Bursík versus Kuchtová
Kdyby bylo zelených v Poslanecké sněmovně šedesát a vládní koalice v ní měla spolehlivou většinu, rebelie Olgy Zubové a Věry Jakubkové by mnoho neznamenala. Zelených je ale ve sněmovně jenom šest a koalice v ní má jen těsnou většinu. Pravda, své rebely mají i koaliční partneři: lidovci Ludvíka Hovorku, tak trochu Michaelu Šojdrovou či Tomáše Kvapila, ODS Tlustého „trio“ a jeho tajné stoupence. V Topolánkově ODS a dnes už ani u Čunkových lidovců však nerebeluje třetina poslaneckého klubu. Zubová a Jakubková navíc povstaly nejen proto, že v poslaneckém klubu prý vázne komunikace. Olga Zubová je zároveň předsedkyní republikové rady Strany zelených, jejíž většina je přinejmenším od loňského podzimu, kdy byla z čela ministerstva školství odsunuta první místopředsedkyně strany Dana Kuchtová, ve „válečném stavu“ s předsedou Martinem Bursíkem.
Vytýkají mu liberální sklony, to, že stranu řídí jako firmu, že se v ní málo diskutuje, že zelené příliš sblížil s ODS a odchyluje se od jejich volebního programu. Bursíkovi kritici v čele s Kuchtovou, jež proti němu bude na sjezdu kandidovat na předsednickou funkci, se rekrutují hlavně ze „zelených“, zhusta radikálních občanských iniciativ. Jako jinde v Evropě by se snáze domluvili se sociální demokracií a ne jako Bursík s modrou ODS. Mnozí by si upřímně přáli změnu kurzu Strany zelených, ale kam by ji vedli, není zřejmé, poněvadž Kuchtové stoupenci svoji alternativu dosud nepředložili. Mají ji ale vůbec? Netušíme! A nejde jim jen o to svrhnout Bursíka a pak se uvidí…?
Něco o nich však přece jen víme. Například to, že Kuchtová a její mediální palcát, jeden z místopředsedů republikové rady Matěj Stropnický, udržují kontakty s představiteli ČSSD, a ti že by si rádi vyměňovali názory i s rebelujícími „zelenými“ poslankyněmi. Kdo čte noviny, tomu jistě neušlo, že právě deník blízký sociální demokracii věnuje protibursíkovské opozici u zelených zvýšenou pozornost. Cokoli se u nich šustne, dovídáme se přednostně z listu s oranžovou hlavičkou. Tamtéž jsme si minulé úterý ráno přečetli věštbu, že „je… hotovo a ode dneška by měl mít původně šestičlenný klub členy už jen čtyři“. „Hotovo“ však nebylo! Zubová a Jakubková během několikahodinového zasedání poslaneckého klubu působily nejistě a stejně působily v přímém televizním přenosu z podvečerní tiskové besedy.
„Hotovo“ ovšem může být záhy. Ano, Bursíkovi „osoba blízká“ Kateřina Jacques, ač pilná, svědomitá a logicky ambiciózní dáma, se velkoryse a moudře vzdala předsednictví v poslaneckém klubu zelených. A ještě předtím Bursík „odtroubil“ úmyslu zelených získat ve sněmovně místopředsednickou židli. Měla snad být pro poslance Přemysla Rabase, chomutovskou komunální koalicí ODS – ČSSD zbaveného ředitelování v tamní zoo, anebo rovnou pro paní Jacques, což Bursík popírá? Oba moudré politické tahy však bursíkovci učinili až v dusné situaci a asi pozdě. Dusno přitom nevyvětrají čtyři podmínky, jež si Zubová a Jakubková pro setrvání v klubu stanovily. Jsou neuskutečnitelné! Tak požadavek rozhodovat v klubu ne hlasováním, nýbrž shodou, by se v praxi rovnal právu veta pro Zubovou a Jakubkovou; názor jich dvou by vážil víc, než většiny klubu. Přímo absurdní je požadavek otevřít všechna jeho jednání členům vedení Strany zelených a její republikové rady. Co by Zubová s Jakubkovou nezmohly v poslaneckém klubu samy, udělali by pak za ně Kuchtová, Stropnický a další Bursíkovi „sekerníci“. Leč pozor: ústava přece nezná imperativní mandát, ale naopak vyznává zásadu, že poslanec se rozhoduje na základě zákonů a svého nejlepšího vědomí a svědomí?
Pokud má Bursík vůli ke kompromisu, a musí ji mít, aby se mu strana nerozpadla do sjezdu, dá se ještě poslanecký klub zelených udržet pohromadě za předpokladu, že dobrou vůli prokáží i obě rebelující poslankyně. Pokud ale nejednají jen na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí, nýbrž jsou tykadly Kuchtové protibursíkovských úderníků, neřku-li součástí jakýchsi plánů koordinovaných snad s Lidovým domem, pak i když Zubová a Jakubková neodejdou z poslaneckého klubu zelených nyní, najdou si pro to brzy jinou příležitost. Rozdrobení klubu by ale byla pro Stranu zelených pohroma. Premiér Topolánek by si za zelené musel hledat náhradu, aby se udržel třeba už jen s menšinovou vládou u moci. Na ohlášené schůzce s Jiřím Paroubkem se na toto téma možná zatím hovořit nebude. Zatím, tak jako jsou zatím zelení pod Bursíkem parlamentní stranou. Před ním jí nebyli, ale strašte tím zelené radikály, když naplnění snu některých z nich o zaopatření hodném vládní strany nedokázal Bursík zaonačit.
Petr Nováček, komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
