanec odpovědný za internet či za informační systémy, v dalších osmi procentech podnikový ekonom. Nejvyšší podíl, 25 procent, mají ředitelé a z devatenácti procent majitelé společností, což je ale dáno vysokou četností malých a ještě menších podniků zahrnutých do výzkumu (viz graf). Sekretářky se umístily na třetí pozici!
Za láhev rumu.
Prakticky všichni dotázaní souhlasí s tím, že systém internetové prezentace by měl umožňovat postupné rozšiřování stránek a 66 procent respondentů tvrdí, že internetová prezentace, má-li být marketingově účinná, musí být komplexní a snadno obnovitelná. Málo z nich se ale smíří s tím, že vytvoření skutečně funkčních stránek a jejich pravidelná „údržba“ také něco stojí. Pouze pět procent firem dává do webu více než 50 tisíc korun a jen jedenáct procent společností více než 25 tisíc korun ročně. Přesně to kopíruje velikost jednotlivých zakázek. Jen dvě procenta firem zadají internetovou zakázku za více než 100 tisíc korun. Nejčastěji (26 procent odpovědí) je to pět až deset tisíc korun ročně, druhá nejčastější odpověď (pětina respondentů) je nula. „Úplně zadarmo to asi nebylo,“ koriguje číslo Tomáš Papírník. „Do nuly byly započítány i odpovědi, jako láhev rumu, či podobné naturální výlohy.“
Firemní webové prezentace nejčastěji vytváří vlastní zaměstnanec společnosti (36 procent) nebo specializovaná webová firma (27 procent), ale jen po jednom procentu respondentů uvedlo, že se na tvorbě podílejí grafická studia a reklamní agentury. Pak lze rozumět i tomu, že s návštěvností svých stránek bylo nespokojeno 61 procent respondentů.
„Tento smutný stav rozhodně není něco přirozeného, co se nedá změnit,“ říká Tomáš Papírník. „Podniky za své peníze mají žádat stránky, které jim budou přinášet obchody. Tento rodící se trend výrazně zostří konkurenci na špičce poskytovatelů služeb spojených s internetovými prezentacemi.“
Čilý fitness.
Společností, které si virtuální prostředí úspěšně osvojily, však přeci jen přibývá. Jednou z nich je elektronický obchod se sportovním náčiním fitness, který před čtyřmi lety vznikl vlastně jako ukázkový projekt, jak má e-byznys fungovat. „Správce obchodu nejprve dělal stejné chyby, jakých se dnes dopouští řada podniků. Vybudoval internetový obchod, naplnil ho zbožím a čekal na objednávky, které chodily jen velmi nepravidelně. „Postupně jsme však udělali řadu marketingových kroků, které jsou nutné, aby obchod začal fungovat,“ vzpomíná Karel Petrla ze studia WDT. Správce se především přestal spoléhat jen na svou adresu a zaregistroval se ve všech významných vyhledávačích. Pak se začal starat o zákazníky, především odkud a proč do obchodu přišli, a tomu přizpůsobil jak internetovou prezentaci, tak nabídku obchodu. Nakonec vznikl klub zákazníků. Nyní obchod každoročně zdvojnásobuje obrat a někteří výrobci si tohoto distribučního kanálu natolik považují, že na své krabice se zbožím umisťují jeho internetovou adresu.
Katalogy.
Společnost ISH Čerpadla (bývalá Sigma) vypozorovala, že zahraniční konkurence získává náskok díky elektronickým katalogům. Místo nákladných a nepřehledných papírových katalogů, kterých kdysi rozesílala jedenáct tisíc ročně, tedy vytvořila jeden elektronický v šesti jazycích. „Původní investice do elektronického katalogu se již dávno vrátila,“ potvrzuje Pavel Koutný, vedoucí obchodu ISH-Čerpadla. „Přirozeným důsledkem je, že s elektronickým katalogem pracuje větší množství uživatelů po celém světě. Firma tak má větší šance zasáhnout trh. Ušetřili jsme na nejnákladnější části naší propagace a přesto naše tržby rostly. Nárůst obchodních případů jsme byli schopni zvládnout právě díky e-catalogu, který umožňuje rychlejší zpracování podkladů.“
Ostrava i Plzeň.
Elektronický obchod s úspěchem využívají Vítkovice, a. s. „Cítíme v elektronickém obchodování silný potenciál úspor, hlavně na straně nákupu,“ říká David Kaprál, šéf projektu e-business Vítkovic. Při elektronických aukcích, jejichž prostřednictvím zatím Vítkovice nakupovaly hlavně expertní služby, vyčíslily průměrné snížení cen o 30 procent. „Náklady na první aukci už se nám zaplatily pětkrát,“ říká Kaprál. Nyní se připravují nákupy materiálu a surovin. „Zatím mapujeme možnosti. Připravujeme vyladění systému na prvním menším projektu prodeje nadbytečných zásob.“
S nákupy materiálu a služeb formou elektronických aukcí letos začala Škoda Energo, dceřiná firma plzeňského Škoda Holding. Projekt e-byznysu v Energu bude využívat celý holding. „Cílem je do roku 2003 obstarávat čtvrtinu z nákupního objemu Škody Energo prostřednictvím elektronických aukcí,“ říká Michal Šebek, ředitel nákupu společnosti. „Projekt tzv. e-byznysu patří k jedné z prioritních změn. Do budoucna by se třetina všech nákupů celého holdingu měla uskutečňovat elektronicky,“ dodává.
Šest předpokladů.
Brand Brothers odhadují, že do září 2002 přibude v České republice 70 tisíc podnikových webů, ale zároveň ještě přibližně 126 tisíc fungujících českých společností nebude mít svoji internetovou prezentaci.
To však ještě neříká mnoho o tom, kolik webů bude účinně využíváno ke zvyšování prodejů. Mnoho menších firem si možná bude muset na skutečný webový boom počkat, až se vytvoří šest hlavních předpokladů pro další rozvoj elektronického obchodování, jak je cituje Zelená kniha: - nízké telekomunikační poplatky,
- liberalizace telekomunikačního trhu,
- dobře fungující regulační mechanismy,
- dostatečná úroveň odpovídajícího vzdělání,
- dostatečné investice do výzkumu a vývoje,
- dobrá komunikace mezi všemi zúčastněnými stranami.
