Ve věku 87 let zemřel dnes ve svém domě v Ludwigshafenu bývalý německý kancléř Helmut Kohl. Informoval o tom německý deník Bild. V čele německé vlády stál Kohl v letech 1982 až 1998 a významnou měrou se zasloužil o znovusjednocení Německa v roce 1990.
Bývalý předseda Křesťanskodemokratické unie (CDU) měl dlouhodobě zdravotní problémy. Na veřejnosti vystupoval v posledních letech již jen zřídka. Jeho zdraví se zhoršilo v roce 2008, kdy po operaci kolena upadl a utrpěl poranění mozku. Na veřejnosti se poté objevoval v kolečkovém křesle.
Wir trauern. #RIP #HelmutKohl pic.twitter.com/oabr1NoWim
— CDU Deutschlands (@CDU) 16. června 2017
„Truchlíme. #RIP #HelmutKohl,“ napsala na twitteru CDU a připojila fotografii svého bývalého předsedy, kterého v roce 1998 ve funkci vystřídal současný ministr financí Wolfgang Schäuble a následně nynější kancléřka Angela Merkelová. Právě Kohl si všiml v devadesátých letech mladé východoněmecké političky Merkelové a výrazně přispěl k jejímu vzestupu do nejvyšších pater politiky.
Kancléřka, kterou Kohlovo úmrtí zastihlo v Římě, označila svého mentora za velkého Němce a velkého Evropana. Jako málokdo jiný se podle ní zasloužil o sjednocení Německa i o integraci Evropy. Bývalý kancléř byl podle ní správný muž na správném místě, když přišla příležitost ke znovusjednocení Německa. „Kohl ovlivnil zásadně i mou životní cestu,“ poznamenala Merkelová, která byla Kohlovou chráněnkou a přezdívalo se jí „Kohlovo děvče“. S Kohlem se rozešla v důsledku aféry kolem financování CDU, která na konci 90. let ukončila exkancléřovu politickou kariéru.
Kohlovy zásluhy o Německo i Evropu ocenil i německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Německo podle něj mělo štěstí, že zemi v době pádu berlínské zdi vedl Kohl „s odvahou, rozhledem a vůdčí silou“.
Také další němečtí politici vzdali zesnulému státníkovi hold. Ministr zahraničí Sigmar Gabriel ho označil za „skutečně velkého Němce“ a předseda sociální demokracie Martin Schulz také za „velkého Evropana“.
Bush starší: Helmut byl skála
Helmut Kohl naplnil evropský dům životem, uvedl v reakci na úmrtí „blízkého přítele“ a „spojence“ předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Předseda Evropské rady Donald Tusk označil Kohla za státníka, který pomohl znovusjednotit Evropu. Podle generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga byl exkancléř „opravdovým Evropanem“. Na uctění památky čestného občana EU Kohla nechal Juncker spustit na půl žerdi vlajky EU na budovách evropských institucí.
Bývalý americký prezident George Bush starší, jehož mandát se kryl s částí Kohlovy vlády v Německu, označil exkancléře za přítele svobody a jednoho z největších státníků poválečné Evropy. „Helmut byl skála,“ uvedl. Exkancléře ocenil také další americký exprezident Bill Clinton.
Za obhájce přátelských vztahů mezi Berlínem a Moskvou označil Kohla ruský prezident Vladimir Putin. Zesnulý politik podle něj hrál klíčovou roli při ukončení studené války a znovusjednocení Německa. Podobně bývalý sovětský vůdce Michail Gorbačov prohlásil, že Kohl zanechal své stopy ve světových dějinách. První a poslední sovětský prezident vyzdvihl také fakt, že Kohl se ohlížel nejen na zájmy své země, ale i na zájmy ostatních.
Velkou zásluhu Kohla na francouzsko-německém přátelství ocenil francouzský prezident Emmanuel Macron. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu německého politika označil za „jednoho z největších přátel Izraele“. Smutek nad Kohlovou smrtí vyjádřila i řada dalších evropských představitelů.
Podle českých politiků včetně exprezidenta Václava Klause byl Kohl jedním z největších evropských státníků. Kromě zásluh o sjednocení Německa a integraci EU připomněli i jeho vliv na posílení česko-německých vztahů. Kohl totiž s tehdejším šéfem české vlády Klausem v roce 1997 prosadil česko-německou deklaraci, která umožnila překonat řadů sporů z minulosti a změnit orientaci vzájemných vztahů na budoucnost.
