Fred DeLuca uměl bezvadně prodávat italské sendviče. A taky zpeněžit nápad, jak na to. Nakonec předstihl i McDonald’s
Je to levné, má to certifikát od asociace kardiologů a šíří se to skoro samo – k letošnímu září měla značka Subway 44 268 provozoven ve 110 zemích světa. Fred DeLuca (3. října 1947 – 14. září 2015) od otevření první restaurace v Connecticutu v roce 1965 vydělal na tomhle franšízovém byznysu 3,4 miliardy, když ho předtím celých 50 let osobně řídil.
SUB JAKO PONORKA
DeLuca byl ten nejpodivnější doktor, jakého si lze představit. Syn továrního dělníka z Bronxu si šel v 17 letech vypůjčit od rodinného přítele, jaderného inženýra Petera Bucka, tisíc dolarů na studia. Buck mu půjčil, ale pod podmínkou, že založí obchod po vzoru italské sendvičárny Amato’s (kde mu o prázdninách náramně chutnalo) a udělá z něj partnera. Spolu pak jeli stovky kilometrů do Amato’s v Maine vyšpionit, jak se takové sendviče přezdívané v lokálním nářečí „subs“ (od slova submarine, protože vypadají trochu jako ponorka) vlastně vyrábějí.
První provozovnu nazval DeLuca na počest přítele Pete’s Submarine, jenže rozhlasový spot namluvil sám se svým brooklynským přízvukem, takže místní rozuměli „pizza marines“ a ptali se po námořnických pizzách.
Aby předešel dalším nedorozuměním, přejmenoval obchod na Subway. V roce 1971 založili s Buckem korporaci s oficiálním názvem Doctor’s Associates (Doktorovi pobočníci), přestože lékařem nebyl ani jeden z nich, neboť DeLuca téhož roku sice promoval, ale jako psycholog. V roce 1974 usoudili, že nejlepším modelem růstu bude franšízing.
A spustili lavinu. V roce 1978 měl Subway sto provozoven, v roce 1987 tisíc. První zahraniční pobočka vznikla v roce 1984 v Bahrajnu. Od konce osmdesátých let se Subway rozrůstá každý rok průměrně o 1500 provozoven, přičemž firmu McDonald’s předehnal už v roce 2002. Peter Buck je stále ještě majitelem poloviny firmy s obratem přes 18 miliard dolarů.
TISÍC ZA KONCESI
Oba muži přitom neměli nouzi o potíže, protože franšízové pobočky stejně často vzkvétaly, jako krachovaly. Mezi základní podmínky jejího otevření patří, že zaplatíte majitelům 15 tisíc dolarů za koncesi a odvádíte jim osm procent z prodeje. Další 4,5 procenta ale přispíváte na reklamu. Jelikož do otevírání provozoven se v raných dobách velmi často pouštěli imigranti a mladé páry bez jakýchkoli předchozích zkušeností, mnozí nerozuměli podmínkám o počátečních investicích. Po dle pozdějšího vyšetřování regulačních orgánů byli „uvedeni v omyl ohledně vlastních vyhlídek“, takže DeLuca a Buck jim v rámci mimosoudních vyrovnání vypláceli odškodné.
Dalším kolosálním průšvihem byl Jared Fogle, který pojídáním sendvičů údajně zhubl sto kilo, takže marketing jej následně využíval tak intenzivně, až do povědomí veřejnosti vstoupil jako „ten chlapík od Subwaye“. Jenže tenhle dobromyslný chlapík od Subwaye se zároveň oddával sexu s mladistvými a nyní čeká na soudní verdikt za šíření dětské pornografie.
DeLuca si z podobných patálií nedělal těžkou hlavu: „Mrzí mě, že lidé přicházejí o peníze, ale spánek kvůli tomu neztrácím. Tohle je Amerika.“ Před dvěma lety DeLucovi diagnostikovali leukemii a poté předal svůj podíl sestře. Počtem provozoven největší síť s rychlým občerstvením na světě je stále ještě rodinným podnikem.
O autorovi| LUBOŠ HEGER, heger@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU