Zemřel poslední československý premiér Jan Stráský, bylo mu 78 let

7. 11. 2019

Autor: ČTK

Ve věku 78 let ve středu v Praze zemřel poslední československý premiér Jan Stráský, který byl předsedou federální vlády od července do konce roku 1992, přičemž po rezignaci tehdejšího československého prezidenta Václava Havla vykonával i část pravomocí hlavy státu. Po rozpadu Československa se stal Stráský v české vládě ministrem dopravy a později zdravotnictví.

Stráský Byl poslancem České národní rady a Poslanecké sněmovny, členem ODS, později Unie svobody. Po odchodu z politiky stál v čele Národního parku Šumava.

Stráský před revolucí pracoval jako úředník ve Státní bance československé (SBČS), kde se také na začátku 70. let poznal s Václavem Klausem. Na jaře 1990 se stal náměstkem generálního ředitele Komerční banky. V květnu 1991 se zapojil do vrcholné politiky, když byl jmenován místopředsedou české vlády a měl na starosti hospodářské reformy.

Vrcholné chvíle Stráského působení v politice pak přišly po volbách v červnu 1992, v nichž byl zvolen poslancem České národní rady za koalici ODS-KDS. V červenci 1992 přijal roli premiéra rozpadající ho se Československa, které se 1. ledna 1993 rozdělilo na dva samostatné státy.

Během několika měsíců roku 1992, kdy vykonával část pravomocí hlavy státu, musel v roli premiéra řešit nevyhnutelné rozdělení státu, ale jeden den v týdnu si vyhradil i na všechna oficiální setkání, která z jeho prezidentských kompetencí vyplývala. Ze všeho nejméně rád pak vzpomínal na udělování prezidentských milostí, jejichž příprava často zabírala celý víkend. „A já subjektivně říkám, že to bylo vůbec nejtěžší, co jsem kdy v životě dělal. A to jsou milosti,“ řekl Stráský v roce 2012.

Podle tehdejší ústavy byl Stráský zodpovědný za milosti a amnestie, přijímání a odvolávání velvyslanců, generálů či rektorů. Vyhlášení války a další prezidentské pravomoci dostala na starosti vláda. Stráský v té době vedl ještě ministerstvo zahraničního obchodu a zastával funkci místopředsedy ODS. V rámci politické dohody se Stráský pokoušel vyhýbat státním návštěvám a stejně tak nepřijímal ani zahraniční hosty.

Po rozpadu společného státu se bývalý federální premiér vrátil do české vlády, kde dostal na starosti ministerstvo dopravy. Vedl ho do října 1995, kdy jej premiér Klaus povolal do čela ministerstva zdravotnictví. První ministr-nelékař ale stihl uvést do života jen malou část reformy, než spolu s celou vládou na přelomu let 1997 a 1998 skončil.

V roce 1997 patřil Stráský mezi ty členy ODS, kteří vyzvali Klause k odchodu z čela vlády, a později také vstoupil do Unie svobody. Svou kariéru v politice ale v té době uzavřel. V lednu 2001 se stal na šest let šéfem jihočeského krajského úřadu. Už koncem 90. let se začal více angažovat ve vedení Klubu českých turistů, jehož byl od dubna 2006 osm let předsedou. Od února 2011 do června 2012 pak působil také jako ředitel Správy NP a CHKO Šumava.

Během roku a půl v čele šumavského národního parku čelil Stráský kritice ekologických aktivistů i části odborníků, zejména kvůli postoji k zásahům proti kůrovcové kalamitě. Vysloužil si dokonce od ekologického sdružení Děti Země dvojí „ocenění“ - anticenu Ropák za největší protiekologický počin a Zelenou perlu za antiekologický výrok. Necelé dva roky poté, co odešel z čela šumavského parku, skončil Stráský také v čele Klubu českých turistů, jehož byl poté čestným členem.

Jan Stráský se narodil 24. prosince 1940 v Plzni, kde také maturoval na obchodní akademii (1958), mezi roky 1963 a 1970 vystudoval filozofii a politickou ekonomii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Klaus: Šel bych s ním i na severní pól
Bývalý prezident a premiér Václav Klaus vzpomíná na zesnulého Jana Stráského jako na dlouholetého přítele, s nímž prožil mnoho osobních i politických událostí svého života. Připomněl, že Stráský se významně zasloužil o transformaci země po listopadu 1989. „Byl to člověk, o kterém jsem opakovaně říkal, že kdybych měl s někým sám putovat na severní pól, vybral bych si jeho,“ uvedl Klaus v prohlášení. I když Klaus věděl o jeho vážném zdravotním stavu, přesto ho zpráva o úmrtí Stráského podle jeho slov překvapila a velmi rozesmutnila. „Honza Stráský byl po celá desetiletí jedním z mých nejbližších přátel a kamarádů. Osud nás svedl dohromady do jedné kanceláře, když nás po roce 1968 vyhodili z našich zaměstnání. Prožili jsme spolu mnohé,“ uvedl Klaus. Oba budoucí politici se poznali ve Státní bance československé (SBČS) na začátku 70. let. Stráský byl řadu let blízkým Klausovým přítelem i jeho rodiny. „Byli jsme spolu na nespočtu turistických akcí a byli jsme spolu řadu let i v politice,“ poznamenal Klaus a zdůraznil roli Stráského v transformačním procesu 90. let. Připomněl i chvíli, kdy se cesty dávných kamarádů a blízkých spolupracovníků rozešly - v roce 1997 patřil Stráský mezi členy ODS, kteří vyzvali Klause k odchodu z čela strany. Později také vstoupil do Unie svobody. „Mrzí mne, že po takzvaném sarajevském atentátu odešel do tehdy se rodící Unie svobody. Ale dlouho tam nevydržel,“ napsal Václav Klaus.

Klaus: Šel bych s ním i na severní pól

Bývalý prezident a premiér Václav Klaus vzpomíná na zesnulého Jana Stráského jako na dlouholetého přítele, s nímž prožil mnoho osobních i politických událostí svého života. Připomněl, že Stráský se významně zasloužil o transformaci země po listopadu 1989. „Byl to člověk, o kterém jsem opakovaně říkal, že kdybych měl s někým sám putovat na severní pól, vybral bych si jeho,“ uvedl Klaus v prohlášení.

I když Klaus věděl o jeho vážném zdravotním stavu, přesto ho zpráva o úmrtí Stráského podle jeho slov překvapila a velmi rozesmutnila. „Honza Stráský byl po celá desetiletí jedním z mých nejbližších přátel a kamarádů. Osud nás svedl dohromady do jedné kanceláře, když nás po roce 1968 vyhodili z našich zaměstnání. Prožili jsme spolu mnohé,“ uvedl Klaus.

Oba budoucí politici se poznali ve Státní bance československé (SBČS) na začátku 70. let. Stráský byl řadu let blízkým Klausovým přítelem i jeho rodiny. „Byli jsme spolu na nespočtu turistických akcí a byli jsme spolu řadu let i v politice,“ poznamenal Klaus a zdůraznil roli Stráského v transformačním procesu 90. let.

Připomněl i chvíli, kdy se cesty dávných kamarádů a blízkých spolupracovníků rozešly - v roce 1997 patřil Stráský mezi členy ODS, kteří vyzvali Klause k odchodu z čela strany. Později také vstoupil do Unie svobody. „Mrzí mne, že po takzvaném sarajevském atentátu odešel do tehdy se rodící Unie svobody. Ale dlouho tam nevydržel,“ napsal Václav Klaus.