Populární brouk zastiňuje odnárodnění parku chystané novým zákonem. Ten přírodě nedává přednost před zájmy investorů
Je to právě devět měsíců, co čerstvý ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS) dosadil Jana Stráského do postu ředitele Národního parku Šumava (NPŠ). Co tato dvojice zplodila? Především mediální hvězdu kůrovce. Chladné a deštivé léto mu sice nepřálo, přesto nenažraný brouk zastínil ostatní, pro Šumavu neméně důležitá témata. PR agentura Bison & Rose odvádí potřebnou práci za sto padesát tisíc korun měsíčně. Podrobnosti o připravovaném zákonu, který má park otevřít rozvoji, se na veřejnost zbytečně nešíří. Ticho vládne také kolem plánů, kdo a jak bude od příštího roku těžit dřevo v šumavských lesích.
Směr je jasný. Viz Hraničník
Dvacet let, co Národní park Šumava (NPŠ) existuje, přežil bez vlastního zákona. Několik dřívějších pokusů se nepovedlo dotáhnout do konce. Teď to chtějí napravit hned dvě iniciativy. V Parlamentu leží předloha za Plzeňský kraj, druhý návrh sepisuje Chalupovo ministerstvo životního prostředí (MŽP). Přitom se rodí české specifikum. Ochrana přírody, pro kterou se všude na světě vyhlašují národní parky, nemá ani v jedné z obou verzí naprostou přednost před jiným posláním parku, kterým jsou takzvaný udržitelný rozvoj života místních obyvatel, turistika a rekreace. Stačí si prohlédnout mapku, kterou ke svému návrhu zákona připojilo zastupitelstvo Plzeňského kraje. Zeleně zakreslený pás chráněné zóny podél rakouských hranic zčista jasna protíná bílý, méně chráněný pruh. Není tam pro nic za nic. Zastupitelé Jihočeského kraje už odsouhlasili záměr, že právě tudy povede lanovka na Hraničník, aby české lyžaře dopravila do rakouského skiareálu Hochfit. A když už tam bude lanovka, chtělo by to ještě sjezdovku pro návrat domů, přirozeně napadne nejenom investory a vlivné majitele pozemků, kteří rádi zúročí investice do chráněných parcel. Kupříkladu „šumavský král“ František Talián, kterému shodou okolností patří pozemek u plánované stanice lanovky.
Šumavská pozemková reforma
Pozemky, to je oč na Šumavě běží. „Ceny parcel v obcích ležících v srdci parku jsou na srovnatelné úrovni s těmi v Praze a okolí,“ porovnává Jan Bláha z Hnutí Duha. Bývalý starosta Prahy 6 Chalupa chce přitom obcím darovat pozemky ve třetích zónách s nejméně přísným stupněm ochrany. Zákon připravovaný jeho úřadem počítá s tím, že parcely do roka převede na obce Pozemkový fond. Jaké půdní držby se má dotyčný paragraf 12 týkat, se zatím přesně neví. Stále totiž probíhá dohadování o takzvané zonaci, na níž se zabrzdilo dokončení Chalupova zákona. Čeká se, až správa parku nejtvrdší oříšek rozlouskne při jednáních s dotčenými obcemi. Jenže to vypadá, že každý na nich mluví o něčem jiném.
„Se starosty se bavíme o první zóně (nejcennější území – pozn. red.) a části druhé zóny, která postupně během pětačtyřiceti let přejde do první zóny. O tom, jak velká bude třetí zóna, se zatím moc nejedná,“ říká šéf parku Stráský. Předseda Svazu obcí NPŠ Jiří Hůlka přitom tvrdí: „Nám jde hlavně o třetí zóny, které pečlivě zkoumáme a vydiskutováváme si je.“ Hůlka, který je starostou Horní Plané, míní, že Šumava je dost velká na to, aby se tam vešli turisté i místa, kde se mohou pozorovat přírodní procesy. „Nejde o to honit procenta, jak velké budou jednotlivé zóny. Hlavní je skloubit potřeby obcí, jejich trvale udržitelný rozvoj a ochranu přírody,“ zdůrazňuje starosta. Představuje si, že ve třetí „obecní“ zóně, bude mít rozvoj obcí přednost před ochranou přírody a krajiny. Někde ho má už dnes (viz Prášilská inspirace).
