Minulý týden jsme docestovali do západní části střední Itálie a seznámili se s Toskánskem. Také padla zmínka o dalších dvou oblastech, Laziu a Umbrii. Dnešní výlet nás zavede právě do těchto částí vinařského poloostrova.
Lazio, jež je největší v tomto regionu s rozlohou 65 tisíc hektarů, patří mezi velké i v měřítku celoitalském, konkrétně mu patří deváté místo. Z jeho deklarované rozlohy je navíc téměř osmnáct tisíc hektarů zařazeno mezi D. O. C. Víny typickými pro tuto oblast jsou Frascati, která jsou školená z odrůd Malvasia del Lazio, případně Malvasia di Candia a Trebiano Toscano. Za vydařenější bývají však považována ta Fracsati, jež jsou připravená pouze z Malvasie. Taková nabízí například Villa Simone. Jde o lehká, suchá nebo i polosuchá vína se středně výraznou kytkou a svěží chutí, sympatická, avšak nepříliš oslňující. Od dvanáctého století se zde udržuje tradice značky EST! EST!! EST!!!. O vzniku názvu koluje roztomilá pověst: Německý biskup, jenž byl vyslán do Říma, poslal svého muže napřed s tím, aby krčmy, v nichž najde dobré víno, zřetelně označil nápisem „Est!“ na vchodových dveřích. V Montefiascone objevil víno tak znamenité, že zprávu pro svého pána vypointoval do tvaru výše uvedeného, čímž akcentoval jeho úroveň. Kde je pravda, to se již neví, nicméně tradice trvá. A to možná přesto, že samotná pověst je příjemnější než některá z tamních vín.
Také v Laziu se však derou do popředí zájmu vinařů i konzumentů vína připravená z francouzských odrůd, leckdy scelovaných s tradičními sortami domácími. K lepším patří z Merlotu a Cabernetu Sauvignon školená vína Fiorano nebo Tore de Ercolana. V oblasti můžeme objevit i ojedinělé kupáže modrých Merlotu a Sangiovese a bílého Trebbiana. Taková vína jsou ale spíše zajímavá než mimořádná.
Za zmínku stojí ještě Falerno, kdysi slavné víno antického Říma. Stvořeno z tradičních dávných odrůd Aglianico, Piedirosso a Primitivo dává tmavé, plné víno zemitého výrazu, přitom však hladivé a harmonické.
Umbrie se řadí v žebříčku rozlohy viničních ploch, která činí 22 tisíc hektarů, na čtrnácté místo. Vinohradů klasifikovaných jako D. O. C. je z nich necelá čtvrtina. Je jednou z mála italských oblastí, jež nejsou ovlivněny mořem, a díky tomu se také nazývá „zelené srdce Itálie“. Svými klimatickými a půdními podmínkami je Umbrie předurčena pro bílá vína. Z nich nejznámější je patrně Orvietto, svěží víno plného výrazu s dlouhým závěrečným tónem. Věhlas oblasti, který delší čas ztrácel na lesku, se znovu blýská novou jiskrou, hlavně díky nastupující generaci vinařů. Ti citlivě spojují tradici a nové trendy, využívají místních odrůd a experimentují s révami dovezenými. Známým producentem Umbrie je sklep Lungarotti, z jehož produkce patří k vydařeným zejména Torgiano riserva nebo Rubesco.
Zajímavým vínem, které se dá najít pouze v Umbrii, je Grechetto. Z původní odrůdy, připravované jako suché, polosuché nebo i polosladké, poskytuje dobře pitelné, sympatické víno s příjemným závěrem. Dobře mu sluší i jemný s citem vyladěný barikový tón.
Pro dnešní pokračování jsem vyhledal víno Chianti Classico Riserva ´97 D. O. C. G., Campomaggio. Je jedním z těch Chianti, která jsou reprezentanty italské vinařské špičky. Hluboká barva rubínu s mnoha blesky jisker v protisvětle, pikantního buketu s výrazným višňovo-švestkovým „štychem“. Chuť je kompozicí tmavých peckovin, které do vzácného dojmu dobalancovává vanilkovo-oříškový nádech a stále ještě výrazný, i když pěti lety ležení již notně do zákrytu ostatních zúčastněných zatlačený barik. Jedno z nemnoha D. O. C. G. v zemi, jehož rodištěm je území Chianti Classico mezi Florencií a Sienou. Pečlivá práce ve vinohradu i sklepě a vnímavě uplatněný faktor času daly vzniknout velkému vínu, které si vyžaduje při konzumaci vaši plnou pozornost.
