Ministerstvo chce být opět bruselštější než Brusel
Odpor proti způsobu snižování emisí skleníkových plynů roste. Před několika dny vystoupil s výzvou odložit aplikaci Kjótského protokolu v Evropě i Svaz evropských podnikatelů a zaměstnavatelů UNICE. Již od počátku roku 2005 mají přitom platit pravidla, která budou v jednotlivých evropských zemích limitovat produkci emisí a začne se obchodovat s povolenkami na průmyslové exhalace. UNICE se domnívá, že tento způsob aplikace Kjótského protokolu povede k podstatnému snížení konkurenceschopnosti evropských firem a k masovému přesunu výroby mimo Evropu.
Odpor nejvýznamnějších evropských průmyslových podniků může ještě zavedení nových opatření oddálit. Doufají v to i čeští průmyslníci. Ti by si přitom nad ekologickou politikou Evropské unie mohli mnout ruce, nebýt českého ministerstva životního prostředí a jeho radikální politiky.
Na hraně.
„Existuje jen pár lidí, kteří mají zároveň zelené názory a zároveň rozumí ekonomii. Každé ekologické opatření znamená nějaký náklad, dopad do ceny produktu,“ říká generální ředitel Pražské teplárenské Luboš Pavlas.
Obchodování s emisemi spočívá v tom, že každá země produkuje nějaké množství emisí a na toto množství si připraví takzvaný alokační plán. Na celkový objem exhalací se potom znečišťovatelům ovzduší rozdělí povolenky. Problém je v tom, s jakým množstvím emisí se počítá, a komu a jak se povolenky rozdělí.
Toto rozdělení připravuje ministerstvo životního prostředí a Pavlas soudí, že celou záležitost v Česku podcenili jak státní orgány, tak průmyslníci. „Probrali jsme se, až když jsme viděli první návrhy,“ dodává. Obává se, že Pražská teplárenská na tom bude tak, že když nastanou chladnější zimy, bude muset nakupovat povolenky. Když bude zima teplejší, bude snad možné něco prodat, ale žádný závratný obchod se určitě nerozeběhne.
Vstřícnost se prodražila.
V České republice se přitom věnovaly během posledních let na zdokonalení technologií miliardy korun. Pražská teplárenská za posledních deset let investovala dvanáct miliard korun do technologií, které využívají kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, a emise na jednotku produkce se tak podstatně snížily o dvacet až třicet procent.
ČEZ investoval něco mezi šedesáti a sedmdesáti miliardami do odsíření. Průmyslové podniky nakupovaly nízkoemisní hořáky, odsíření, vyměnily hnědé uhlí za černé a podobně. „Dobrovolně jsme snižovali znečišťování ovzduší, a nyní za to máme být vlastními českými úřady potrestáni přidělením menšího množství povolenek, než bychom mohli dostat,“ konstatuje šéf Pražské teplárenské.
Evropská komise totiž umožňuje stanovit jako výchozí objem emisí tříletý průměr za libovolné tři roky z posledních deseti let. Zatímco průmyslníci předpokládali, že budou vybrány roky, kdy obrovské investice do ekologických zařízení teprve začínaly, ministerstvo životního prostředí zvolilo poslední období. V něm jsou již nové technologie v provozu, a produkce emisí je tudíž mnohem nižší. Nižší tedy má být i množství povolenek pro české podniky…
Pokud by vláda naopak postupovala dle představ průmyslníků, ti by mohli nadbytečné povolenky prodávat na evropském trhu. Západoevropské země mají totiž skokovou modernizaci energetiky dávno za sebou, a nemají tak možnost využít k výpočtu výhodnější roky.
Pavlas argumentuje, že čeští znečišťovatelé ovzduší by v takovém případě mohli výnosy z prodeje povolenek investovat do další modernizace, která by se potom nepromítala tak výrazným způsobem do ceny elektřiny a tepla. Bylo by to oceněním toho, co průmyslové podniky ve snižování emisí v minulosti udělaly a tento postup by byl v Evropské unii zcela obhajitelný.
Místo toho je ministerstvo životního prostředí papežtější než papež. Hodlá přidělit jen omezené množství povolenek, které jen tak tak vystačí. Energetika, rafinerie, chemičky tak budou muset dále investovat do ekologie, nebo snižovat výrobu.
Ceny se pohnou.
„Nemyslím, že jsme na tom v Česku hůř než v jiných zemích, ale když se toto opatření zavede neuváženě, tak dojde k silnému nákladovému zatížení výroby elektřiny a tepla. Ale není to tak, že si můžeme vybrat: buď budete mít horší ovzduší, nebo drahou elektřinu. Tak otázka nestojí,“ říká Luboš Pavlas.
Jenže ředitel sekce bilancí společnosti ČEZ Miroslav Vrba minulý týden v Hospodářských novinách uvedl, že ceny elektřiny mohou vzrůst o patnáct, ale také o padesát procent.
Pavlas je méně jednoznačný. Říká, že v Česku je obecně poměrně levná elektřina, což je dáno historicky používanými technologiemi a palivem, kterým je domácí energetické uhlí. Zásah do tohoto systému samozřejmě bude znamenat zdražení, ale jaké, to se teprve uvidí.
„Nevíme, kolik budou povolenky stát. Je rozdíl, zda se za tunu emisí budou platit tři eura, nebo devět eur. Tři eura nabízela loni jedna nizozemská společnost. Nizozemci mají tak čistou výrobu, že dostanou jen velmi málo povolenek a budou muset nakupovat. Pak se objevily odhady devět, či dokonce dvanáct euro za tunu. Až budeme znát tuto cenu, tak bude možné spočítat, jak narostou náklady na výrobu energie a jak se pohne cena,“ říká Pavlas.
