Američané se obávají evropského exportu do Číny
Mohou mít němečtí Zelení a americký zbrojní průmysl něco společného? Překvapivě ano – odpor vůči plánům zrušit evropské embargo na vývoz zbraní do Číny. Důvody jsou v obou případech pochopitelně odlišné. Zatímco Zelení poukazují na porušování lidských práv v Číně, americké společnosti obranného průmyslu se obávají, že jejich evropští konkurenti obsadí obrovský a lukrativní trh. Administrativa Spojených států přitom argumentuje podobně jako německá vládní strana, kterou reprezentuje ministr zahraničí Joschka Fischer.
Vytrvalá Paříž.
Zrušení embarga sice zatím nemá v Evropské unii dostatečnou podporu, představitelé Washingtonu ale přesto bijí na poplach. Francouzi totiž nenechávají nikoho na pochybách, že hodlají přesvědčit své evropské spojence o nutnosti dobývat čínský trh. Bývalý ministr zahraničí a dnes ministr vnitra Dominique de Villepin prosazoval, aby unie zrušila embargo už v březnu. To se sice nepodařilo, avšak Paříž se nevzdává.
Američany znepokojilo i to, že přezkoumání embarga připustil během své březnové návštěvy Číny také představitel unie pro zahraniční politiku Javier Solana. List Financial Times pak na začátku dubna informoval o tom, že Spojené státy hodlají celou záležitost projednávat s jednotlivými evropskými zeměmi. Údajně mezi ně patří i Velká Británie, která se proti francouzským snahám dostatečně důrazně neohradila. Pozorovatelé soudí, že kvůli zbrojnímu exportu do Číny se rýsuje další významný americko-evropský spor, nemluvě o napětí ve vztazích mezi Washingtonem a Paříží.
Velká geopolitická hra.
Neshody kolem evropského embarga jsou zajímavé i z českého pohledu. Licenční správa pražského ministerstva průmyslu totiž vydala licence na vývoz radarových systémů Věra do Číny (EURO 7, 13/2004).
Znepokojení Američanů se ještě zvýšilo poté, co se v březnu uskutečnilo společné cvičení námořních sil Francie a Číny. Zatímco francouzské zbrojovky by se rády uplatnily na čínském trhu, Spojené státy hodlají vyvézt radary včasného varování na Tchaj-wan. V této souvislosti se spekuluje o velké geopolitické hře francouzského prezidenta Jacquesa Chiraka – zatímco Francie a s ní celá Evropa by se přiklonila k Číně, Američané by „zůstali věrni“ Tchaj-wanu.
John Tkacik z americké nadace Heritage uvádí, že Čína nadále hrozí Tchaj-wanu válkou a Washington má právní závazky pomoci ostrovu v obraně. Zdroj z bruselského sídla NATO týdeníku EURO uvedl, že americké a evropské přístupy se logicky liší. „Když jste Evropan, nemusíte tolik myslet na obranu Tchaj-wanu,“ řekl. Američané navíc v Číně vidí svého budoucího strategického rivala. Obávají se transferu evropských technologií, který by pomohl modernizaci čínských ozbrojených sil.
Nejdříve Čína, pak Amerika.
Za postojem Washingtonu se však bezpochyby skrývají také ohrožené zájmy obranného průmyslu Spojených států. Viceprezident americké asociace leteckého průmyslu Joel Johnson tvrdí, že zrušení sankcí EU by mohlo znamenat nejen odtržení USA od čínského trhu, ale také nabídnout evropským zbrojovkám nebývalé možnosti.
Čína je největším světovým importérem zbraní, a pokud by toho evropské společnosti využily, mohly by zvýšit jejich produkci natolik, že by se obešly bez amerických komponentů. Později by tak údajně mohly zaútočit i na trh v samotných Spojených státech, kde by nabídly výhodnější ceny než americké zbrojovky. Johnson předpokládá, že Evropané se v obchodu s Čínou zaměří zvláště na vrtulníky, leteckou přepravu a komunikační prostředky.
Rozpolcené Německo.
Velmi zajímavý - a také ne zcela jasný - je postoj Německa. Kancléř Gerhard Schröder je považován za spojence Jacquesa Chiraka při dobývání čínského trhu. Ministr zahraničí Joschka Fischer však musí vycházet ze stanoviska své strany Zelených. A leckdo se v unii obává toho, že by případného zrušení embarga mohli využít Zelení v kampani před červnovými volbami do Evropského parlamentu.
Zdá se, že Fischerův postoj potvrzuje náznaky zlepšujících se vztahů mezi Německem a Spojenými státy, které poznamenaly rozdílné postoje obou zemí k válce v Iráku. Joschka Fischer už dříve uvítal americkou iniciativu pro stabilizaci „velkého Blízkého východu“ – tedy rozsáhlé oblasti mezi Marokem a Pákistánem. Tradiční idealismus části americké politické scény se tak svým způsobem blíží politice předního představitele německých Zelených.
Británie zřejmě lavíruje mezi tradičním spojenectvím se Spojenými státy a snahou čelit americkému zbrojnímu průmyslu, který při zadávání zakázek ve Washingtonu dostává přednost před zahraniční konkurencí.
