Kraje nabízejí v tendrech nižší cenu, než České dráhy požadují v přímém zadání
Na konci loňského roku jsme byli svědky diskuse o budoucnosti české železnice, do níž se zapojil i advokát Tomáš Tyll (EURO 51-52/2009). Kraje paušálně odmítly konkurenční prostředí, což tvrdě kritizovali ostatní dopravci vyloučení z trhu na příštích patnáct let.
Nelegitimní svévole
Diskuse se dosud vede v rovině, zda kraje nabídková řízení vypisovat „musejí“. Krajské politiky totiž láká, že by se při zadávání zakázek nemuseli řídit žádnými pravidly. A zakázky ve výši 150 miliard korun mohli zadávat dle hejtmana Pardubického kraje Radka Martínka „státu blízkým firmám“ bez omezení.
Tato svévole však není legitimní. Při zadávání zakázek se totiž kraje musejí řídit evropským právem. To zdůrazňuje – dle rozsudků Evropského soudního dvora a interpretací Evropské komise (EK) – že zadavatelé musejí respektovat principy transparence a nediskriminace. A zakazuje favorizovat jediného uchazeče, pokud se o zakázku zajímají i jiní hráči na trhu. Nové nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropy nařizuje zveřejňovat zakázky nejméně rok před jejich uzavřením, aby se o ně mohli zajímat všichni uchazeči. Právě to byl důvod, proč kraje nové nařízení obešly podpisem smluv jen několik dní – či spíše hodin – před jeho účinností.
Nedovolená státní podpora
Ojedinělými jsou v „českém případu“ nejen důslednost a razance, s nimiž kraje ignorují principy rovného přístupu ke všem uchazečům, ale i jejich vzájemná koordinace při porušení podmínek státní podpory. V roce 2009 České dráhy (ČD) navýšily požadavky v krajích zhruba o 60 procent – tedy o více než 2,5 miliardy korun. A ty to akceptovaly, aniž by jakkoli ověřovaly jejich oprávněnost.
Z evropského práva vyplývá, že kraje musejí zabránit přeplácení dopravce z veřejných zdrojů. Mohou to učinit buď ověřením ceny analýzou nákladů, což odmítly – neprovedly ji a akceptovaly požadavky ČD, aniž ověřily ceny – nebo soutěží. I tu však odmítly. Na základě nákladových analýz, které připravujeme pro řízení EK, tvrdíme, že skutečná cena zakázky je o několik set milionů korun nižší, než ČD požadují a kraje platí.
Přeplácení dopravců nejsou v Evropě výjimkou. V poslední době se však zrychluje jejich vyšetřování. Dánským drahám hrozí navrácení až osmi set milionů eur. A před měsícem EK akcelerovala postup v kauzách německých drah požadavkem na důslednou kontrolu veřejných výdajů v železniční dopravě.
Anachronická laboratoř
Dosud řešená otázka, proč kraje soutěžit „musejí“, neřeší tu, proč „by neměly“. Z dosavadních tendrů vyplývá, že kraje v nich nabízejí dopravci včetně ČD o 25 procent nižší cenu, než kterou České dráhy požadují v přímém zadání. Mohou tedy z konkurence na železnici jen profitovat. Dobrým příkladem je Liberecký kraj. ČD v něm po tendru nasadí švýcarská moderní vozidla o dvacet procent levněji, než požadují na netendrovaných tratích za provoz 30letých motoráčků. ČD umějí šetřit, což se projevuje v soutěžích. V jednom z tendrů nabídly cenu osmkrát nižší než dosud požadovanou. Být hejtmanem, proč toho nevyužít?
Železnice potřebuje stejně jako každý obor lidské činnosti obrodný proces soutěžení a měření sil. Hejtmani se však rozhodli zakonzervovat současný stav na celou generaci. Učinili to důsledně – například v Plzeňském kraji ani neotevřeli soutěžní nabídky, v nichž tři noví dopravci i ČD garantovali nová vozidla a kvalitní služby za zlomek ceny, kterou nyní kraj platí za nekvalitu. Je lhostejné, zda to hejtmani učinili na politický příkaz, z neznalosti věci, naivity nebo z potřeby distribuovat obrovské veřejné prostředky „státu blízké“ firmě. Stáváme se tím jakousi anachronickou laboratoří, která testuje, jak dlouho a za jakou cenu je možné udržovat totální železniční monopol.
Jedno je jisté, poraženými jsou nejen ostatní dopravci, kteří své zkušenosti ze zahraničí uplatní jinde, ale i cestující a obyvatelé krajů čekající dlouhá léta na zvýšení kvality, a státní i krajské rozpočty zatížené irelevantními požadavky ČD. A také České dráhy, které příštích patnáct let setrvají v neblahém údělu obludného laboratorního monopolisty.
Reakce
Na článek Bitva Radima Jančury o koleje od advokáta a společníka advokátní kanceláře Vyroubal Krajhanzl Školout Tomáše Tylla (EURO 51-52/2009) zareagoval Jiří Schmidt, člen představenstva Sdružení železničních společností a firmy RegioJet a její obchodní ředitel.
