Evropa je při snižování skleníkových plynů nejprogresivnější. V rámci zeleného údělu chce na podnikání ohleduplné k životnímu prostředí v příštích letech přeorientovat investice ve výši až jednoho bilionu eur, aby byla sedmadvacítka do roku 2050 uhlíkově neutrální.
Přeshraniční daň by měla začít platit nejdřív v roce 2021, přičemž by měla podobu určitého poplatku z ceny dováženého zboží, který by byl odvozen z průměrné ceny evropských emisních povolenek. Mimoevropské státy by tak EU nepřímo nutila zavádět ekologičtější výrobu, aby své zboží mohly prodávat lépe.
Zatím v Evropě padly pouze tři návrhy na zavedení přeshraniční uhlíkové daně, přičemž na její zavedení tlačí hlavně Francouzi. Opatření s velkou pravděpodobností nebude mít podobu daně, i když se zatím takto označuje. Nesplňovala by tím totiž podmínku Světové obchodní organizace, podle jejíchž pravidel nelze diskriminovat individuální obchodní partnery nebo protežovat zboží vyráběné lokálně proti importům.
Tento poplatek, respektive daň, nicméně už nyní naráží na silný odpor administrativy Donalda Trumpa, která se distancuje od tzv. pařížské dohody. Dohoda si dala za cíl snížit produkci emisí tak, aby se průměrná teplota zvyšovala maximálně o dva, respektive 1,5 stupně Celsia. Situace ve Spojených státech by se zřejmě změnila, kdyby se prezidentem stal demokrat Joe Biden, který v prezidentské kampani sliboval určitou formu přeshraniční uhlíkové daně.
Začíná zelená pětiletka. Při investování bude hrát roli i ekologický aspekt
Při navrhování daně je stále velmi nejasné i to, jak bude kalkulována. Například v automobilovém průmyslu se totiž jednotlivé části vyrábí velmi často v odlišných destinacích. EU proto chce začít s přeshraniční daní u ocelářství, výroby cementu, a teprve poté ji rozšířit na „složitější“ odvětví.
Tato daň také pravděpodobně bude mít vliv na růst cen, takže evropští zákonodárci budou muset současně zavádět nějaké kompenzace pro evropské spotřebitele, kteří budou kvůli opatřením na redukci emisí kupovat dráže importované zboží. Není nelogické se také domnívat, že opatření vyvolá u řady zemí odvetu. Například ministr obchodu Spojených státům Wilbur Ross se minulý týden v deníku Financial Times nechal slyšet, že „bude reagovat“.
Směr vývoje v Evropské komisi jasně vede ke snižování produkce emisí všemi prostředky od průmyslu po bankovnictví. Nicméně protekcionistická opatření mají vždy negativní vliv na světový obchod, respektive prosperitu. Představitelé Evropské komise proto budou určitě narážet na silný odpor členských států, Česko nevyjímaje.
