Obavy z rozšíření nemají jen naši zemědělci, ale i sama EU Chystané protesty by mohlo odvrátit jen úspěšné jednání zemědělců, evropských komisařů a vlády. Prozatím všechna tato jednání nevedla ke kompromisu. Propastný rozdíl mezi pohledy komisařů a žadatelů o subvence se právě nyní ukazuje v plné nahotě.
Obavy z rozšíření nemají jen naši zemědělci, ale i sama EU
Chystané protesty by mohlo odvrátit jen úspěšné jednání zemědělců, evropských komisařů a vlády. Prozatím všechna tato jednání nevedla ke kompromisu. Propastný rozdíl mezi pohledy komisařů a žadatelů o subvence se právě nyní ukazuje v plné nahotě.
Vedoucí delegace Evropské komise (EK) v České republice Ramiro Cibrian byl minulý týden na návštěvě některých zemědělců - potenciálních žadatelů o evropské agrární dotace. Setkání se konalo v rámci návštěvy Ramira Cibriana v Hlinsku a Havlíčkově Brodě. Vedoucí delegace EK si prý byl vědom, že jej nečeká příjemné posezení se zemědělci, kteří se nemohou dočkat vstupu do EU za navrhovaných podmínek. „Český trh se otevřel světu, ale naopak se to už nestalo,“ řekl hned na úvod debaty předseda Agrární komory Chrudim Jaroslav Kopista. Jádrem diskuze byly podmínky, které by si čeští farmáři v Unii přáli. T o znamená plnou výši agrárních dotací, na kterou mají nárok chovatelé a pěstitelé nynějších členských zemí EU. Exekutiva EU ovšem chce zemím, čekajícím na přičlenění k Unii, přiznat pouze čtvrtinové subvence. Podle Cibriana je zavedení přechodného období zcela normální. Jak dodává, příkladem může být jeho země - Španělsko - při svém vstupu do EU. „A dnes jsou na tom španělští zemědělci nejlépe v celé historii,“ tvrdí vedoucí delegace EK.
Budou na to zemědělci mít?
Čeští farmáři ale stále procházejí táhnoucím se obdobím transformace. T a sice byla odstartována v roce 1991 přijetím zákona o půdě a následně dalšími normami, umožňujícími vlastnické hospodaření na půdě, od roku 1993 však noví farmáři nevznikají. Většina zemědělské produkce pochází z podniků vzniklých z bývalých JZD, jejichž parametry za výkony soukromých farem notně zaostávají. Za této situace, kdy nejsou vyjasněny základní vlastnické vztahy (zejména k půdě) a tím pádem schází srovnatelná efektivita výroby vůči západním farmářům, se dá jen těžko argumentovat pro neefektivní výdej dotací. Toho si totiž budou v Bruselu velmi dobře vědomi (stejně jako požadavků vlastních farmářů). Tuzemský trh agrárních komodit je tak sešněrovaný administrativními zásahy, že se vlastně o jeho vzniku ani nedá hovořit. Kdo má pak vědět, že ten či onen podnik má nárok na existenci. Produkce dosahuje úrovně roku 1938. Návrhy podmínek, za kterých by měl český farmář vstoupit do Unie, prý pro mnohé mají znamenat zánik. Ramiro Cibrian je ovšem považuje za dobré. Toto tvrzení vyvolalo při debatě jen nesouhlasný šum. Zástupci Agrární komory Pardubice dokonce v této souvislosti pohrozili, že pokud se podmínky nezlepší, budou její členové proti vstupu do Evropské unie. Setkání ve Dřevíkově tedy pouze potvrdilo, že i nadále existuje propastný rozdíl mezi tím, jak celou situaci vnímají farmáři a jak ji vidí představitelé Evropské unie.
Agrárníci: Vyjedeme do ulic!