Z národního obecní park?
Chystaný zákon o vyhlášení šumavského parku podpoří jeho privatizaci a po ní se roztrhne pytel s nejrůznějšími developerskými projekty, varují ekologové a četní kritici současného vedení NPŠ. Ředitel Stráský takové obavy odmítá. „Panuje shoda, že ve třetí zóně, kde se budou pozemky převádět na obce, má být z celého parku pouze šest či sedm procent území. To jsou trochu rozšířené intravilány obcí.“ Jak podotýká, Chalupa si představoval pro třetí zónu až deset procent území. Stráský dnes ujišťuje, že obce nebudou smět tyto pozemky dál prodávat. „Mají sloužit k bytové výstavbě a veřejné zeleni,“ zdůrazňuje. O to zajímavější je jeho další poznámka, že v této fázi se neuvažuje o tom, kdo se vlastně bude starat o veřejnou zeleň nebo bytovou výstavbu. Ekolog Bláha předpokládá, že proti odevzdávání pozemků obcím se postaví ministerstvo financí. „Obce tento majetek okamžitě rozprodají a stát z něj nebude mít vůbec nic,“ upozorňuje.
Pozemkový fond (PF) nyní na území NPŠ spravuje zhruba 1600 hektarů, z toho je 1200 hektarů v Jihočeském kraji a zbytek v Plzeňském. Dosud prodal 2300 hektarů, z nich většina – 1700 hektarů – leží v Jihočeském kraji. „Nejvíc půdu nakupují zemědělci – dlouhodobí nájemci, kteří mají při prodeji ze zákona přednost,“ říká ředitel PF Radim Zika (ODS). Odhaduje, že k odprodeji fond nabídne už jen necelých sto padesát hektarů, z nich asi stovku na území Jihočeského kraje.
Největší nabyvatelé
Kdo od státu získal nejvíc pozemků v šumavském parku, resp. jeho třetí zóně? Na Českokrumlovsku jsou nejúspěšnějšími privatizátory Jan Wudy, Hedvika Přibylová a František Jungvirt, na Prachaticku František Šimek, Pavel Dragoun a Vladimír Nahodil, na Klatovsku Václav Bílek, Josef Hlavsa a Milan Šíma. Podnikatel František Talián, považovaný za zdejšího pozemkového magnáta, získal na Šumavě od státního fondu 56 hektarů, z nich je sedmnáct na území parku. K půdě se dostal přes restituční nároky.
Přímo na správu NPŠ převedl Pozemkový fond během deseti let bezmála pět tisíc hektarů půdy. „Skutečně převedeno je 4703 hektarů. Na zbývající pozemky jsou připraveny převodní smlouvy, které dosud nejsou podepsány,“ doplňuje Zika. Na tahu je správa parku.
Zákon ušitý pro Šumavu má zahýbat se zařazením pozemků do jednotlivých zón, což se promítne i do převodů PF. Ten má navíc ke konci příštího roku zaniknout, současně se počítá i s radikální úpravou zákona o prodeji státní půdy, dle kterého převody probíhají. Bude existovat nějaká pojistka, aby obce nemohly pozemky rozprodávat?
„Fond není legislativní orgán, tím je ministerstvo zemědělství. Tudíž z naší strany nelze na otázku jednoznačně odpovědět,“ uvádí šéf Zika. Stráský si je situace kolem budoucnosti PF vědom. „Toto víme. Zákon předpokládá, že obce dostanou vše ze třetí zóny, tedy nejen od fondu, ale i pozemky, které dnes vlastní park či jiné státní organizace,“ doplňuje.
