Místo škatulata hejbejte se štronzo
Český prezident není žádným šéfem exekutivy či vůdcem parlamentní většiny. Je jen a pouze nepřímo voleným ústavním činitelem s velmi specifickým postavením a posláním. Tolik stručný výklad ústavy. Český prezident se s tím ovšem nikdy nesmířil a tu se snaží vystupovat jako šéf exekutivy, tu jako vůdce parlamentní většiny. Momentálně může. Bezprostřednímu šéfovi exekutivy to v této chvíli vyhovuje. Když už nemá v zádech parlamentní většinu, tak alespoň Hrad.
„Já nejsem signatářem žádných opozičních smluv či nějakých tolerančních patentů, já nebudu jmenovat či odvolávat ministry, protože se na tom dvě strany dohodly a že tím někdo podmiňuje schválení rozpočtu. To mě nezajímá, prohlásil prezident Havel minulý týden po setkání s premiérem Zemanem. Klidně mohl. Šéf vlády mu totiž žádné návrhy na odvolání a jmenování členů vlády nepředal. Podle článku 74 Ústavy ČR prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. Totéž platí o jmenování.
Štronzo.
O změnách v kabinetu se mluví řadu měsíců, premiér je avizuje několik týdnů. Po schůzce na Hradě předseda vlády i prezident tvrdili, že o případných personálních výměnách spolu hovoří už třičtvrtě roku. Zeman má ale hned několik dobrých důvodů, aby nespěchal.
Okamžitým a ne nepodstatným efektem je vzkaz řadovým sociálním demokratům (horko těžko jim bude vysvětlovat už samotné uzavření nových dohod s ODS): Pokud jde o ministry, ODS rozhodně neustupuji. „Chtěl bych znovu konstatovat, že pokud dojde k personální rekonstrukci vlády, dojde k ní z vůle sociální demokracie, nikoliv z vůle ODS, dojde k ní na základě mých návrhů, a nikoliv na základě návrhů pana poslance Tlustého, konstatoval Zeman po schůzce s prezidentem. Vlastimil Tlustý (ODS) byl jedním z vyjednavačů nových smluv.
Za druhé, nekonečné lavírování „zdravě čeří vody v poslaneckém klubu ČSSD. Spekulace o tom, kdo vstoupí do vlády a proč, zcela rozbily narůstající odbojnost vůči premiérovi. A nakonec, personální manévry zatím úspěšně zakrývají holý fakt, že sociální demokracie prostě nemá z koho vybírat. Jak Zeman přiznal, původně předpokládal koalici s lidovci. „Když jsme pak po podpisu dohody s ODS sestavovali jednobarevnou vládu, museli jsme zaplnit i ty resorty, s jejichž obsazením jsme původně nepočítali, řekl šéf ČSSD v rozhovoru Lidovým novinám.
Osobnostní nouze sociální demokracie je v roce 2000 stejná jako v létě 1998. Premiér v zásadě nemá proč pospíchat. A ptát se, proč právě nyní patří mezi nejohroženější Peltrám, Císař, Grulich a Bašta, je stejně zbytečné jako otázka, proč tyto ministry mají nahradit zrovna Kapoun, Lachnit, Gross a Březina. Relevantní důvody neexistují.
Škatulata.
Mimo hru jsou nyní jednoznačně pouze všichni vicepremiéři. Pokud lze Zemanovi věřit. „Tato vláda má velmi dobré místopředsedy a předpokládám, že všichni z nich zůstanou ve svých funkcích nejméně do června roku 2002, kdy se budou konat další řádné volby, prohlásil premiér v předvečer uzavření nových dohod s ODS. Přitom: Ministr financí Pavel Mertlík (kvůli náměstku Janu Mládkovi) setrvání ve vládě skoro neustál. Preference odbornosti (zvolený způsob privatizace a další problémy) a z ní plynoucí „neloajálnost k vládním kolegům se mu málem nevyplatila. Zato ministr zahraničí Jan Kavan mohl být v klidu. Byť ostuda s nařčením bývalého ministra zahraničí Josefa Zielence z uplacení šedesáti novinářů byla veliká a posudek České republiky jako kandidáta na vstup do Evropské unie nevalný.