Čeští zemědělci začínají nahlas mluvit o razantních protestech, především o blokádách silnic a demonstracích. Děje se tak poté, co před dvěma týdny vznikla petice, ve které žádají vládu, aby se více zabývala jejich situací. Zemědělci v ní vyzývají vládu a parlament, aby nepřipustily likvidaci českého zemědělství a zabezpečily jeho rovnoprávné postavení v rámci Evropské unie. Petici během čtyřech dnů podepsala už skoro polovina našich zemědělců, alespoň to říkají její tvůrci. Protesty by mohlo odvrátit jen úspěšné jednání zemědělců, komisařů Evropské unie a vlády, které proběhne 11. listopadu. Nejradikálnější zemědělci říkají, že půjde o demonstrace na Václavském náměstí, blokády dálnic a hranic. Považují to za poslední možnost jak přesvědčit vládu, aby nepřistoupila na požadavky EU. Není snad jedna jediná komodita, která by byla zisková. Tento rok byl nejsložitější, říkají. Zemědělci říkají, že pokud jejich protesty nic nezmohou, je možné, že za nějaký čas budou z polí jen zarostlé louky a z družstev chátrající opuštěná stavení.
Zemědělci chtějí rovné podmínky
Rolníci totiž nesouhlasí s tím, že by neměli mít stejné dotace jako jejich západní kolegové. Chtějí navýšit kvóty a přímé platby. Například v Unii mocní Francouzi by mohli mít pro náš zájem na zvýšení například limitů produkce cukru a mléka pochopení, protože jejich firmy mají u nás podíly. V opačném případě jsou zemědělci podle prezidenta Agrární komory Václava Hlaváčka připraveni přistoupit i k nátlakovým akcím. „Nemáme kam ustupovat, protože produkce, kterou děláme, už je tak malá, a kdyby se z ní mělo ještě ukrajovat, tak už je to konec zemědělství v České republice,“ řekl Hlaváček. Předsednictvo komory ustanovilo krizový výbor, který naplánuje přesný průběh chystaných protestních akcí. Podle Václava Hlaváčka se pod petici zemědělců podepsaly statisíce lidí. Mluvčí ministerstva zemědělství Martin Severa tvrdí, že jeho šéf se snaží situaci řešit. „Vyplatil veškeré zálohy na všechny podpůrné programy a samozřejmě hledá další zdroje mimo rezortní rozpočet. Panu ministrovi se podařilo vyjednat pro rezort zemědělství o 900 milionů korun více oproti původnímu návrhu,“ uvedl.
V EU se také přou o nákladech z rozšíření
Na „druhé straně“ - v zemích současné EU - mají opačné starosti. Komentáře vyjadřující obavy z nákladů na rozšíření Evropské unie (EU) a z toho, jak nynější patnáctka bude na nováčcích prodělávat, zaplavily v posledních týdnech západoevropský tisk. Podle řady ekonomů však Unie na rozšíření v žádném případě neprodělá, ba spíše naopak. Vášnivé debaty se rozpoutaly především v Německu, které si neustále stěžuje na výdaje do společné bruselské kasy. Do pokladny EU nalévá každoročně o 8,2 miliardy eur víc než prostřednictvím zemědělských dotací a dalších dávek dostane zpět. Vstup chudších postkomunistických států pak pro našeho západního souseda bude znamenat další zvýšení jeho čistých plateb, do roku 2007 možná až o čtyři miliardy eur. Podle berlínského institutu pro hospodářský výzkum (DIW) se však tyto výdaje bohatě vrátí. Z dalšího průniku na trhy nováčkovských zemí budou totiž německé firmy bohatě profitovat, porostou obchody, a tím i prosperita. „Ročně to pro německé hospodářství bude znamenat růst hrubého domácího produktu v rozmezí 0,4 až 0,5 procenta, jde o 5,5 miliardy eur,“ říká analytik DIW Herbert Brücker. Ještě více bude podle něj z rozšíření těžit Rakousko. Analytici se vesměs shodují, že rozšíření je pro nynější členské země dobrým a výnosným obchodem, protože k Evropské unii, jejíž hospodářský růst se zpomaluje, se přičlení státy sice dosud málo výkonné, ale většinou s dynamickým tempem růstu a hladové po investicích. Slibné vyhlídky však podle nich mohou očekávat i kandidáti. „Budeme mít volný obchod, ze kterého nakonec získají všichni,“ tvrdí Fabian Wehnert ze Spolkového svazu německého průmyslu. Do kandidátských zemí podle něj poteče více investic, budou příznivější podmínky pro modernizaci průmyslu, posílí se rozpočet a také funkčnost sociálních systémů.
Demonstrace se mají odehrát na Václavském náměstí, blokády na dálnicích a hranicích.
FOTO: ARCHIV
