V 91 letech dnes v Praze zemřel akademický sochař Olbram Zoubek. ČTK to oznámil ředitel Národního filmového archivu a Zoubkův zeť Michal Bregant. Zoubek vytvořil mimo jiné památník obětem komunismu na pražském Újezdě. Do povědomí široké veřejnosti se zapsal tím, že v roce 1969 sňal posmrtnou masku Jana Palacha, který se upálil na protest proti komunistickému režimu.
Zoubek sám říkal, že se považuje za řemeslníka. „Rád dělám sochy živé, které patří na déšť, mráz a vítr,“ řekl dříve. Hlavním tématem Zoubkovy tvorby byla lidská figura. Jeho plastiky jsou typické štíhlostí a protáhlostí i výraznými gesty a postoji. Jeho dílo je zastoupeno v řadě českých i zahraničních galerií či soukromých sbírek.
Do Zoubkova uměleckého života zasáhl konec 60. let, kdy vytvořil posmrtnou masku a náhrobek studenta Jana Palacha. „Říká se tomu výzva, tomu, co jsem cítil, když Jan Palach zemřel. Byl to takový předěl v mém životě, cítil jsem, že už se nedá žít jako předtím. Tak mě napadlo, že bych mohl poskytnout službu, kterou umí jen málo lidí, nebo je ochotno udělat málo lidí, tedy sejmout jeho posmrtnou masku,“ řekl loni.
Režimu se pak stal Zoubek nepohodlným a v následném období normalizace měl omezené možnosti veřejného působení. Pracoval tak tehdy třeba jako restaurátor v Litomyšli. Po listopadu 1989 se podle Breganta aktivně podílel na demokratických změnách. Byl členem výtvarného odboru Umělecké besedy, uměleckého spolku vzniklého už v 19. století, jehož činnost byla v 90. letech obnovována po letech omezení práce besedy za komunismu.
Podle kurátora Richarda Druryho z Umělecké besedy, jejíž byl zesnulý emeritním starostou, Zoubek působil jako přirozená autorita, jako vlídná konstanta, která svou nestrannou přítomností pomáhala překonávat malichernosti a žabomyší nevraživosti všeho druhu. „Zoubek se nikdy nebál čelit nejzávažnějším jevům života. Nikdy se nevyhýbal své odpovědnosti člověka narozeného do tíživé doby. Možná právě proto byl pro něj tak zásadní jeho správný smysl pro humor, díky kterému při všech chvalozpěvech i kritikách vždy zůstával oběma nohama pevně na zemi. Říkal svým nejbližším, že se smrti nebojí. Proto - podle mě - má jeho výpověď o životních hodnotách neochvějný základ,“ uvedl Drury.
S velkým zármutkem přijala zprávu o Zoubkově úmrtí mecenáška umění Meda Mládková. Zoubek patřil mezi její blízké přátele od konce 60. let, kdy začala jezdit do tehdejšího Československa, sdělil předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových Jiří Pospíšil. „Vážila si jej nejen jako umělce ale i pro jeho občanské postoje,“ uvedl.
Prohlédněte si některá ze Zoubkových děl (a kupte si knihu Život a sochy Olbrama Zoubka):
Sochař Kurt Gebauer oceňuje hlavně Zoubkovu tvorbu ze 60. a 70. let, kdy Zoubek se svojí první ženou Evou Kmentovou pracovali na abstraktní figuraci. Zoubek tehdy podle Gebauera patřil spolu s Karlem Neprašem, Alešem Veselým a dalšími k sochařským vzorům.
Na styl, kterým je známý, přešel Zoubek později po návštěvě Řecka. „Nějakým způsobem ho to inspirovalo k těm figurám, které jsou více známé, to jsou ty figury s drapérií a výraznými gesty,“ podotkl Gebauer v České televizi. Zdůraznil ale, že „to nejdůležitější“ Zoubek udělal v 60. a 70. letech. Zavzpomínal také, že v době před listopadovou revolucí v roce 1989 se v Zoubkově ateliéru scházela mezigenerační Nová skupina, která se vymezovala proti oficiální politice Svazu českých výtvarných umělců.
U Petřína stojí 7 postav. První je celá, dalších ubývá. Čím méně těla, tím více smyslu. Velký sochař se dnes postavil za poslední z nich... pic.twitter.com/IdoBGaQVh4
— Ministerstvo kultury (@MinKultury) 15. června 2017
„U Petřína stojí sedm postav. První je celá, dalších ubývá. Čím méně těla, tím více smyslu. Velký sochař se dnes postavil za poslední z nich,“ uvedlo na twitteru ministerstvo kultury s odkazem na podobu památníku obětem komunismu na pražském Újezdě.
V poslední době pracoval například na plastice pátera Josefa Toufara, která byla odhalena letos v únoru v kostele v Zahrádce na Havlíčkobrodsku. Postavu faráře umučeného komunisty začal Zoubek tvořit po přečtení knih Miloše Doležala. „Tak mě to vzalo, že jsem si řekl, že to udělám. Pro sebe. A kdyby se to povedlo, tak bych ji věnoval do Číhoště nebo spíš do Zahrádky,“ uvedl před dokončením díla.
V současnosti mohou lidé vidět Zoubkovo dílo například na výstavách v kostele svatého Vavřince v Klatovech do 18. června nebo v Muzeu berounské keramiky v Berouně do 25. června.
Přečtěte si také:
