Zemědělství mě poznamenalo na celý život

Do ciziny směřuje osmdesát procent naší výroby, říká šéf firmy Farmet

„Montérky jsem na sobě neměl už hodně dlouho, ale obleků propálených nebo umaštěných z výroby mám celou řadu,“ směje se jeden z finalistů soutěže o podnikatele roku Karel Žďárský. Jako ředitel a také jediný akcionář společnosti Farmet vede tým dvou set lidí, kteří se zabývají především vývojem, výrobou a prodejem zemědělských strojů. Hlavní oblastí činnosti firmy jsou stroje na zpracování půdy. Pod názvy jako podmítače, kypřiče či kombinátory se skrývají masivní ocelové konstrukce, které můžete vidět tažené traktorem na polích a které mají za úkol připravit půdu k setí, kypřit ji či uhlazovat a zařídit tak všechno potřebné pro zemědělskou výrobu na velkých plochách. K tomu se přidávají secí stroje, zásobníky na hnojiva a další kombinované přístroje. „Vyrůstal jsem na vesnici, všude kolem bylo zemědělství a mě to poznamenalo na celý život. Velkou roli v tom sehrál otec, který nejenže v tom prostředí pracoval, ale v podmínkách zemědělského družstva navíc celý život vymýšlel a konstruoval různé stroje,“ říká dnes Žďárský. „Na střední škole jsem začal být fascinován počítači, takže jsem šel studovat kybernetiku a automatizaci průmyslových procesů.“ Po vysoké škole potom zkusil několik podnikatelských projektů, které ale neskončily úspěšně – například jako jeden z prvních u nás zkoušel výrobu plastových van, což byla počátkem devadesátých let na zdejším trhu novinka. Nakonec se ale vrátil ke strojům, kterým rozuměl nejlépe. „Farmet jsme zakládali v květnu roku 1992 s otcem a dvěma společníky tak, že jsme si nechali od družstva za nějakou kravku, kterou tam vložil můj děda, vydat starý soustruh. Výrobky jsem tehdy rozvážel sám na staré avii.“ Po rozjezdu produkce přišly první zakázky z ciziny, například z Polska a Německa. „Naše dnešní výrobky se vlastně příliš neliší od toho, s čím jsme začínali, pouze tehdejší stroje měly pracovní záběr dva metry, dnes vyrábíme i patnáctimetrové.“

Postavíme továrnu na klíč Zhruba před deseti lety se vedení firmy rozhodlo výrazně změnit sortiment výrobků a pokračovat v produkci pouze těch strojů, které šly nejlépe na odbyt. „Začali jsme klást důraz na export,“ vysvětluje sportovně vypadající čtyřicátník sedící za pečlivě uklizeným pracovním stolem, kterému dominuje mísa syrové zeleniny. Tu označuje za svůj oběd. „To je ještě zbytek novoročních předsevzetí,“ směje se.
Nová strategie přinesla také důraz na druhou zásadní součást firemní produkce, kterou je výroba lisů a dalších přístrojů na zpracování olejnin. Ty se vyrábějí v nejrůznějších rozměrech včetně velkých průmyslových přístrojů ze špičkové oceli. Lisy totiž musejí bez poškození vydržet několik let nepřetržitého čtyřiadvacetihodinového provozu, kdy zpracují až čtyři tuny olejnatých plodin za hodinu. „Dodáváme i investiční celky, jsme tedy schopni někomu vyrobit továrnu na zpracování řepky, slunečnice nebo sóji prakticky na klíč, a to včetně řízení a automatizace.“ Taková továrna potom stojí jeden nebo dva miliony eur. V této oblasti Farmetu výrazně pomohly projekty na podporu výroby bionafty v České republice i ve zbytku Evropy. „Většina firem se soustředila na technologie výroby bionafty z řepkových olejů, my jsme se zaměřili přímo na získávání toho oleje. Takže jsme záhy dostali velké zakázky.“ Firmě se tento krok vyplatil i finančně, když mezi lety 2007 a 2008 zvýšila tržby o tři čtvrtiny až na 580 milionů korun. „Ten nárůst byl strašně rychlý, jeden rok utržíte sto milionů, druhý dvě stě, třetí pět set. Začali jsme mít problém to organizačně zvládat. Věřím tomu, že jak se může přehřívat ekonomika, tak to může potkat i jednotlivou firmu.“
Situaci se ale společnosti povedlo ustát, a to zejména díky zakázkám z ciziny. Dnes se vyváží přes osmdesát procent firemní produkce. Velký zájem o české stroje má například Francie nebo evropská zemědělská velmoc Ukrajina, kam se vyvážejí ty největší konstrukce. „Naším trhem je celá Evropa, dále se zatím pouštíme méně, přece jen náš produkt nepošlete na cédéčku a přepravní náklady by byly příliš velké,“ říká Žďárský. Před čtyřmi lety přesto začal Farmet pronikat i do Ruska nebo Kazachstánu a zakázka se rýsuje například v africké Guineji. „Zaměřujeme se spíše na větší zemědělské stroje, takže nevyrábíme ve velkých sériích, u největších konstrukcí je to třeba jen deset kusů najednou,“ říká. Od velikosti a náročnosti konstrukce se potom odvíjí cena, která může být padesát tisíc korun, ale i dva a půl milionu. Velká část jednotlivých secích strojů nebo kypřičů se navíc svařuje ručně. Podíl ruční práce dosahuje někde až padesáti procent. V minulých letech přibyly i automatizované svařovací přístroje, díky kterým se daří výrobu znatelně urychlit. „Svářečů ale stále potřebujeme hodně a shánějí se těžko. Je to náročná práce a mladí ji příliš dělat nechtějí,“ krčí rameny Žďárský. V jeho továrně, která se nachází jen pár desítek kilometrů od Polska, proto dnes pracuje i řada dělníků z druhé strany hranic.
Jako většina českých exportérů, i Farmet začíná pociťovat důsledky současného globálního ekonomického zpomalení. Když tržby společnosti v dobrém roce přesahují půl miliardy korun, do budoucna Karel Žďárský očekává pokles. „Bude to asi dvacet pět nebo třicet procent, podniky totiž odkládají nákup nového zařízení na lepší časy a nevyhnulo se to ani zemědělství,“ říká.
Navzdory mírným obavám z budoucnosti, či možná právě kvůli nim, firma nedávno investovala velkou částku do nového vývojového centra. V tom pracuje dvacet pět lidí, kteří se snaží přicházet s nápady, jak vylepšit produkty a zefektivnit výrobu. „Do posílení oblasti výzkumu a vývoje teď investujeme 150 milionů korun, za to bychom se měli v této oblasti vyrovnat největším evropským výrobcům.“

BOX:
Karel Žďárský (44)
Absolvent ČVUT v Praze. Spolu se třemi partnery založil společnost vyrábějící zemědělské stroje. Dnes je ve firmě Farmet jediným vlastníkem. K jeho koníčkům patří sport, především volejbal. Je rozvedený, má tři dcery.