Přijde zákon. A investoři
Šumavský park se chce víc otevřít nejen lyžařům. Golfisté se mohou těšit na green ve Stožci. Autobusům i osobním automobilům ulehčí průjezd rozšířená silnice mezi Novou Pecí a Zadní Zvonkovou. Uvedené záměry už posvětili jihočeští zastupitelé. V záloze jsou další developerské projekty, jenom teď není vhodná doba je představovat. Čeká se na zákon o šumavském parku, který otevře stavidla investicím uprostřed vzácné přírody.
„Potřebujeme řešit některé nové problémy související s existencí a fungováním národního parku,“ vysvětluje ministr Chalupa, proč je potřeba zvláštní předpis pro Šumavu. Chce ho pak vzít jako vzor pro chystaný zákon o Národním parku Křivoklátsko, eventuálně pro další parky, pokud to bude nutné. Bez vlastního zákona se tedy nadále obejde Krkonošský národní park a NP Podyjí. Jediné České Švýcarsko má zvláštní, jen velmi stručný zákon. „Nový zákon pro Šumavu zajistí kontinuitu a předvídatelnost rozhodování správy národního parku,“ představuje si Chalupa. Hledá takový, který bude platit nejméně pětačtyřicet let.
„Než takový zákon, to raději žádný,“ zavrhuje Chalupův návrh předseda stínové vědecké rady NPŠ Jakub Hruška. Účastní se přitom takzvaných kulatých stolů na MŽP, kterými ministr chce demonstrovat, že o dlouhodobé strategii v národním parku široce diskutuje se zástupci krajů, starostů, vědců a nevládních sdružení. „Dali jsme spoustu připomínek, ale v zákoně na ně není žádná odezva,“ říká Hruška za stínovou vědeckou radu.
Nahlodané minitendry
Šumavu nerozděluje jenom kůrovec a spory, kde kvůli němu kácet. Věčné dohady jsou také o to, kdo má těžit dřevo a zajišťovat další lesnické práce. Mnohým se stýská po anarchii, která na Šumavě zčásti vládla v minulosti, a s příchodem Stráského vycítili příležitost vrátit se ke starým „pořádkům“. Tedy upustit od takzvaných minitendrů, přes něž si správa parku už třetím rokem objednává práce v lesích. Loni přes minitendry přešly zakázky v hodnotě víc než 280 milionů korun. Hlásit se do nich může přes dvě stě zájemců, kteří se správou parku uzavřeli rámcové smlouvy. NPŠ za tento rovný a nediskriminační přístup k veřejným zakázkám získala druhou cenu v loňské soutěži Otevřeno x Zavřeno, vyhlašované při příležitosti Mezinárodního dne boje proti korupci.
Změnu ve vedení NPŠ transparentní minitendry zatím ustály. Do jejich pokračování se ale správa zrovna nehrne. „Do května si vyhrazuji čas rozhodnout, jestli se dál pojede touto, či jinou metodou,“ uvedl zjara pro týdeník Euro Stráský. Rozhodování se hodně protáhlo. Správa parku stále otálí s vyhlášením výběrového řízení, kterým osloví dodavatele pro další období. „Poněkud se to opozdilo. Dlouho jsme vyhodnocovali, jestli by na minitendrech nešlo něco zlepšit,“ snaží se Stráský omluvit prodlení. Dvouleté rámcové smlouvy, o které se opírají minitendry, skončí v závěru letošního roku. Co bude pak?
Stráský kalkuluje s tím, že v zimních měsících se v lese moc neděje. A může si dopředu nasmlouvat práce na leden a únor. Od jara by se jelo na základě vysoutěžených zakázek. „Zhruba 15. listopadu vyhlásíme veřejnou zakázku na lesnické činnosti pro příští rok. Obálky se budou otevírat 10. ledna a na konci března se budou podepisovat rámcové smlouvy,“ představuje předběžný harmonogram mluvčí správy NPŠ Pavel Pechoušek. Teď už je jasné, že do prvního termínu se park netrefil. Co když časový plán nabourají další komplikace, které běžně doprovázejí veřejné zakázky? Nastane stav nouze, a ten se může hodit k rozdání zakázek dle libovolného klíče.
