Vodní nádrže trpí přebytkem fosforu
NEBEZPEČNÝ VODNÍ KVĚT se na hladinách nádrží letos začal rozrůstat o čtrnáct dní dříve než v jiných letech. Zřejmě k tomu přispělo teplé jaro, ale především stále výraznější znečištění nádrží dusíkatými látkami, zejména fosforem. Fosfor vystavený světlu a teplu působí v nádržích jako rozbuška pro množení sinic. Některé z tisíců druhů jsou silně toxické, mnohé působí jako alergeny na citlivé pokožky. Jestliže se plavec po vykoupání v sinicemi zasažené nádrži okamžitě neosprchuje pitnou vodou, doslova si říká o kožní vyrážku. Sprchy jsou však u přírodních koupališť instalovány zcela výjimečně.
Nejhůře vodu v nádržích poznamenává masový úhyn „vodního květu . Lidi většinou odradí silný zápach, zvířata se však napijí a mohou uhynout. Leckdy hynou i ryby, protože ve vodě je naprostý nedostatek kyslíku. Ani po chemické úpravě se voda se sinicemi nestává pitnou. Brněnský výzkumník Blahoslav Maršálek, který se sinicím soustavně věnuje, upozorňuje, že pravidelným pitím takové vody by člověk na sebe vzal nejtěžší rizika – smrtelnou otravu nebo ohrožení rakovinou.
Kdo je viníkem?
Fosfor se do vod dostává jen lidským přičiněním: spláchnutím umělých hnojiv z polí, z pracích prášků a také jako produkt látkové výměny ze splachovacích záchodů. Ředitel ochrany vod ministerstva životního prostředí Jaroslav Kinkor říká, že všechny tři zdroje bude třeba omezit. Nejobtížněji to půjde u posledně jmenovaného, protože přechod k suchým záchodům je v masovém měřítku nemožný. Zákon v tomto případě působí nepřímo: zpoplatňováním množství fosforu vypouštěného z čistíren do vodních toků.
Tento ekonomický nástroj vyvolává tlak na obce, aby si pořizovaly odlučovače fosforu. Budou přibývat, protože po 1. lednu 2002 bude vláda zmocněna na základě vzoru evropské směrnice vyhlásit oblasti citlivé na fosfor, v nichž budou platit zpřísněné požadavky na vypouštění fosforu, zejména pro obce nad 10 000 obyvatel. Největší váhu má návrh, aby takovou citlivou oblastí byla celá Česká republika.
Kodex zemědělské praxe.
Vodítkem, jak správně hospodařit na půdě z hlediska ochrany vod, má být Kodex zemědělské praxe. Jeho vypracování zaplatí Evropská unie a na míru českým zemědělským oblastem ho spolu s našimi odborníky ušijí specialisté z Velké Británie, Francie a Rakouska. Nadměrnému splachu dusičnanů a fosfátů z polí má zabránit takzvaná nitrátová směrnice, která ve zranitelných oblastech omezí používání hnojiv a jejich skladování. Zemědělce přiměje provést protierozní opatření a bude dbát na střídání plodin, které má rovněž vliv na uvolňování cizorodých látek.
Vedle nitrátové směrnice budou v rámci Kodexu zemědělské praxe navrženy normy, jak nakládat s podzemními vodami a nebezpečnými látkami, a návrh směrnice o pitné vodě.
Fosfátům odzvoněno.
Poslední fosfáty v pracích prášcích mohou být uvedeny na český trh v prosinci 2004. Po několikaletém taktizování s čím dál pomalejším snižováním celkového objemu fosforu na českém trhu se představitelé Sdružení výrobců mýdla, čisticích a pracích prostředků v dobrovolné dohodě s ministerstvem životního prostředí nečekaně vypjali ke „konečnému řešení . Po 1. lednu 2005 nepošlou na trh už ani gram fosfátů.
Náhlá změna v chování výrobců může souviset s celkovou proměnou environmentálního zákonodárství, vyvolanou naší snahou přiblížit se Evropské unii. V roce 2005 už bude v Česku platit zákon o integrovaném posuzování podniků z hlediska jejich vlivu na životní prostředí. Jeho součástí bude podmínka využívat nejlepší dostupné technologie. Jak by asi výrobci evropského jména zdůvodňovali, že v České republice musí využívat předpotopní fosfátové technologie, když ve svých závodech pár desítek kilometrů západněji se s nimi rozloučili už před lety?
