ZEMĚ VE STÍNU OPOZIČNÍ SMLOUVY

Šéfové parlamentních stran se věnují sami sobě

Opoziční smlouva zbavila na celý rok politiku věcného obsahu. Straničtí lídři věnují pozornost převážně kritice dohody či vyzdvihování jejích výhod, stranické animozity ochromují práci dolní komory Parlamentu. Menšinová vláda, až dosud držená právě opozič ní smlouvou, není schopna včas reagovat na ekonomické a zahraničněpolitické problémy země. Výsledek: dominantním úspěchem sociálnědemokratické politiky je ovládnutí důležitých postů v polostátních podnicích, transformačních institucích a státní správě.

Velká neznámá.

Od samého začátku, kdy byl pakt ODS a ČSSD stvrzen, lidovci a Unie svobody podezíraly nesilnější parlamentní strany, že jediným účelem opoziční smlouvy je změna ústavy a volebního zákona. Náznaky se brzo změnily v jisto tu. Na změnách obou právních norem začaly pracovat společné komise ODS a ČSSD. Osnova byla dána: omezení pravomocí centrální banky a prezidenta, reforma volebního systému směrem k většinovému.

Zatímco na ústavních změnách se obě strany prakticky shodly, revize volebního zákona zůstala na půli cesty a zůstává jak pro ČSSD, tak i pro ODS trumfem, který může být vytažen vždy, když mezi smluvně opozičními partnery převládnou neshody. Te ze - nevypovídejme opoziční smlouvu, donuťme však sociální demokracii ke změně volebního zákona - se mnohokrát opakovala i v projevech delegátů na nedávném kongresu občanských demokratů v Liberci. Tato kapitola rozhodně není uzavřena a mož ná bude rozhodující i v rozhovorech, které ČSSD musí otevřít poté, co předseda ODS Václav Klaus v otevřeném dopise předsedovi Miloši Zemanovi oznámil, že menšinová vláda nemůže uskutečňovat většinovou sociálnědemokratickou politiku. Posílení vě tšinového systému při volbách do sněmovny je jednou z priorit Občanské demokratické strany.

Do houfu.

Opoziční smlouva, hlavně pak hrozba možné změny volebního zákona, donutila šéfy ostatních demokratických stran ke společnému postupu. Přivolili k němu i lidovci, kteří ještě začátkem roku koketovali nejvíce se sociálními demokraty a podrželi je při schvalování rozpočtu na letošní rok. Předsedové KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU podepsali v září takzvanou svatováclavskou dohodu, v níž se zavázali ke společnému postupu před parlamentními volbami i po nich. Za s vůj hlavní cíl označila čtyřkoalice volební porážku ODS. Kromě opakování, že je ochotna přijmout účast či podpořit jakoukoliv vládu s proevropským programem, se však čtyřkoalice nijak neprofilovala. Co víc, vize předsedy ODA Daniela Kroupy na vznik společného subjektu se společným názvem byla zadušena v samém počátku. Nezamlouvala se hlavně lidovcům.

Čtyřkoaliční úvazek nakonec nejvíce poznamenal Unii svobody. Ze strany i jejího poslaneckého klubu vystoupila poslankyně Marie Machatá. Jako důvod uvedla především neschopnost unie vést důsledně pravicovou opoziční politiku. Jejím odchodem zaznamenala Poslanecká sněmovna poprvé od loňských červnových voleb změnu v rozložení politických sil. „Stodvojka , tedy možná středopravicová koalice, oslabila.

Závazky vůči čtyřkoalici na jedné straně a v podstatě zákaz spolupráce Unie svobody se sociálními demokraty na straně druhé byly také příčinou odstoupení Jana Rumla z čela strany. Byť formálně zdůvodnil odchod tím, že se cítí být odpovědný za současnou politickou situaci v zemi, kterou blokuje opoziční smlouva.

Děkujeme, odejděte.

Šestice bývalých studentských aktivistů z listopadu 1989 zveřejnila k desátému výročí sametové revoluce výzvu, která kritizuje politickou situaci v zemi a požaduje rezignaci hlavních představitelů politických stran . Z čelných politiků na ni zareagoval podle vlastního vyjádření pouze Ruml. Vzbudila však nebývalý ohlas veřejnosti. Dosud se pod ni podepsalo zhruba 170 000 občanů, na její podporu se konaly četné demonstrace.

„Studentský apel ovšem nebyl prvním projevem výrazného občanského nesouhlasu se smluvně opoziční politikou. Ten se v různých obměnách objevoval prakticky od začátku letošního roku.