Pravda o šumavských Mongolech
Odchodu od minitendrů by rozhodně nelitoval předseda svazu šumavských obcí Hůlka. Míní, že na území parku má být zvláštní režim. „Měl by tu hospodařit státní podnik, který by zaměstnával místní lidi. Ti teď nemohou konkurovat gigantům, jako jsou Less nebo Kloboucká lesní. Najímají si Mongoly a Vietnamce, přitom místní sedí doma,“ kritizuje Hůlka. Podobný názor sdílí řada šumavských starostů. Čísla ale nepotvrzují, že by místní podnikatelé a živnostníci v minitendrech neobstáli.
Ze zakázek za 193 milionů korun, které park vypsal od ledna do října letošního roku, místní vytěžili zhruba dvě třetiny. Kupříkladu šest podnikatelů z Vimperka inkasovalo za práci v lesích více než 23 milionů korun. Bezmála o osmnáct milionů se podělilo patnáct živnostníků z Volar. Na zakázky za necelých osm milionů korun dosáhlo sedm zájemců ze Srní. Statistiku hovořící ve prospěch domorodců poněkud kalí zařazení největšího těžaře Less & Forest mezi místní, konkrétně sušické podnikatele. Tuzemská dřevařská jednička má sice v Sušici lesní závod, firma ovšem sídlí v Bohdanči na Kutnohorsku. Se zakázkami za souhrnných 48 milionů korun vyhranými od ledna do října je kolos Jana Mičánka s přehledem největším partnerem šumavského parku. Proti loňsku si ovšem pohoršil. V roce 2010 za deset měsíců na Šumavě vydělal přes 82 milionů korun, to je o 34 milionů víc než letos. Park ovšem v minulém roce vyplatil za práce v lesích celkem 240 milionů korun, tedy skoro o padesát milionů víc než v letošním.
Pro zastánce minitendrů je meziroční skóre u Less & Forest argumentem, že soutěž je neprůstřelná. Nenaruší ji žádné osobní vazby, které přiznávají Stráský a Mičánek. I proto by měl systém pokračovat. Úvahy se ovšem ubírají i jinou cestou. „Čtvrtinu prací v lesích by mohli vykonávat zaměstnanci parku nebo pověřená organizace,“ zvažuje Stráský. Obecně prospěšná společnost, kterou tlačí regionální politici, je zřejmě neprůchodná. „Mohl by to být státní podnik,“ míní šéf parku. Jisté je jedno. Kácet se bude.
Prášilská inspirace
Neoblomní úředníci z národního parku si stáli za svým rozhodnutím. Museli odejít. A pro vlivné stavebníky, kteří si nedělali těžkou hlavu z nějakého projektu, je vše na dobré cestě. Postupně se legalizuje nepřehlédnutelná ukázka černé stavby, jakou je relaxační centrum v Prášilech. „Obrovský půdorys, který je zastavěný a jde nad rámec projektu, se bere za mlčky schválený. My jsme to už nerozporovali,“ říká k prášilskému velekomplexu náměstek a vedoucí státní správy parku Václav Braun. Do funkce nastoupil za ředitele Stráského. „Vydali jsme souhlas s upraveným objektem. Přístavba s bazénem se sníží o jedno nadzemní podlaží,“ upřesňuje Braun.
Stavebník, kterým je společnost Šumavské centrum zdraví, se při budování relaxačního centra pořádně rozmáchl. Totálně v rozporu se schváleným projektem. Celkový objem stavby je 2,3krát větší, z plánovaných čtyř a půl tisíce metrů čtverečních se obestavěný prostor rozrostl na víc než deset tisíc metrů. Střecha trčí o bezmála tři metry výš, než je zakresleno v původním odsouhlaseném projektu. Místo schválených 297 metrů čtverečních jich firma zastavěla 651.
Jednatelem a 51procentním společníkem firmy je právník Miroslav Zámiška z pražské advokátní kanceláře Bakeš a partneři. Jeho rad využíval i prezident Václav Klaus. Zámiška teď může radit dalším investorům, jak se v národním parku „odčerňují“ stavby. Možná to ani nebudou potřebovat. Správa parku dává prášilským precedentem na vědomí, že tahá za slabší konec provazu.
