Nejmenší parlamentní stranou zmítají vnitřní problémy
Místo toho, aby Strana zelených před komunálními volbami zúročovala svůj donedávna vzrůstající potenciál, nepřímo úměrný počtu poslanců i straníků, krmí veřejnost nevýznamnými rozmíškami. Legitimní rozporné názory, jako jsou radar, či neradar, vnitrostranické referendum, či nereferendum, předsednictvo, nebo republiková rada, zůstávají pod pokrývkou pseudoproblémů, které jistě znechutí nejednoho voliče.
Olomoucká vzpoura
Kdo ví, co měl sledovat olomoucký výstřel z Aurory proti předsedovi strany Martinu Bursíkovi. Hlavním pučistou byl na první pohled mírumilovný místopředseda Martin Tichý, který si ovšem nevyjednával žádnou podporu, přestože strana je plná kritiků nejrůznějších odstínů. Mysleli si snad olomoučtí, že všichni zelení jen čekají na signál jak skoncovat s autoritativním vůdcem? Velice se zklamali.
Dnes Tichý tvrdí, že dávají akcent na klid a nechtějí žádná dynamická řešení. Distancování se od Bursíka a předsedkyně poslaneckého klubu Kateřiny Jacques už Tichý teď tlačí do pozadí: „Velmi nám vadí razantní sdělení v tisku. Nesouhlasíme se způsobem vnitrostranické komunikace. Proto jsme doporučili mediální zdrženlivost představitelů.“ Jenže sama výzva se stala opakem toho, proti čemu chtěla brojit. Po dobrém zvyku ji nesdělili Bursíkovi do očí. „Dostala se do médií dříve než ke mně,“ tvrdí předseda.
Ve stejné souvislosti překvapuje, jak tolerantně místopředseda Tichý přijal zveřejnění neučesaných zápisků ze schůze výboru Strany zelených v Právu. „Některé jsou věrohodné, jiné bych nemohl s určitostí potvrdit, některé citáty jsem nikdy neslyšel. Ale znáte to, někdo něco řekne rodině, i já mluvím o tom, co se ve straně děje, se známými, další má už informace z druhé ruky, a tak je zkreslí…“ komentuje Tichý to, co se dočetl. Vzhledem k tomu, že ověřený zápis ze schůze visí na stranickém webu, původci zápisků v Právu muselo jít o zdiskreditování stranických funkcionářů.
Druhé centrum?
Za hlavu stranické opozice zelených je považována první místopředsedkyně Dana Kuchtová, která v rozvířené situaci oznámila, že zvažuje kandidaturu na předsedkyni strany. Bursík to navzdory pověsti „neomylného vůdce“ uvítal: „Situace bude přehlednější. Věřím, že tím Dana Kuchtová zároveň převezme odpovědnost za chování stranické opozice a nastane regulérní soutěž. Věřím, že se dohodneme, aby to vzájemné soutěžení nepoškozovalo zelené v podzimních volbách.“
Ostatně tak se chová i většina krajských organizací. Myslí na své starosti s přípravou voleb a čím dál méně se zajímají o rozepře v centru. O předvolební dohodu na přípravě voleb chce usilovat i Kuchtová. „Nebude to žádná křeč, v mnoha názorech se s Martinem Bursíkem shodujeme,“ říká Kuchtová. Myslí však i na výhrady: „Jen se nemůžeme smířit s představou, že by předseda a jeho příznivci chtěli věci uvnitř strany řešit silou. Pověstná SMS poslankyni Zubové jen potvrdila, co už dlouho pociťuji.“
Kuchtová nicméně ubezpečuje, že nikdo nebude požadovat ve vedení strany změnu, ani volat po předčasném volebním sjezdu. Tvrdě odsuzuje i zveřejnění neověřených zápisů poškozujících stranu. Na druhé straně se bere za svoji chráněnkyni Olgu Zubovou a považuje Bursíkův postoj k neúčasti poslankyně na prezidentské volbě za příliš tvrdý. Ačkoli nebýt přeběhlíka Snítilého, její neúčast málem rozhodla o prezidentovi.
Zelená opozice autoritativního Bursíka kritizuje za všechno možné, ale zároveň si uvědomuje, že nikoho schopnějšího do čela strany nemá. A teď Bursík se svými věrnými i nevěrnými stojí před novým velkým problémem – ochotou libereckých spolupracovat na volbách s komunisty, což je v rozporu se schválenou stranickou linií.
