Zahraniční investoři krouží kolem bankrotujícího impéria
V následujících dvou týdnech bude muset ocelárenský magnát Zdeněk Zemek prokázat, že jeho návrhy na finanční ozdravění podniků v hutním holdingu Z–group nestojí na vodě. Československá obchodní banka (ČSOB) v dopise podepsaném členem představenstva Petrem Knappem totiž minulý týden zareagovala poměrně vstřícně na poslední Zemkův návrh, který spočívá ve třicetiprocentním finančním vyrovnání dluhů do 30. června letošního roku, přičemž zbytek pohledávek by banka měla přeměnit na akcie podniků. Zemek by postupem času zpět odkoupil až dvacet procent základního jmění a ČSOB by zbyla polovina. Banka tento návrh nezamítla a nyní po Zemkovi požaduje, aby doložil věrohodnost zdrojů na vyrovnání. „Za předpokladu, že jeho návrh bude kredibilní, může to být základ pro další jednání, reagoval mluvčí ČSOB Milan Tománek. ČSOB váhá. Hutní firmy Z–group bance dluží celkem 3,3 miliardy korun (tyto úvěry původně poskytla Investiční a Poštovní banka) a Zemek tvrdí, že má šanci k vyrovnání požadovanou miliardu korun složit. „Část by přišla od finančních a obchodních partnerů, s nimiž chci navázat dlouhodobou spolupráci v oblasti obchodní politiky, tedy nákup surovin a prodej produkce. Zbytek potřebných peněz lze získat prodejem zbytných aktiv po odblokování zástav, vysvětlil Zemek. Odmítl však uvedené partnery blíže specifikovat. Pokud by ČSOB považovala Zemkův návrh za schůdný, zřejmě by stáhla návrhy na konkurs, které loni v říjnu podala na Železárny Hrádek, Železárny Chomutov, Železárny Veselí, Českomoravskou obchodní a výrobní společnost, Válcovny trub Chomutov a společnosti Ferra, Ferromet a Noval. KoB stejně nesouhlasí. Zemek se obrátil s novým návrhem i na Konsolidační banku (KoB). Existuje totiž šance, že ČSOB by své pohledávky za Z–group předala do této státní instituce. Konsolidační bance Zemek navrhl předat do vlastnictví podniky v Chomutově, Hrádku a kladenský Noval, ponechal by si jen železárny ve Veselí. „V tomto posledně jmenovaném případě bych s bankou podepsal smlouvu na deset let. Pokud bych splnil dohodnutý splátkový kalendář, tak bych Veselí získal zpět do svého vlastnictví, upřesnil Zemek. V ostatních společnostech by majoritní podíly držela Konsolidační banka. „Zemkův poslední návrh je pro nás stále neakceptovatelný, jde vlastně jen o drobnou korekci návrhu předchozího. Pokud bychom se měli zapojit do restrukturalizace hutní části Z–group, tak požadujeme převod všech majetkových účastí v hutních společnostech. Nevyhovuje nám tedy, že Železárny Veselí by i nadále zůstaly pod vlivem podnikatele Zemka, sdělil stanovisko Konsolidační banky z 8. března její mluvčí Jiří Pekárek. Z toho vyplývá, že o záchraně hutní částí Z–group bude banka ochotna diskutovat až v okamžiku, kdy bude mít uvedené společnosti zcela pod kontrolou. Jenže Zemek by si rád ve Veselí podnik ponechal: „Tu firmu detailně znám, dělal jsem v ní dvacet let. Nechci ji pustit, protože mi přirostla k srdci. Z hlediska tvorby přidané hodnoty je na tom sice ze všech podniků Z–group nejhůře, ale přesto může fungovat. Bez Zemkovy účasti. Předchozí varianty jsou plně v Zemkově režii, ale ve hře je ještě jeden scénář. O odkoupení pohledávek totiž mohou s Konsolidační bankou či s ČSOB jednat cizí investoři. Jedním z nich je údajně nizozemská společnost Oost Europa Participaties B, majitel zhruba pěti procent akcií Železáren Hrádek, který prý kromě Hrádku usiluje i o železárny ve Veselí a v Chomutově a o obchodní společnost Ferromet. Týdeník EURO se navíc od dobře obeznámeného zdroje dozvěděl, že o pohledávky za podniky Z–group se zajímá také Mezinárodní finanční korporace (IFC). Její iniciativa by však přišla na řadu zřejmě až poté, co by se IFC rozhodla kapitalizovat úvěry poskytnuté Nové huti. Zemkovy podniky, zvláště pak železárny ve Veselí, by totiž mohly odebírat zhruba deset až patnáct procent produkce z Nové huti, a to především výrobky z minihuti. Na Veselí přitom připadá zhruba třetina z poskytnutých úvěrů. Vyjádření IFC se týdeníku EURO nepodařilo minulý týden získat, zástupce pražské pobočky Miloš Večeřa však již dříve řekl, že nemůže prozatím odpovědět ani na to, zda a v jaké míře se jeho zaměstnavatel odhodlá kapitalizovat své pohledávky v Nové huti. Podniky jsou životaschopné. Zemek tvrdí, že nekonkursní cesta by podstatně snížila negativní dopad na státní rozpočet. Odvolává se přitom na závěry agentury Lopez, které uvádějí, že podniky jsou životaschopné. Zemek dodává, že jeho hutní společnosti již z větší části prošly restrukturalizací. Počet zaměstnanců se snížil o čtyřicet procent na tři a půl tisíce, obchodní činnost se soustředila ve společnosti Ferromet, nepotřebná aktiva ve zhruba půlmiliardovém objemu jsou připravena k prodeji. Tomu však například v chomutovských železárnách, kde se našel kupec na část majetku za 135 milionů korun, brání soudem ustavený předběžný správce. Zemek argumentuje také tím, že většinu z úvěrů poskytnutých ve výši 4,2 miliardy korun použil na privatizaci zmíněných podniků a na provozní financování již nezbylo. „Nyní mi vlastně chybí jenom 150 milionů korun provozních peněz, abych mohl podniky stabilizovat, konstatuje. Po pádu Investiční a Poštovní banky se však již nenašel nikdo, kdo by Z–group chtěl financovat.