Smuteční státní akt k uctění památky Helmuta Kohla by se měl podle agentury DPA uskutečnit zřejmě ve spolkové zemi Porýní-Falc, kde exkancléř žil a zemřel. Termín ceremonie zatím není jasný.
Kancléř sjednotitel
Helmut Kohl stál v čele německé vlády nejdéle ze všech poválečných kancléřů. Do dějin se zapsal především jako strůjce znovusjednocení Německa v roce 1990 a jako jeden z architektů evropské integrace. Napomohla tomu jeho silná stránka, jíž byla diplomacie založená na osobních vztazích s představiteli západních mocností a Ruska. A ve svém úřadu podnikl řadu kroků důležitých pro Německo i Evropu.
Při setkání se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem v červnu 1989 Kohl prohlásil, že ke sjednocení Německa jednou dojde se stejnou jistotou, s jakou vody Rýna vždy doputují do moře. Na jeho slova došlo nečekaně rychle. Počátkem listopadu téhož roku padla Berlínská zeď a už koncem měsíce předložil Kohl parlamentu desetibodový plán postupného sjednocení Německa. Jak se později svěřil, myslel si tehdy, že sjednocení se uskuteční až za tři až čtyři roky. Ve skutečnosti se tak stalo už 3. října 1990.
Kohl patřil k nejvýznamnějším stoupencům hlubší politické a hospodářské integrace Evropy. Byl jedním z otců společné evropské měny a i jeho zásluhou byla v prosinci 1991 na summitu Evropských společenství v nizozemském Maastrichtu přijata smlouva o hospodářské, měnové a politické unii.
Jako vůbec první kancléř poválečného Německa promluvil Kohl v lednu 1984 v izraelském parlamentu. V září téhož roku se zase sešel s francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem u Verdunu na severozápadě Francie, kde se za první světové války střetly armády obou zemí.
Když se Kohl postavil na podzim 1982 do čela německé vlády, viděla v něm řada komentátorů politika bez vizí, který v úřadu spolkového kancléře dlouho nevydrží. Podsaditý konzervativec ale nakonec všechny překvapil.
Narodil se 3. dubna 1930 v Ludwigshafenu na západě Německa. Kormidla tehdy opoziční Křesťanskodemokratické unie Německa (CDU) se tento vystudovaný právník a historik chopil v červnu 1973. V té době stál už čtvrtým rokem v čele zemské vlády v rodném Porýní-Falci.
Přestože ve volbách v roce 1976 zaznamenali Kohlovi konzervativci jeden z nejlepších výsledků ve své historii, museli se křesťanští demokraté spokojit s opoziční rolí. Kohl však v říjnu 1982 obratně využil rozporů uvnitř tehdejší vládní koalice a s pomocí poslanců Svobodné demokratické strany (FDP) svrhl sociálnědemokratického kancléře Helmuta Schmidta.
V období pádu komunismu ve střední a východní Evropě Kohl uplatnil svoji diplomacii přímých kontaktů. Tandem Kohl - Mitterrand měl například značnou zásluhu na oživení stagnujícího procesu evropské integrace. Přinejmenším stejně významné bylo pouto důvěry mezi kancléřem a sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem.
Zásadní podíl na znovusjednocení národa v jednom státu vynesl Kohlovi značnou popularitu a pomohl křesťanským demokratům ke dvěma volebním vítězstvím v první polovině devadesátých let. Trpkost prohry poznal Kohl až v roce 1998, kdy jej porazil sociální demokrat Gerhard Schröder.
Kohlův pobyt v úřadu spolkového kancléře se uzavřel po více než 16 letech, 27. října 1998. Jen pár dní poté odešel Kohl i z čela strany a byl jmenován jejím čestným předsedou.
Od Kohlova odchodu z vrcholné politiky bylo o exkancléři hodně slyšet v souvislosti s jeho soukromým životem. Vlnu solidarity vzbudila v červenci 2001 sebevražda Kohlovy manželky Hannelore, která trpěla přecitlivělostí na světlo. Později zaujala místo po Kohlově boku o čtyřiatřicet let mladší ekonomka Maike Richterová, se kterou se v květnu 2008 oženil.
I po svém odchodu z aktivní politiky se o dění na německé i světové politické scéně stále zajímal, o čemž svědčí jeho kniha Aus Sorge um Europa (Z obavy o Evropu), vydaná v roce 2014.
