Kdo věnuje pozornost informacím, jež proudí ze sociálnědemokratické vlády, tomu asi neušlo, že záplavou různých nesmyslů se táhne jedna docela rozumná nit. Je spředena ze snahy dostat do republiky více zahraničních investic. Tento akcent zazněl i minulý týden na pražském Žofínském fóru, kde pohovořil premiér Miloš Zeman.
Představa, že česká sociální demokracie hádkami a nekompetentností svých ministrů zahraniční investory odrazuje, je mylná. Cizí kapitál totiž uvažuje i tak, že čím více blbostí, tím nižší ceny. Z jeho pohledu se navíc pravděpodobně rovněž zdá, že když Zemanova vláda bude zestátňovat, jak vyhrožuje, někdo bude muset nové státní molochy nakonec stejně koupit a oživit. A kdo jiný by to mohl být než zahraniční kapitál? Faktem přitom zůstává, že dotažení pobídek pro zahraniční investory do platné verze je dílem právě této vlády. S jejími některými členy se přitom zahraniční kapitalisté baví docela rádi. Jejich oblíbeným a uznávaným partnerem se zcela jistě stal místopředseda Pavel Mertlík. Že jeho vlasy či brýle vypadají divně, to lze v této souvislosti asi přehlédnout. Pro zahraniční investory je určitě důležitější otázka, kdy se Mertlík v kabinetu konečně prosadí jako hospodářsko-politicky vůdčí osobnost.
Vykročit vstříc zahraničnímu kapitálu ostatně musí jakýkoliv moderní český vůdce. Ekonomika se propadá stále hlouběji a vytáhnout ji zpět jinak nelze. Zeman ovšem podle všeho ještě nechápe, že se tato země bude muset také pořádně zadlužit. I obyčejný hokynář ví, že bez peněz žádný byznys rozjet nelze.
Že Československou obchodní banku dostane brzo Deutsche Bank, to se zdá být jasné. Budoucí kupci Komerční banky a České spořitelny z ČR také zcela jistě nebudou. A co dál? Zeman na Žofínském fóru tajemně naznačoval velký zájem japonských investorů, snad na základě nedávno úspěšně uzavřeného jednání mezi Nippon Kayaku, Nichimen Corporation a Zbrojovkou Vsetín - Indet o výrobě bezpečnostních prvků pro automobily, samozřejmě hlavně na export. Je zřejmé, že k budoucí prosperitě české ekonomiky lze dojít jenom touto cestou, s pomocí zcela zištného investorského zájmu o naši zemi ze strany společností, jako TelSource (1,4 miliardy USD), Volkswagen (0,9 miliardy USD), ale i Bass Breweries (143 milionů USD) nebo německé AVL Moravia (600 tisíc USD) či zcela drobných vstupů rizikového kapitálu. Takovéto investice drží zaměstnanost, export i naději na lepší budoucnost.
Kdyby se ministr průmyslu Miroslav Grégr nezabýval hloupými úvahami, jak obnovit výrobu neprodejných osobních Tater, možná by mu zbylo více času na dotažení některých projektů označovaných jako „zelené louky , které by podle analytiků měly naději na úspěch a přinesly by do ekonomiky dodatečný potřebný vítr. Když to ale nepůjde jinak, můžeme ministru Grégrovi alespoň doporučit, aby svou revitalizační snahu ohledně výroby osobních vozů Tatra nasměroval do výroby zcela určitě prodejných replik dřívějších úspěšných tatrováckých modelů pro sběratele doma i ve světě.
Faktem je, že přímé zahraniční investice plynou ČR mohutněji a rychleji, než by se dalo vzhledem k okolnostem čekat. Loni jich bylo za první tři čtvrtletí 1,2 miliardy dolarů a od začátku transformace ekonomiky celkem skoro osm miliard dolarů. Naše vyhlídky nejsou obecně nikterak špatné. Jednak tu už je určitý systém podpory zahraničního kapitálu, jednak stát stále drží významné a také prodejné podíly v mnoha firmách. Nejde jenom o banky, ale také o energetické a plynárenské distribuční společnosti, o Unipetrol, České radiokomunikace, Českou poštu, České dráhy a celou řadu dalších firem.
Český pracovník je prý spíše líný než pilný, ale když ho někdo řádně motivuje, dokáže divy. A máme i další přednosti. V důsledku velké snahy bývalého ministra Karla Dyby, kterému dnes Miloš Zeman nemůže přijít na jméno, tu poměrně dobře funguje zmodernizovaná telekomunikační síť. A když sociální demokraté nechají zalepit díry na silnicích po letošní zimě, aby bylo možné zajet z Frankfurtu do Prahy nebo na veletrh v Brně bez velkých obav také autem, určitě to české ekonomice rovněž prospěje.
