Evropská unie začíná přehodnocovat smysluplnost biopaliv a spalování biomasy. Radost z toho nemají v Agrofertu ani v dalších firmách
O revolucích se říká, že po nějakém čase začnou požírat své děti. Výjimkou není ani ta energetická. Ta se právě chystá vypořádat se svými méně vydařenými potomky - s neefektivním spalováním biomasy a možná i s výrobou biopaliv ze zemědělských plodin. Dopad to bude mít i na velké společnosti v Česku - na ČEZ, EPH, Agrofert a další.
Výsledek tohoto zvratu je zatím nejistý, dotčené energetické a průmyslové koncerny budou jistě ze všech sil bojovat za zachování výhod. Naopak pokud se naplní požadavek různých aktivistů a spřízněných europoslanců, již v roce 2030 nastane úplný zákaz výroby bionafty z řepky a kukuřice. Ještě mnohem dříve má skončit spalování biomasy v uhelných elektrárnách.
Kritici, kteří dlouhé roky upozorňovali na ekologickou a ekonomickou nesmyslnost výroby náhražky benzinu a nafty ze zemědělských plodin, se konečně dočkají satisfakce. Evropská unie se mezitím bezhlavě vrhá do dalšího dobrodružství, jež nese označení biopaliva druhé generace.
Plýtvání dřevem
Začněme náš příběh od spalování biomasy. Vlivná britská ekologická organizace Sandbag, která často spouští „palebnou přípravu“ před legislativními změnami z dílny Evropské komise, vydala před necelým měsícem silně kritickou analýzu.
Varuje zde, že místo efektivního využití v lokálních energetických zdrojích s účinností od 70 procent výše skončí miliony tun dřeva a slámy ve velkých kotlech uhelných elektráren, kde je zužitkována nejvýše čtvrtina energie. Zbytek jen tak proletí komínem.
Terčem kritiky se stalo hlavně Dánsko a Finsko, které spoluspalováním biomasy s uhlím vyrábějí až sedm procent elektřiny, a Polsko s pětiprocentním podílem. Na černé listině je i Česko, ale hlavně v důsledku neaktuálních údajů. Sandbag použil čísla za rok 2015, což byl poslední rok, kdy u nás mohli provozovatelé uhelných elektráren pobírat provozní dotace za spoluspalování.
Od ledna 2016 je podporováno spoluspalování pouze ve zdrojích s účinnosti vyšší než 70 procent, tedy hlavně v teplárnách. „Díky změně pravidel se uvolnila část biomasy. Proto nyní vznikají nové, menší výtopny. Jeden projekt se připravuje i v obci Dukovany na dohled od jaderné elektrárny,“ zmínil předseda oborového sdružení CZ Biom Jan Habart.
Nabízí se otázka: Jsme tedy venku z problému? Odpověď zní: Nejsme. ČEZ nyní spaluje dřevní biomasu nejvíce v upravených kotlech elektráren v Hodoníně a v Poříčí u Trutnova. Vobou případech se jedná právě o „přebarvené“ uhelné kotle, které se stávají terčem kritiky. Ke cti j im slouží aspoň to, že spalují surovinu místního původu. Ani to už dnes není v Evropě pravidlem.
Lodě plné biomasy
Ve Velké Británii - a v menší míře také v Dánsku a Belgii - se stalo módou předělat vysloužilé uhelné elektrárny na spalování biomasy. Tyto země však nemají dostatek vlastních lesů, tudíž začaly ve velkém dovážet dřevní hmotu ze zahraničí. Kromě pochybného ekologického dopadu (emise ze spalování dřeva jsou podobné jako z uhlí) se přidává ještě faktor dovozní závislosti.
Extrémním případem je konverze tří ze šesti bloků obří uhelné elektrárny Drax v severní Anglii. Jejich provoz si žádá 7,5 milionu tun biomasy za rok, které musejí Britové dovážet hlavně ze Spojených států a z Kanady. V britských médiích se objevil propočet, že roční spotřeba odpovídá spálení dřeva z 12 tisíc kilometrů čtverečních lesa.
Do sporného byznysu vstoupil také Energetický a průmyslový holding (EPH) miliardáře Daniela Křetínského. Ten na počátku loňského roku koupil v Británii starobylou uhelnou elektrárnu Lynemouth o výkonu 420 megawattů. Ta právě prochází rekonstrukcí a po úpravách bude spalovat - ano, hádáte správně - dřevo dovezené ze zámoří.