Dřevíčská výzva měla ke spolupráci přimět ekonomickou frontu, Impuls 99 měl ještě větší ambice - probudit celou společnost, snad i iniciovat vznik nové politické strany. Dřevíčská výzva vyzněla do ztracena. Bývalí studentští vůdci patrně novou stranu také nezaloží, reálný dopad občanských iniciativ na stav politické scény je zatím nulový. Senátor Václav Fischer (nezávislý), který je nakloněn vzniku nového politického su bjektu (s touto vizí vstupoval do Senátu) ohlásil, že nejedná se signatáři Děkujeme, odejděte o financování nového uskupení. Čtyřkoalici, která původně doufala, že jména známá z listopadu 1989 oživí její kandidátky, nezbylo než znovu obrátit po zornost k Impulsu 99.

Nejnovější zpráva zní: KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU chtějí společně s občanskou iniciativou Impuls 99 porazit v parlamentních volbách síly, které reprezentují současný styl politiky. Termín voleb závisí na životnosti opoziční smlouvy. „My si přejeme, aby její život byl co nejkratší, oznámil předseda lidovců Jan Kasal.

Rok stranického přešlapování.

Programovou bezmoc, způsobenou fascinací opoziční smlouvou, potvrdila vrcholná rokování všech demokratických stran. V únoru hodnotilo rok existence strany republikové shromáždění Unie svobody. Delegáti rozhodovali, zda zvítězí křídlo inklinující ke spolupráci s ČSSD, či zastánci pravicové koalice. Ačkoliv v závěrečném usnesení dali unionisté najevo, že nevidí prostor pro programový kompromis se současnou ČSSD, volba místopředsedů ukázala, že to nemusí být kon ečné stanovisko. Zastánci „rozkročení politiky US se jenom verbálně stáhli, aby si uchovali vliv na praktickou politiku strany.

V dubnu se konal 29. sjezd sociální demokracie. Pro řadové členy strany byl radostný, jak dopředu oznámil předseda ČSSD Miloš Zeman. Ve skrytu však byl bojem frakcí, kterým je sociální demokracie poznamenaná dodnes. Nezvyklá intenzita, s jakou se p řed sjezdem objevovaly v tisku kompromitující informace, je s odstupem času srozumitelnější. Už tehdy se chystal odchod exministra financí Iva Svobody z vlády, už tehdy byla snaha o oslabení pozice šéfa poslaneckého klubu Stanislava Grosse a místopředsedkyně Petry Buzkové snahou o snadnější dohodu o změnách volebního zákona.

Koncem května se sešli delegáti sjezdu KDU-ČSL. Novým předsedou strany byl zvolen za Josefa Luxe, který na funkci rezignoval v září 1998, Jan Kasal. Byl to zřetelný signál, že politika KDU-ČSL nedozná podstatných změn. Nic více, nic méně.

Pozornost politiků se ovšem celý podzim upírala především k prosincovému kongresu ODS. Naděje na změnu politického kursu vzbudila hlavně kritika dosavadního kursu, která se z regionů začala ozývat po srpnových mimořádných volbách do Senátu. V nich suverénně zvítězil nezávislý podnikatel Václav Fischer, a ODS a ČSSD tak ztratily v horní parlamentní komoře třípětinovou většinu.

Sílící tlak na vypovězení opoziční smlouvy a odchod předsedy ODS z funkce však vyvolal protitlak a delegáti libereckého kongresu se vyslovili proti vypovězení paktu s ČSSD. Vedení ODS dostalo volnou ruku k dalšímu vyjednávání o superkoaliční vládě.

Sjezd si na prosinec naplánovali také komunisté. Předsedou strany se opět stal Miroslav Grebeníček, delegáti rovněž schválili novou stranickou linii. KSČM bude usilovat o vytváření základu pro stabilnější perspektivu. Tou je podle ní cesta k s ofciálně spravedlivější společnosti - k socialismu. Teze programu obnovy: účinně prosazovat národní zájmy, zastavit propad ekonomiky pomocí cílených státních výdajů (zvýšení investičních pobídek a vyšší úvěry), zastavit vykořisťování země ze zahr aničí, podpořit velké firmy, které tvoří páteř ekonomiky. A nakonec - zavést nezbytnou solidaritu v rozdělovacích procesech a čelit snahám o omezování demokracie.

Pod tlakem opoziční smlouvy doznala politická scéna změny jediné. KSČM je dnes spolu s ODS nejoblíbenější stranou, obě by volila přibližně čtvrtina občanů. V případě komunistů se jedná hlavně o zklamané bývalé příznivce ČSSD.