Turecko, Saúdská Arábie - a samozřejmě Irák. Islamistický terorizmus se v poslední době soustředil na soukmenovce. Není to nic nového, každá totalita se nejprve upevňuje na vlastním území, než začne expandovat. Konečným cílem extremistů, kteří si jako záminku ke svému vraždění zvolili písmo koránu, je ustavení jednotného muslimského státu od Maroka po Indonésii.
Samozřejmě má jít o teokracii. K tomu je nejprve nutné zabít či zastrašit domácí zrádce - pozápadštělé intelektuály a světské vládce. Tento program je dávno známý. Bosenský vzdělanec Alia Izetbegovič (ten, který se později stal prezidentem díky tomu, že jej spojenci zachránili ze spárů křesťanských Srbů) jej formuloval již v sedmdesátých letech. Tedy v době, kdy si miliardářský synek Usáma bin Ládin užíval v Bejrútu alkoholu a žen po vzoru západních playbojů. Není náhodou, že poslední teroristické útoky postihly kromě Iráku, což je stále válečná zóna, Saúdskou Arábii a Turecko. První je tradičním srdcem islámu, zároveň jsou však militantním islamistům solí v očích vládnoucí Saúdové, spojenci USA. Turecko pak je zemí „odrodilou“, s nejsekularizovanější společností ze všech muslimských zemí, navíc patřící do NATO. Výbuchy bomb z posledních dní, při nichž umírali především muslimové, jsou tedy jasnou výstrahou: nespolupracujte se Západem, nepřijímejte západní hodnoty ani vzdělanost, jinak zemřete. Jde o další krvavou bitvu ve válce, v jejímž základu vězí tragické nedorozumění mezi křesťanským Západem a částí muslimské společnosti. Vůbec tu nejde o rozdílnost kultur, nebo o střet civilizací, jak zní populární vysvětlení. Máme co do činění s bandou zakomplexovaných mesiášů, kteří chtějí změnit svět. Tentokrát muslimský. Ale v podobě fašizmu a komunizmu zná krvavá náboženství i Západ. Jediný skutečný rozdíl je v tom, že Usáma a spol se nesnaží vytvořit ideologii konkurenční k vlastnímu náboženství, jak tomu bylo u Hitlera a Lenina. Ve světě, který svou víru bere stále ještě vážně, se mocichtiví militanti snaží překroutit k obrazu svému samo učení Prorokovo. O tom, že tu neběží v první řadě o islám, ale o moc jednotlivců, svědčí třeba i taková „maličkost“, že teroristické útoky na Spojené státy nevyhovují přesným pravidlům koránu pro vedení spravedlivé války. Ta se totiž neliší od těch křesťanských. Jen „zásluhou“ gangsterů je slovo „džihád“ v povědomí většiny lidí ze Západu spojeno s proléváním krve. Ve skutečnosti jde o boj duchovní, o hledání cesty ke správnému životu. Tohle není střet civilizací, to je válka barbarů proti civilizaci, křesťanské i muslimské. Tak jako v minulosti nebudou k vítězství stačit zbraně. Zlo roste z nevědomosti a z předsudků, zlomit je může jen dostatek pravdivých informací a ochota poznávat a přijímat odlišnosti. Ostatně proč asi je v Izetbegovičově programovém prohlášení panislamizmu tolik prostoru věnováno odsouzení těch zkažených muslimů, kteří vystudovali na západě a načichli tamním volnomyšlenkářstvím?
Výbuchy bomb v Turecku a Saúdské Arábii, při nichž umírali především muslimové, jsou jasnou výstrahou: nespolupracujte se západem, jinak zemřete.
