Ekonomické reformy zajistily další vítězství lidovců
Odpůrci levice si minulý týden vydechli. Jejich hlasy rozhodly, že u moci ve Španělsku zůstane pravicově centristická Lidová strana (PP) v čele s dosavadním premiérem Josém Maríou Aznarem (47). Právě tomuto politikovi připisují analytici největší zásluhy na vzkříšení trhu práce a liberalizaci klíčových průmyslových odvětví. Lidovci získali ve 350členném Kongresu poslanců absolutní převahu 183 křesel. Osmé demokratické volby od pádu Frankova režimu se konaly vůbec poprvé v řádném termínu. Premiér Aznar, který ukončil v roce 1996 třináctileté panování socialistů, se jako jediný od Frankovy smrti v roce 1975 udržel u moci celé čtyři roky. A Španělé se mohou dnes pyšnit, že je jejich ekonomika v eurolandu nejdynamičtější. A všechno vlastní zásluhou, protože takové Irsko těží prý jen z angličtiny a blízkosti Británie a úspěch Finska je vlastně jen úspěchem Nokie, odvolává se na informace ze Španělska Wall Street Journal. Euroskeptikové však varují, že zatím je španělské oživení ještě velice křehké. Tentýž americký list, obvykle dobře informovaný, hned oponuje: tvrdí, že se ve Španělsku odehrává cosi velice podstatného. Kombinace bankovních deregulací a privatizace mnoha dosud státních monopolů a z toho vyplývající pružnost jsou jen částí změn, které Španělsko transformují ze země na okraji Evropy do země, která proráží z Evropy dál. Odlehčené břemeno. Bezkonkurenčně nejvyšší nezaměstnanost v Evropské unii, kterou drží Španělsko od vstupu do silné patnáctky, se Aznarově vládě podařilo tlačit rok od roku dolů. Míra nezaměstnanosti spadla z 22,2 procenta v roce 1996 až na 16,3 procenta v roce 1999. Loňský červencový údaj Eurostatu o 15,9 procenta (EURO 37/1999) vyrazil dech i optimistům. Ve stejném měsíci slavila nová zaměstnanecká politika další velký úspěch – na pracovních úřadech se přihlásilo nejméně žadatelů o příspěvek v nezaměstnanosti za posledních osmnáct let. V letošním roce by měla nezaměstnanost poprvé spadnout pod patnáct procent, což by rozlehlý stát na Pyrenejském poloostrově vyvedlo z nejnižšího patra Evropské unie alespoň na dosah poměrů ve Finsku či Itálii. Konec časů, kdy Španělsko neslo v lepším případě nálepku chudého vývozce oliv, zahájil Aznar hned po prvním převzetí moci obezřetným vyjednáváním s odbory. Cestou drobných ústupků mocným svazům nadělil zemi sociální mír. Zrušením výpovědní ochrany stálých míst, jež umožňovala vyplacení až 42 měsíčních platů odstupného, hrábl do trhu práce. Podnikům, jež se bránily pracovním poměrům na dobu neurčitou, vyslal vstříc podpůrný program. Za zaměstnance, převedené do trvalého pracovního poměru, nabídl stát dvouletou úlevu na odvodech sociálního pojištění. Trvalými se staly rázem dva miliony časově omezených smluv. Téměř čtyři sta třicet tisíc nových pracovních příležitostí, vytvořených ve Španělsku v roce 1998, představovalo více než dvě třetiny všech nově zřízených míst v celé Evropské unii. V uplynulém volebním období přibylo na Pyrenejích celkem 1,8 milionu džobů, na příští čtyři roky slibuje Aznar dalších 1,4 milionu. Ostrý nástup. Sedmačtyřicetiletý Aznar dostál i dalším předvolebním slibům. Dovedl Španělsko do eurozóny, HDP si udržel růst kolem 3,5 procenta. „Zaznamenat čtyři roky po sobě takovou dynamiku, o tom se může jiným zemím v Evropské unii jen zdát, připomíná německý list Die Welt. Objemem hrubého produktu ve výši 556,3 miliardy dolarů v roce 1998 zajistil Aznar zemi pátou příčku mezi státy Evropské unie. Analytici dodávají, že pro Španělsko, kde HDP v přepočtu na obyvatele dosahuje zatím jen šedesát procent téhož ukazatele v Německu, je roční vzestup o deset procent snazší než jediné procento pro Němce. Deficit státního rozpočtu se novému kabinetu podařilo snížit ze 4,4 procenta hrubého produktu v roce 1996 až na 1,1 procenta, průměrné úroky klesly za pět let z deseti asi na čtyři procenta. Ruku v ruce s výhrami jdou však i stíny. Spotřebitelské ceny stouply o tři procenta, deficit zahraničního obchodu se loni prohloubil o závratných 52 procent na 5,4 bilionu peset, což představuje šest procent hrubého produktu. Nicméně Španělsko se evidentně napřahuje do světa. Wall Street Journal s přídechem obdivu o něm hovoří znovu jako o středověkém conquistadorovi, což prý sice Španělé neslyší rádi, ale rádi vnímají, že v Latinské Americe doběhli i firmy ze Spojených států. Španělští obchodníci to vysvětlují tím, že Latinoameričanům lépe rozumějí než obchodníci z Wall Streetu. Jazyk zřejmě pomáhá, ale to bezpochyby není vše. Což začínají chápat i evropské firmy, které se dnes čím dál častěji obracejí na Španěly, aby jim také otevřely okno na takový trh, jakým je Latinská Amerika.
