Každý řidič, který se podívá na mapu Evropy, musí Česko zařadit mezi dopravní outsidery. Vždyť hustota místní sítě dálnic připomíná spíše Albánii a další země Balkánu.
Foto: Profimedia.cz
Jenže nebylo by to Česko, aby v tom nebyl nějaký háček. Zatímco ostatní země se svými dálnicemi chlubí, tuzemské úřady jich téměř polovinu „schovávají“. V Česku totiž existují fakticky dva druhy dálnic. Kromě těch klasických, označených písmenem D, jsou tu ještě rychlostní silnice. V čem je problém? Parametry českých rychlostních silnic jsou natolik dobré a kvalitní, že by ve většině zemí za našimi hranicemi byly bez problémů označované jako dálnice. Navíc nově stavěné rychlostní silnice mají v mnoha ohledech lepší parametry než starší tuzemské dálnice.
Pokud bychom tedy k 727 kilometrům dálnic přičetli 420 kilometrů rychlostních silnic, dostali bychom se na číslo 1 147. Při pohledu na sousední Rakousko s 2 180 kilometry dálnic už bychom na tom nebyli tak tragicky.
Nelogické rozdělení čtyřproudých silnic vzniklo v Česku v éře socialismu. Ředitelství silnic a dálnic dokonce připravovalo projekt, který měl drtivou většinu českých rychlostních silnic převést na dálnice. Kvůli častým výměnám ministrů na něj ale nedošlo.
Politikům dlouho vyhovovalo neustále opakovat, že dálnic je v tuzemsku málo, a pak stavět bez rozmyslu a bez koncepce na všechny strany. Tady kousek, tady kousek, ale stále odnikud nikam. Až současný ministr dopravy Vít Bárta jako první natvrdo řekl, že se k Českým Budějovícím staví v podstatě dvě dálniční stavby. Dálnice D3 a rychlostní silnice R4. A tu druhou zastavil. Pokud by ještě oprášil projekt sjednocení dálniční sítě a odstranil nesrozumitelnou českou dvoukolejnost v této oblasti, mohlo by být budování dálnic v zemi v dalších letech přehlednější a transparentnější.