Ať už bezprostřední záminkou k nečekanému podepsání dohody bylo cokoli, přechod k mnohem bezpečnější technologii vynese výrobcům v nadcházejícím integrovaném povolování (v Evropě známém pod anglickou zkratkou IPPC) velice kladné body.
Lupy už netřeba.
Kladné body však výrobci získají i u zodpovědných pradlenek, které si bezfosfátové prášky dosud musely vyhledávat jen na základě miniaturních popisků složení. Po půl roce bude muset každý nově uváděný prášek do daleka hlásat BEZ FOSFÁTŮ! Ledaže by některý výrobce chtěl své staré technologie do mrtě využít a „inovoval by fosfáty. Dohodě by se nepříčil – až do 1. ledna 2005 platí dříve dohodnutý limit 5,5 procenta fosforu.
Z výrazného označování pracích prášků budou moci těžit i ti zákazníci, kteří podlehli dřívější marketingové politice některých výrobců a jsou přesvědčeni, že bezfosfátové prášky hůře perou. To rozhodně popírá hydrochemik Vladimír Kočí z pražské Vysoké školy chemicko–technologické (VŠCHT). Tvrdí, že prášek pere na základě toho, jaké jsou poměry jeho složení.
Jestliže výrobce chtěl, aby fosfátové prášky praly nejlépe, pak nebyl problém toho dosáhnout. Nyní už ale mají výrobci jiné zájmy – obstát i po chystané změně. „Až budou zakázány fosfáty, žádný úbytek na prací kvalitě nepoznáte, zaručuje se Kočí. To by ostatně zákazníci v zemích, které už dříve svobodně přešly na bezfosfátové prášky, ani nestrpěli.
Z domácí kasy do vody.
Lidé by si ovšem měli dát pozor i na další stále opakovaný stereotyp, tvrdící, že bezfosfátové prášky musejí být dražší. Mluvčí ústecké Setuzy Marie Logrová v Hospodářských novinách vyzradila záměr výrobců, že „bezfosfátové výrobky budou do sítě uvedeny kolektivně . A to cosi varovného napovídá i o společné cenové politice…
Nejnebezpečnější pro domácí kasu a potažmo pro čistotu vod však přesto zůstanou samy pradlenky, pokud budou dál vysoce účinný kompaktní prášek odměřovat nádobkou na „běžný prací fosfátový prášek . Nenadále velkorysí výrobci však přislíbili ministerstvu posílení osvěty a distribuci těch správných nádobek.
Jak se všechna opatření projeví na dis–tribuci fosforu do vod, těžko předvídat. Ostatně liší se i výchozí údaje – výrobní sdružení se opírá o výsledky výzkumu, který si samo zadalo, a uvádí, že prací prášky se podílejí na 19 procentech odpadového fosforu do vod. Různá pracoviště VŠCHT však považují za věrohodný údaj 50 procent. Jaké bude skutečné snížení kontaminace pracími prášky? Půjde až na nulu? A ve výsledku se projeví úbytkem padesáti, nebo jen devatenácti procent?
Výsledky mohou i po roce 2005 kazit výrobci a distributoři, kteří se k dobrovolné dohodě nepřipojili. Hrají zatím marginální roli, představují kolem pěti procent produkce, a budou ji zřejmě hrát dál. Kdyby se kdokoli pokusil zneužít uvolněného trhu výrobou fosfátových prášků, neobdržel by zmíněné integrované povolení.
Navzdory liknavému přístupu v posledních letech přispěla dobrovolná dohoda od roku 1994 ke snížení 45 procent spotřeby fosfátů v prášcích. Každoroční množství fosforu vypouštěného do vod kleslo o 36,5 procenta.
Přílišní optimisté by však neměli přehlédnout, že dříve spláchnutý fosfor do vodních nádrží v nich už zůstal. A vyjmenovaná opatření jen snižují jeho každoroční přírůstek. Aby se mohli v přehradách koupat i naši vnukové, budou si muset po nás vyklidit sedimenty.
