Komentář
Zřejmě v euforii Miloš Zeman prohlásil, že vláda chce prodat státní majetek za 210 miliard korun, které pak převede do mimorozpočtového fondu bydlení a fondu dopravy. Premiérovi by ale měl někdo vysvětlit, a nejspíš by to měl být ministr f inancí Pavel Mertlík, že tolik peněz Fond národního majetku zdaleka mít nebude.
Zeman připomíná člověka, který právě koupil trabanta. V letitém návodu k použití na tento vůz se lze totiž dočíst: Trabant výborně sedí na silnici, má skvělou akceleraci, avšak to nesmí svádět k lehkomyslnosti.
FNM má tolik závazků, že i kdyby se naplnila Zemanova vize o inkasované částce, na jeho účtu zůstane podle optimistů asi sto miliard korun. Takže stavební a dopravní průmysl může hned počítat, že do mimorozpočtových fondů půjde méně než polovina peněz slíbených premiérem. Navíc fondy musí být zřízeny zákonem a ten neexistuje ani ve formě návrhu, takže Zemanův plán jistě nelze příští rok uskutečnit.
Kardinální otázka ale je, zda státní majetek vůbec lze prodat tak dobře, jak si premiér myslí. Majetek nemá cenu, kterou fond eviduje, ale takovou, za kterou se nakonec prodá. Sociálnědemokratická vláda žije ve strašném bludu. Neuvědomuje si, že když in zeruje rozhodnutí rychle prodat hodně majetku, protože potřebuje dodatečné zdroje pro rozpočet, tak zákonitě klesne cena nabízeného zboží.
Součet všech akciových podílů v držení FNM sice končí miliardami, avšak v mnoha případech jde o pěti, deseti či patnáctiprocentní zbytky, které bude fond zpeněžovat jen velmi obtížně.
Vláda by u většiny podniků měla spíše cíleně hledat strategického partnera. Například Unipetrol nelze dost dobře prodat ze dne na den, protože na jedné straně je vázán smlouvou se zahraničním ropným konsorciem IOC, které koupilo 49 procent rafinéri í, na druhé straně podniky Unipetrolu nejsou patřičně zainvestované a pro zájemce nemají ani cenu, která je v tuto chvíli na burze.
V případě firem, jako SPT Telecom, České radiokomunikace a dalších, kde je budoucí kupec téměř předem daný, také není chytré neustále deklarovat, že stát potřebuje rychle prodat svůj podíl, protože majetek bude nakonec privatiz ován se slevou. A Miloš Zeman zažije další nepříjemné překvapení.
Problémem také je, že rychlá a účinná privatizace vyžaduje harmonickou a koordinovanou spolupráci příslušných ministerstev a FNM. Něco takového zatím nevidíme. Je proto lehkomyslné se pouštět do velkých projektů, když se Mertlík nedokáže dohodnout s Grégrem na společném postupu téměř v ničem a když na Fondu národního majetku sedí v řídících funkcích osoby, které s ministrem financí vedou ostré spory.
