Marvin Minsky založil svou teorii na předpokladu, že umělé stroje budou přemýšlet stejně jako „stroje z masa“ (rozuměj lidé)
Měl Marvin Minsky pravdu? Ano i ne.
Když minulý týden přišla smutná zpráva o úmrtí nejslavnějšího badatele v oblasti kognitivních schopností na světě, u něhož svého času hledal inspiraci třeba Stanley Kubrick, zadal server Wired.com robotu z dílny ? rmy Automated Insights (schopnému psát běžné zpravodajství) úkol napsat jeho nekrolog. Robot Wordsmith vychrlil vmžiku toto: „Marvin Lee Minsky se narodil 9. srpna 1927 v Bronxu a zemřel 24. ledna 2016 na krvácení do mozku. Jeho největším počinem bylo založení Laboratoře umělé inteligence na Massachusettském technologickém institutu (MIT) v roce 1959.“ A tak dále. Půl století od založení laboratoře je jasné, že stroje sice myšlení člověka zdařile napodobí, ale nikdo nikdy ani náznakem nenahradí „stroj z masa“ (takto Minsky s nadsázkou nazýval lidský mozek).
SLÁVA HACKERŮM
Minskému je přisuzována řada užitečných vynálezů, například první vizuální skenery, mikroskopy, učební pomůcky a také brýle virtuální reality. Ale pravý kult se kolem něj vyvinul především díky přednáškám na MIT (konaly se zásadně večer, končily u něj doma a pokaždé bylo natřískáno) a také slovním perlám, jež se bez ustání linuly z jeho úst. „Jaké kouzlo stojí za tím, že jsme inteligentní? Vůbec žádné kouzlo. Síla naší inteligence se zakládá na rozmanitosti, netvoří ji žádný jedinečný princip,“ napsal v knize The Society of Mind.
Miloval subverzi a v jisté době se stal guruem všech hackerů. Pouze nabourávání ustálených pravidel podle něj posouvá myšlení dále, takže jste od slovutného profesora v ještě slovutnějším ústavu v polovině 80. let mohli slyšet třeba toto: „Myslím, že hackeři pomohli s technickým rozvojem jako málokdo, protože podkopávali úsilí profesorů a jejich stupidních učebních plánů.“ V té době se u něj doma netrhly dveře, jezdil za ním Bono Vox, stejně jako Kubrick nebo natáčecí štáb seriálu Star Trek. Ale především budoucí velká jména ze světa vývojářů softwaru nebo teoretiků umělé inteligence: Ray Kurzweil, Gerald Sussman, Danny Hillis.
Minsky k nim vedl takovéto řeči: „Tvrdit, že vesmír existuje, je bláznivost, neznamená to o mnoho více, než že vesmír je jednou ze součástí našeho vesmíru. Musíme bohužel konstatovat, že ptát se na důvod existence vesmíru postrádá smysl. Naštěstí nám zbývá pořád dost užitečných otázek, například jak tento vesmír funguje.“
MYŠLENÍ JE INTERAKCE
Kubrick kdysi před natáčením své slavné Vesmírné odysey navštívil Minského s otázkou, jestli budou počítače plynně rozmlouvat s lidmi už v roce 2001. Věčný optimista Marvin se v tomto případě ani nějak zvlášť nespletl, ale zároveň je jasné, že vývoj neprobíhal tak rychle, jak by si býval přál. Spíše než ve futurologických předpovědích spatřují jeho kolegové větší zásluhy Minského v tom, jak dokázal měnit smýšlení lidí po jediném rozhovoru. „Vždycky zpochybňoval status quo. Miloval, když se s ním někdo hádal,“ napsal zakladatel ? rmy Thinking Machines Danny Hillis.
Také jeho pojetí inteligence jako takové je mezi vývojáři dodnes kánonem. Totiž že jsou naše mozky tvořeny poloautonomními a „ neinteligentními“ agenty (činiteli), kteří mají přístup ke zdrojům informací, a teprve interakcemi mezi nimi vzniká myšlení. A se stroji se to má podobně. „Minského největší zásluhou je, že hned na začátku osvobodil počítače od role jakýchsi gigantických kalkulaček a přiřadil jim úlohu zesilovačů největších počinů lidstva,“ napsal jeho kolega a přítel Alan Kay.
O autorovi| LUBOŠ HEGER, heger@mf.cz
