Zelený odborář na zamini

Kapitola LXIII

Kamínkova aféra * Konečně lidské bytosti * Nezištná legislativa

Kamínkova aféra

Černínským palácem v minulých dnech otřásl skandál, který způsobil článek serveru Neviditelný pes (http://neviditelnypes.zpravy.cz/politika-jak-si-zeleni-predstavuji-zahranicni-politiku-pjb-/p_politika.asp?c=A070129_230856_p_politika_wag). Jeho původcem nebyl nikdo menší než předák místní padesátičlenné odborové organizace (z více než 2000 zaměstnanců) Jan Kamínek, který vytáhl z kapsy svůj neohmataný členský průkaz Strany zelených a rozhodl se, že si ke své odborové činnosti ještě přibere funkci předsedy celozávodního výboru vládní strany. Jako vzorný straník napsal do své centrály spěšnou depeši, která popisuje nefungování ministerstva zahraničních věcí s poukázáním na rozsáhlý klientelismus, a navrhuje jej razantně léčit, nejlépe nastolením klientelismu Strany zelených. Materiál kromě analytické a jazykové ubohosti sleduje zřejmě jediný cíl - obstarání lepšího postu pro sebe a pár blízkých přátel. Zarážející však je, že jako lidé Strany zelených jsou v něm označeni a na nejvyšší posty nominováni i předlistopadoví diplomaté a jeden prominent z Kavanova působení na ministerstvu. Lze říci, že kamínek po kamínku se Strana zelených zabydluje v českém politickém blátě a uvidíme, jestli poletí Kamínek, anebo tak, jak je u nás zvykem, se bude se hledat zrádce, který důvěrný vnitrostranický materiál vynesl na světlo boží.

Konečně lidské bytosti

Tak jsme se dočkali! Budeme bráni jako lidé! Při jednání o změně amerického přístupu k nesymetrické vízové povinnosti mezi ČR a USA jsme se přímo od tajemníka amerického ministerstva pro vnitřní bezpečnost Paula Rosenzweiga dozvěděli, že hlavní rozdíl bude v tom, že „Američané už nebudou o přijíždějících turistech rozhodovat jako o příslušnících určitého národa, ale vnímat je jako jednotlivce“. Nehledě na to, že plevelný výraz „vnímat“ je tu užit extrémně nepatřičně, jde o to, jak bude takové „vnímání“ v praxi vypadat.
Měla by tedy odpadnout povinnost obstarat si vstupní víza poněkud ponižujícím způsobem „jako příslušník určitého národa“. Američtí úředníci měli zřejmě stanovenou kvótu odmítnutých žádostí, aby jí zpětně mohli argumentovat, že máme příliš mnoho odmítnutých žadatelů o víza. Stávalo se třeba, že ze čtyřčlenné rodiny dostali víza rodiče a jedno dítě, druhé dítě (za identických podmínek!) nikoli - padlo holt za oběť úřednímu molochu, aby byla dodržena kvóta. Jak ale může vypadat úřední „vnímání“ na americkém letišti, jaká budou kritéria? Cestující zřejmě bude při odbavování tak dlouho „vnímán“, až bude - co? (Je zajímavé, že dokonavý vid tohoto plevelného slova se nerozšířil; zřejmě dobře vyjadřuje průběžný a nikdy nekončící úřednický proces, jehož výsledku se těžko dočkat.) Může z toho být pro našince také pěkně drahý výlet: prolétne se nad Atlantikem, špatně vyspalý imigrační úředník ho špatně „zavnímá“ a pošupajdí zpátky. Tentokrát to však nebude prosto jisté důstojnosti, neboť předtím, než ho vykopnou, budou se jím zabývat jako jednotlivou lidskou bytostí, a nikoli jako pouhým příslušníkem určitého národa. A získat osobně takovou zkušenost, „ausgerechnet v Américe“, to se přece vyplatí!

Nezištná legislativa

Co to je za živočišný druh tito poslanci? Na jedné straně jsou pekelně drazí, to když jde o peníze, na druhé straně jsou andělsky skromní, že na sebe zapomínají - to když jde o praktickou aplikaci jimi vyplozených zákonů. Vytrvale se snaží, aby si lidé zvykli, že s nimi to je prostě jinak.
Například ze zákona o ochraně utajovaných informací vyplývá, že jeho porušení je trestně postižitelné. Může tedy být objasňováno i odposlechem podezřelých. Naše zákony, co se týče poslanců a senátorů, kromě imunitního evergreenu žádná omezení neznají. Zákonodárci ale úporně mlží, jako by to na tom byli - i s celým jejich poslaneckým doupětem - jinak! Proč? Je tam snad centrála organizovaného zločinu, který plíživě rozkrádá stát, že se tak úporně brání? Když nemají na svou obranu nic chytřejšího než totalitní a intelektuálně podprahové zdůvodnění, že „se neví, jestli by to bylo ,vhodné‘ či ,únosné‘ z ,politických důvodů‘“, pak se toto podezření samo nabízí!
Zmatek zvýšil šéf policejního „odposlechového“ útvaru Tomáš Almer. Místo poměrně obtížné realizace soudem nařízeného odposlechu v budově sněmovny, čímž by prokázal svoji profesionalitu a kreativitu, to v ochotnické roli amatérského lidskoprávního teoretika, stále v hodnosti plukovníka, nabonzoval poslancům. (V tomto případě však nešlo o obranu „lidských práv“, ale o uplatňování jakýchsi „pseudo-politických nad-práv“.)
Nemusí být vždy tak! Vystrašme proto na závěr všechny ty Jany Klase, Marky Bendy a další - v ochraně svých zbytnělých práv - aktivní Budulínky, Otesánky a Neotesánky. Ve slavném filmu Šakal je scéna, kdy se ministři francouzské vlády diví, jak to, že prezident věděl vše, o čem si telefonovali. Prezident jim na to řekl větu, jež vždy vzbuzovala snově slastný úsměv na tvářích zpravodajských a policejních důstojníků, kteří odhalili špínu na vládní úrovni, a na naprosto nečekaných místech narazili na bariéry, překážející jejímu vymetení: „NECHAL JSEM VÁS ODPOSLOUCHÁVAT VŠECHNY!“
(PS: I náš prezident má právo úkolovat zpravodajské služby!)