Otázkou zůstává, jaká pravidla nakonec schválí poslanci Evropského parlamentu a členské země. Evropská komise navrhla přísná pravidla efektivity a ekologické únosnosti pro bioelektrárny o výkonu nad 20 megawattů. Platit začnou krátce po roce 2020. Část europoslanců z výboru pro životní prostředí a zdraví (ENVI) nicméně do jednoho z paragrafů poslaneckého protinávrhu propašovala klauzuli, která by konvertovaným uhelným blokům zajistila ničím nerušené fungování i v dalších letech.
Posledních 13 let s bionaftou?
Zatímco v otázce spalování biomasy a bioplynu se europoslanci snaží obrušovat ostří návrhu Evropské komise, v otázce kapalných biopaliv chtějí hodně přitvrdit muziku. Komise sice hovoří o postupném odklonu od bionafty a biolihu ze zemědělských plodin, ENVI těsnou většinou odhlasoval záměr ukončit jejich výrobu do roku 2030.
Využití paliva z palmového oleje chce tento výbor zakázat již k roku 2021.
Přibývající plantáže palmy olejné totiž zabírají plochu po vypálených deštných lesích v jihovýchodní Asii, rovníkové Africe a Jižní Americe a jejich přínos pro klima na zemi je evidentně záporný. V případě unás produkovaných biopaliv jsou argumenty pro a proti vyrovnanější.
Nápad vyrábět z řepky, kukuřice či pšenice pohonné hmoty pro auta je připisován ekologickým aktivistům neprávem.
Evropské země chtěly touto cestou řešit problém s nadprodukcí potravin (a tím pomoci zemědělcům) a také o něco snížit závislost na dovozu ropy. Proto není divu, že zemědělský výbor Evropského parlamentu v říjnu hlasoval pro zachování sedmiprocentního podílu klasických biopaliv v dopravě v celém příštím desetiletí.
Tudíž zde máme tři zájmové skupiny a tři různé názory. Evropská komise navrhuje snížit podíl biopaliv první generace - tedy těch ze zemědělských plodin využitelných v potravinářství - ze sedmi procent v roce 2020 na 3,8 procenta o deset let později. Jeden europoslanecký výbor chce podíl zachovat, druhý srazit na nulu. Bude to tuhá bitva, kterou bude muset rozhodnout někdy v příštím roce plénum Evropského parlamentu a poté ministři členských zemí. Lobbovat se bude ostošest.
Babišův Preol v ohrožení
Česká vláda se zatím staví na stranu výrobců bionafty a biolihu. „Výrazně negativní stanovisko zaujímáme k požadavku na rychlé omezení biopaliv první generace a naopak k ambiciózním až nereálným požadavkům na rychlý rozvoj pokročilých biopaliv,“ uvádí se v zápisu z nedávného zasedání Rady vlády pro energetickou a surovinovou strategii.
Těžko to může být jinak, když uvážíme, že největší český výrobce bionafty Preol patří do skupiny Agrofert nepřímo ovládané miliardářem a vítězem říjnových voleb Andrejem Babišem. Podle vyjádření ředitele divize obnovitelných zdrojů v Agrofertu Martina Kubů není přínos firem typu Preolu jen v tom, že vyrábějí biopalivo. Stejně tak produkují jedlé rostlinné oleje a řepkový šrot, sloužící jako krmivo. Politicky vynucené ukončení výroby biopaliv by vyvolalo nadprodukci a pád cen řady plodin a potravin, což by těžce postihlo evropské zemědělce.
Zástupci oborových sdružení upozorňují na fakt, že efektivita výroby první generace biopaliv se postupně zvyšuje. „Například cukrovar Tereos TTD, který vyrábí bioetanol z cukrové řepy, dnes vykazuje více než 80procentní úsporu emisí oxidu uhličitého oproti ropným palivům,“ upozornil Jan Habart ze sdružení CZ Biom.
Lovosický závod Preol udává 65procentní úsporu.
Evropská komise hovoří o postupném přechodu k biopalivům druhé generace, vyrobeným z odpadních surovin, ze „zelené“ elektřiny nebo z vypěstovaných řas. Podobné snahy ovšem zatím ztroskotávají na nedostatku surovin a ekonomické nevýhodnosti. V případě rychlého přechodu k elektromobilitě či vodíkovému pohonu se však může stát, že kapalná biopaliva za 15 či 20 let už nebudeme potřebovat a tím se celá diskuse jednou provždy uzavře.
V prípade rychlého přechodu k elektromobilitě či vodíkovému pohonu se může stát, že kapalná biopaliva za 15 či 20 let už nebudeme potřebovat.
O autorovi| David Tramba, tramba@mf.cz