Neohrozitelná je až dosud i pozice ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra a nic na tom patrně nezmění ani volání prezidenta po jeho odchodu (Havel není jediný a zdaleka ne první). Grégrova podpora dostavby Temelína a vize výstavby další jaderné elektrárny, podpora betonové lobby i jeho zvláštní zřetel na obchodní a ekonomické styky s Čínou vadí převážné většině politiků i ekonomů, na stranické barvy nehledě. Zeptáte-li se, proč tomu tak je, i zasvěcení krčí rameny. Možná je nakonec pravdivý argument, který vypadá jako jeden z premiérových bonmotů. Grégr je jediný ministr, který viděl fabriku zevnitř.
Na koho si ukážu.
Prezidentu Havlovi předseda vlády oznámil, že postupně hodlá vyměnit pět ministrů. S rekonstrukcí kabinetu však začne až poté, co Poslanecká sněmovna schválí ve třetím čtení návrh státního rozpočtu na letošní rok. Což by mělo být na nejbližší schůzi dolní komory Parlamentu, která začne 22. února a skončí 5. března. Rozpočet schválen bude, podporu ODS mají sociální demokraté zaručenou. To ale neznamená, že nejdéle po pátém březnu konečně padnou konkrétní jména. Zádrhel je ve slovech postupná obměna kabinetu, pod nimiž si lze představit cokoliv. „Předpokládám, že se ve vládě objeví pět nových tváří, a to tak, aby nový člen vlády mohl okamžitě nahradit člena dosavadního a aby neexistoval hiát neboli přetržka mezi činností dosavadního a nového ministra čili jakési mezivládí, které z povahy věci bylo nutné v případě ministra zdravotnictví, konstatoval Zeman.
S kandidáty na vládní posty se ovšem bude ještě před jejich definitivním jmenováním scházet hlava státu. Rovněž postupně. „Není to otázka dnů, odhadoval bych to spíše na týdny, možná i na měsíce, řekl o výměně ministrů mluvčí Hradu Ladislav Špaček. Vzájemnými konzultacemi chce dát premiér najevo - jak říká - že prezidenta nechápe jako mechanickou loutku, která má pouze orazítkovat návrhy předkládané předsedou vlády.
Důležitá jak podle Havla, tak podle Zemana není ani četnost personální obměny, ani její rychlost. „Důležité je, aby ty výměny probíhaly elegantně, důstojně, aby měly svoji logiku, svůj důvod, prohlásila hlava státu.
Hlavně důstojně.
Premiér Zeman před tím, než informoval hlavu státu o zamýšlených personálních obměnách, nehovořil ani s jedním členem kabinetu. Ministři stejně jako většina sociálnědemokratických poslanců jsou odkázáni na spekulace.
Místopředsedové ČSSD Zdeněk Škromach a Petr Lachnit potvrdili, že až do konce minulého týdne o definitivních změnách ve vládě nejednaly ani stranické orgány. „Mám určité tušení, o koho se jedná, myslím, že to budou plnohodnotné náhrady, soudí o ministerských kandidátech Škromach. Dodává, že změny v kabinetu byly připraveny již před několika měsíci a není to jenom otázka „chtění ODS .
Zdá se tedy, že pro jmenování nových členů vlády jsou důležité především dvě premisy. První, za jak dlouho premiér a šéf ČSSD usoudí, že už veřejnost i straníky přesvědčil, že se personální změna neděje z vůle ODS. Druhá, kdy se premiérovi a šéfovi ČSSD přestane hodit postoj „nechápu prezidenta jako mechanickou loutku . Druhý předpoklad možná závisí jen na tom, jak se Senát vyjádří k úpravám ústavy, které už přijala Poslanecká sněmovna.