Jako by v baru, kde houstne dým, znenadání zaznělo: „Prosím sklenici Kolalokovy limonády“. Postup Strany zelených na žebříčku volebních preferencí do sousedství partají, které si už už představovaly, že mají svá křesla ve sněmovně fakticky navěky pod penzí, leckoho z dotčených nejen překvapil, ale i vyděsil. Zejména sociální demokraty.
Není divu. Pátý element totiž zásadně mění volební aritmetiku a fakticky vyřazuje ze hry variantu, kterou jako svůj herní plán zvolil Jiří Paroubek. Menšinová vláda sociálních demokratů s podporou komunistů by byla v případě příchodu zelených poslanců nehratelná. A Martin Bursík hned v jednom z prvních rozhovorů odmítl možnost, že by podporoval jakoukoli vládu závislou na komunistech. Takhle si Paroubek své vysněné zelené mužíčky z Marsu asi opravdu nepředstavoval. Není divu, když propadl trudomyslnosti a došel až tak daleko, že neváhal provést soudružskou sebekritiku.
Že slovo do vlastní řad, zveřejněné minulý týden v deníku Právo, opravdu přivede k rozumu Davida Ratha, nažhaví volebního manažera Jaroslava Tvrdíka, zapálí pro volební věc regionální funkcionáře strany a pohne preferencemi opět vzhůru tak, aby Paroubek nakonec nebyl jen divákem při povolebních vyjednáváních, lze ale úspěšně pochybovat. Doba je zlá a dobrých nápadů tak málo. A navíc zatýkání vlivných funkcionářů ČSSD blízkých Miloši Zemanovi, které proběhlo minulý týden na ministerstvu dopravy, naznačuje, že bratrovražený či spíše přítelvražedný boj uvnitř nejsilnější vládní strany mezi zemanovci a grossovci pokračuje, a to Paroubek neparoubek.
Jásat však nemůže ani Mirek Topolánek. I jím preferovaná černo-modrá koalice se nyní jeví jako těžko uskutečnitelná varianta, protože těch potřebných sto jedna hlasů bude viset podstatně výš, než si dosud s Miroslavem Kalouskem představovali. A přibrat do party Bursíka není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Modro-zeleno-černé spojenectví by těžko hledalo nějaký společný program. ODS se nevzdá rovné daně, a tu zelení považují za nepřijatelnou, protože je prý v rozporu s jejich představou o ekologických daních na energie. Ona to tak sice není úplně pravda, ale nechuť spojovat se s ODS je u zelených také zřejmá a hodně silná.
Jenže to by pak jediná schůdná cesta vedla k velké koalici, a ta musí být pro Stranu zelených - a nejen pro ni - tou největší hrozbou a noční můrou. Velkou koalici lze totiž slepit jen lepidlem umíchaným z nového volebního zákona, který vyřadí zlobivé malé chlapce jednou provždy ze hry. A Martin Bursík je příliš zkušeným a schopným politikem na to, aby nezvládal tuhle základní aritmetiku. Zelení budou dělat přinejmenším do voleb vše pro to, aby nepřišli o pel nevinnosti a půvab strany, která je novou volbou pro všechny, kteří mají plné zuby české politiky, plné samých Badmanů, abychom se drželi v prostředí klasické české komedie.
Nakonec se ale Bursík velmi pravděpodobně přikloní napravo, a i když jeho spolustraníci nebudou ochotni mazat si ruce vládními funkcemi, podrží - v případě, že se opravdu do sněmovny dostanou - menšinovou pravostředovou vládu. Budou za to ale určitě něco chtít. A bude to určitě něco zeleného. Třeba blokování plánované dostavby Temelína či odepsání zásob hnědého uhlí za územními limity v Podkrušnohoří. Když se zamyslíme, komu by to mohlo vyhovovat, tak kromě dovozců zemního plynu narazíme také na severomoravské uhlobarony. A když dáme dohromady Zdeňka Bakalu s ministrem Tošovského vlády Bursíkem, zavoní náhle květ Lípy, sdružení, o němž nebylo dlouho slyšet, ale jehož intelektuální potenciál se jistě nevypařil. A také uvidíme prosvítat někde na pozadí tvář exprezidenta Havla, jenž se sympatiemi k zeleným hnutím netají už hodně dlouho. Že by byla opět na scéně nepolitická politika a heslo „normální je nekrást“? Že by se na Bursíkově předloktí objevila ona typická „kakaová skvrna velikosti mexického dolaru“? Byli bychom zase doma. „Lotr nebo hrdina, všichni jedna rodina.“
Ale nic proti takovému pozadí vzestupu Strany zelených. Liberálové dotýkající se chvilku zprava, chvilku zleva politického středu v Česku vždy najdou posluchače a voliče. Jasně to prokázaly předloňské volby do Evropského parlamentu a úspěch Nezávislých Josefa Zielence. A zelení jsou při srovnání s tímto matadorem české politiky opravdu věrohodnější. Ale zároveň není nikde psáno, že za měsíc nemůže být na volitelné pozici i Zielenec s Kaslovými Evropskými demokraty. To by musel Bursík svou pozici přece jenom pojmout zase trochu jinak. To se nám to volební hřiště pěkně zahušťuje. Je to jenom dobře. Konkurence je zdravá i v politice.
