Zemřel muž, jenž podle kritiků „usmířil hippies s technologiemi Jenže Robert Pirsig chtěl a svou kultovní knihou hlavně 'fp ukončit občanskou válku ve vlastní hlavě ^^^
Je několik autorů „jedné knihy“, o nichž se toho moc za života nevědělo, neboť žili jako poustevníci. J. D. Salinger, Jerzy Kosinski nebo třeba Robert Pirsig (6. září 1928 -24. dubna 2017). Jeho podivuhodný román/ filozofický traktát Zen a umění údržby motocyklu si od prvního vydání v roce 1974 zakoupilo několik milionů lidí, zdobil nejednu vysokoškolskou kolej a výpisky z něj zaplnily nejeden památníček: „Božstvísídlí v obvodech počítače nebo převodovce motocyklu stejně pohodlně jako na vrcholku hory nebo vplátcích květu“ Podle kritiků se kniha naslepo trefila přesně do nálady doby - umožnila euforickým 60. letům „měkce přistát“ mezi moderními stroji.
Elektrošoky
Pirsig byl zázračné dítě z profesorské rodiny s IQ 170, které přeskakovalo ročníky, díky čemuž skončilo mezi staršími spolužáky, což mělo za následek šikanu, koktání a psychické potíže. Pirsig byl pro špatný prospěch vyhozen z univerzity a to jej přivedlo do války v Koreji, z níž jej klikaté životní cesty vyvedly do Japonska a Indie kvýchodním naukám, které ještě vůbec nebyly v módě. Začátek 60. let jej zastihl na univerzitě v Montaně, kde vyučoval rétoriku, experimentoval s peyotlem a odmítal studentům dávat známky (z filozofických důvodů). V roce 1962 byl převezen na psychiatrii: seděl tři dny s překříženýma nohama na podlaze a nedokázal se pohnout.
„Psychiatrie tomu říká katatonická schizofrenie.
V buddhistickém kánonu je to zmiňováno jako tvrdé osvícení“ řekl před pár lety britskému Observeru vjednom z mála rozhovorů. Absolvoval elektrošoky a rozhodl se z životní lapálie vypsat. Zen a umění údržby motocyklu je záznamem výletu se synem do San Franciska, který přerušují vzpomínky a dlouhé vnitřní monology na filozofická témata. Pirsig formuluje vlastní „metafyziku kvality“, která popírá dualitu západního světa. Tělesno a duševno, všednodennost a transcendence - to je podle Pirsiga všechno jen falešný konflikt, který v hlavách lidí vyvolává jakousi občanskou válku. Nezapomeňme - Bůh sídlí v převodovce.
Druhý Kerouac
Pirsig svou knihu psal čtyři roky každý den mezi druhou ráno a odchodem do práce, v níž po zbytek dne psal technické manuály k počítačům. Když skončil, měla 200 tisíc slov - asi o třetinu více než Vojna a mír od Tolstého. Zničil ji a začal psát znovu. „Asi tušíte, že toto není zrovna sen marketéra na knižním trhu,“ napsalo mu nakonec vydavatelství William Morrow. Jenže se pletlo - již tři měsíce po vydání se prodalo 50 tisíc výtisků. Do konce roku milion. Do konce dekády několik milionů. Kniha byla přirovnávána ke Kerouacovi a Bílé velrybě. K Pirsigovi zamířila procesí mladých filozofů na motorkách, kteří hledali nového guru.
Utekl před nimi za mladou novinářkou, s níž se oženil, přestěhoval na jachtu, přepluli spolu Atlantik a křižovali kolem Evropy. V roce 1991 se pokusil svou metafyziku rozvít v díle Lila: pojednání o morálce, ale podruhé se zázrak nekonal. Pirsig se spokojil s vysvětlením, že se v 70. letech prostě náhodou trefil čtenářům do noty, „vystihl zeitgeist“. Titul knihy ajejí nejasný žánr nicméně nepřestává fascinovat autory - vyšly tak už tituly jako Zen a umění hazardního hráče v kasinu nebo Zen a umění přebalování plen. 9
O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz
