Želiv

Dlouhými chodbami se rozléhá zvuk vrtaček a kladiv. Zedníci tu před zahájením letní sezony dokončují opravy pokojů. Z těch nejhorších ran – v 50. letech tu byli internovaní kněží, pak zde fungovala psychiatrická léčebna – už se ovšem premonstrátský klášter v Želivu vzpamatoval dřív. Rozsáhlou přeměnou v poslední době prošel i pivovar.

Od února 2014 mu sládkuje Jiří Kratochvíl, předtím pracoval 22 let v humpoleckém pivovaru. „Když si postavím recepturu, tak ji představím vedení,“ říká Kratochvíl, jak za dohledu premonstrátů vymýšlí svá piva. Základem je tu světlý dvanáctistupňový ležák Haštal, během roku nabídku rozšiřuje i o sezonní speciály navázané na církevní svátky.

Díky nové technologii došlo k navýšení kapacity pivovaru z 60 tisíc na 250 tisíc litrů ročně, a tak je želivské pivo stále častěji vidět ve větších českých a moravských městech. A Jiří Kratochvíl může vařit i svrchně kvašené speciály. Třeba belgického stylu Abbey Ale. „Byli tady na návštěvě i Belgičané a chválili si ho,“ těší Kratochvíla.

Právě Abbey Ale jsme otestovali jako první. Speciál s 5,7 procenta alkoholu nese jméno Godšalk na počest želivského opata z poloviny 12. století. Ejl zdobí surová chmelová vůně připomínající chmelnici těsně před sklizní. Chuť je plná s minimem dalších odérů, hořkost není nijak výrazná. Díky tomu, že je Godšalk poměrně syté pivo, stačí jen několik doušků. Rozhodně není na celovečerní popíjení.

Vrchol ovšem představuje tmavý speciál Falco, který v sobě nese 5,5 procenta alkoholu. Pivo extrémně tmavé barvy je pronikavě cítit kávou, a piják má tak hned na startu pocit, že jde o téměř sváteční událost. Chuť už tolik kávová není, je v ní znát spíš mírný nádech kofoly, ale bez sladkosti.

Jednou za čas by si je měl jako „ zákusek“ dopřát každý, kdo jinak holduje

pouze světlým ležákům. Dej Bůh štěstí!

Želivský klášterní pivovar

Želiv 122 Sládek: Jiří Kratochvíl