MAJITELKA TEXTILNÍ SPOLEČNOSTI STÁLE PAMATUJE NA SVÉ PRARODIČE A JEJICH RODINNOU FIRMU - VYŠÍVACÍ A AŽUROVACÍ ZÁVOD - KTERÁ BYLA ROKU 1956 ZNÁRODNĚNA A NÁSLEDNĚ ZLIKVIDOVÁNA.
říká Jarmila Davídková, vítězka soutěže Nejlepší podnikatelka 2003 v kategorii právnických osob
OSTATNĚ, TYTO KOŘENY BYLY VELKOU INSPIRACÍ K TOMU, ABY SE Z VÝPRAVČÍ VLAKŮ STALA ÚSPĚŠNÁ PODNIKATELKA.
* Jak se vůbec přihodí, aby se z výpravčí vlaků stala podnikatelka?
Atmosféra po listopadu 1989 ve mně probouzela vzpomínky na firmu prarodičů a vyvolávala přání napravit křivdu, kterou tehdejší režim mé rodině způsobil. Rozhodnutí pustit se do podnikání dozrálo v roce 1992, firma byla založena o rok později. Z rodiny babičky a dědečka se začátků mého podnikání dožila pouze moje maminka.
* Stejně jako tenkrát závod vašich prarodičů je i vaše společnost rodinnou záležitostí. S kým jste ji založila? Firmu jsem založila sama, bez společníků a bez jediného zaměstnance. Mými velkými „dobrovolnými“ pomocníky byli manžel a syn. Z počátku jsem neměla odvahu opustit jisté zaměstnání na železnici, a tak začátky podnikání vyplňovaly veškerý volný čas mezi mými a manželovými směnami. Sama jsem nakupovala materiál, šití a výšivku jsem zadávala. Rozešité zboží jsme všichni tři převáželi mezi najatými dílnami, já doma vše adjustovala a ve volnu s manželem prodávala do obchodní sítě. Tato situace trvala jeden rok. Na jaře 1994 jsme získali pronájem jedné místnosti, nakoupili několik starších strojů a přijali prvních pět zaměstnanců. Současně jsem ukončila zaměstnání u ČD. * Když tak vzpomínáte na začátky - co bylo tehdy pro vás nejtěžší?
Bylo toho více: neznalost oboru, nedostatek zkušeností a financí, nedosažitelnost úvěru a absence výrobních prostorů i prostředků.
* Napadlo by vás tenkrát, že se po deseti letech stanete vítězkou soutěže Nejlepší podnikatelka roku 2003 Pardubického a Královéhradeckého kraje? To rozhodně ne. * Co všechno porota hodnotila?
Porota navštívila naše provozy, prohlédla si jejich technické i sociální vybavení, porovnávala hospodářské výsledky za uplynulé tři roky, zajímaly ji výše mezd našich zaměstnanců, prověřovala bezdlužnost firmy a včasnost hrazení pohledávek, ověřovala si prodejnost, kvalitu a rozšířenost našich výrobků, zajímala se o plán dalšího rozvoje firmy a o vytvořené předpoklady tohoto rozvoje.
* V soutěži se rovněž hodnotí image podnikatelky a jejího podniku. Myslíte si, že image v podnikání hraje velkou roli? Jistě. S firmou, která má špatnou image, asi bude málokdo rád spolupracovat a obchodovat. Já sama se takovým firmám raději vyhýbám. Vybudování pozitivní image firmy je výsledkem kvalitní, usilovné a poctivé práce celého kolektivu. Je to věc snadno zranitelná. Pokažená image se velmi obtížně napravuje. * Jste provozní ředitelkou společnosti, a tak předpokládám, že máte na starosti rovněž zaměstnance, kterých je ve firmě celkem 25. Jaká jste šéfka? Myslím, že velmi náročná a přísná. Máme ale vynikající pracovní kolektiv, který je náročný i sám k sobě. S takovým kolektivem se pracuje dobře. Všichni zaměstnanci jsou ve firmě již několik let, někteří dokonce od jejího založení. Standard kvality jejich práce i produktivity je hodně vysoko. * Občas se zaměstnavatel a zaměstnanec nepohodnou a nezbývá než rozvázat pracovní poměr. Jak řešíte tyto situace?
Nové zaměstnance pečlivě vybírám, takže když někoho přijmu, většinou vím, co od něho mohu čekat. Alespoň zhruba znám kvalitu jeho odborných znalostí a schopností, nezanedbávám ani jeho morální profil. Důležité je, aby potenciální zaměstnanec měl nabízenou práci rád a aby ho jeho profese těšila.
* Řekla jste si někdy „kdybych byla muž, měla bych mnohé určitě jednodušší“? Nemrzí mě, že jsem žena. Myslím, že žena může dokázat totéž co muž. Fyzická síla tolik nerozhoduje. Pravdou je, že muži mívají „tvrdší ramena“ a mnohdy i tvrdé a nepoctivé praktiky. Každý z nás zná spoustu vynikajících silných podnikatelů - mužů, ze kterých se nakonec vyklubali zdatní „tuneláři“. Kolik znáte takových žen? * Vám se už stalo, že vám někdo „podrazil nohy“? Ano, i to se již stalo. * Předpokládám, že se mi s detaily nesvěříte.
Nezapomínám, ale nerada si tyto záležitosti připomínám. Raději tedy ne.
* Ženy často tvrdí, že pracují na dvě směny - v práci a pak doma. Souhlasíte?
Souhlasím. Zaměstnáváme především ženy, většinou matky od dětí. Sama jsem měla děti, a tak vím, jak je obtížné vyhovět požadavkům zaměstnavatele a rodiny současně. Vážím si našich děvčat za to, že své zaměstnání, které je součástí jejich života, nechápou pouze jako prostředek k získávání peněz. Ale práce je baví, jsou si vědomá svého konkrétního podílu na fungování firmy a také vlastní odpovědnosti.
* Když jsem vás žádala o rozhovor, řekla jste mi, že v kanceláři trávíte téměř veškerý svůj čas. Co vás dobíjí? N a odpočinek mnoho času nezbývá. Jsou dny nebo okamžiky, kdy si připadám velice unavená. Pak se ale dostaví třeba i malý nečekaný úspěch a jsem „dobitá“. Dobíjí mě radost ze zdravé rodiny, radost z práce, často i radost z pěkného počasí nebo květiny. * Dáváte si předsevzetí do nového roku? N e. Pouze mám přání, a to úplně obyčejná. * Prozradíte mi alespoň jedno?
V soukromém životě zdraví, klid a obyčejné rodinné štěstí. V podnikání hodně sil, kolem sebe kvalitní lidi s chutí do práce a výsledky ještě lepší než v minulém roce.
Jarmila Davídková pracovala 27 let jako výpravčí vlaků. Do podnikání se pustila v roce 1993. Je spolumajitelkou rodinné firmy Davídek, s.r.o., zabývající se výrobou ložní a stolní konfekce pro obchodní síť i pro hotely a reklamní výšivkou. Je vdaná, má syna a dceru.
