RADIM MASNÝ: Kontroverzní byznysmen Radim Masný přišel na schůzku do hotelu Koruna v Opavě, objednal si vodu a kávu, a ještě než dostal první otázku, rozpovídal se o tom, co ho nyní nejvíce zaměstnává. Jde o dvě miliardy, které chce vysoudit na státu za Novou huť a Petrcíle.
RADIM MASNÝ: Kontroverzní byznysmen Radim Masný přišel na schůzku do hotelu Koruna v Opavě, objednal si vodu a kávu, a ještě než dostal první otázku, rozpovídal se o tom, co ho nyní nejvíce zaměstnává. Jde o dvě miliardy, které chce vysoudit na státu za Novou huť a Petrcíle. Nemuseli platit dvě miliardy. V roce 2000 nastala chyba českých politiků, státních úředníků a především amerických bankovních korporací. Ty vnutily malému Česku úplně špatný byznys. Nebyla to vina manažerů, že Nová huť by možná prosperovala ne v indických rukou, ale i v českých,“ řekl Masný. Vyhrané miliardy jste ještě neviděl, pokud je dostanete, co s nimi uděláte?
Opravdu jsem je ještě nedostal, ale úroky rostou. Jsem vášnivý jachtař a momentálně už by bylo z úroků na dobrou jachtu. Vítězství je obrovská satisfakce především v tom, že i se státní mocí se dá vyhrát. A ty peníze jsou druhotné.
Vy se nebojíte soudu se státem?
Přesně tak. Jde o to nebýt někde připosraný a schovaný. To je případ Kofoly. Postavila se americkému gigantu. Já je obdivuji. Víte, proč je obdivuji? Já jsem byl v podobném byznysu vlastníkem pátého nejlepšího českého pivovaru. Nakonec jsem ho prodal Bassu. Kdybych byl trošičku soudný, nemusel jsem, nebyl jsem v žádném tlaku, nebyl jsem předlužený, byl jsem v perfektní kondici. Kdybych vydržel, měl jsem dnes pusu rozesmátou od ucha k uchu, neboť jsme v Unii a polský trh je hned vedle. Já jsem v P olsku vařil pivo, takže vím, co říkám. Ale tenkrát za mnou přišli, já jsem se ulakomil na denárky, které mi nabídli, a bylo. Takže Kofolu obdivuji.
Jak jste se vůbec původně dostal k podnikání?
Jsem člověk, který není obdivovatelem autorit. Můj zásadní motiv byl, že jsem chtěl být samostatný. Nechtěl jsem denně bojovat s někým, s jehož názory a praktikami nesouhlasím. Za bolševika jsem měl problémy - myslel jsem si, že jsem chytřejší než druzí, snažil jsem se všechno opravovat a to většinou tak, že jsem si často rozbil hubu. Ekonomické důsledky mého podnikání byly sekundární, hlavní bylo, že jsem se zbavil všech, co mě mohou řídit. Samozřejmě je tady spousta byrokratických aparátů, ale ty už mě neřídí, s těma se už bojuje.
V kterém to bylo roce?
Po revoluci jsem se celkem aktivně pohyboval v politické struktuře a posléze jsem prý vytvořil - já říkám že nevytvořil a soud pak potvrdil, že nevytvořil - takový průser na bázi trestného činu ohledně nějakých televizí, dnes o tom ví celá republika, ten soud trval osm let. V politice jsem se pak stáhl z prvé linie do druhé linie, která je kolikrát vlivnější než ta prvá a začal jsem podnikat. V devadesátém roce jsem už určitě byl podnikatel.
Směřuje u nás podnikání k lepšímu či horšímu? Všichni, které potkávám, kterým dávám práci, když se něco staví, naříkají. Jelikož ale český národ má tendenci být naříkavý, tak to nemusí být úplně stoprocentní. Co se mě týče, tak nemám důvod si naříkat. Jediné, co mi vadí v této zemi, je právní vágnost. Když jsem byl trestně stíhán, trvalo to hrozně moc dlouho. V mnoha obchodních případech to dlouho trvá. N apříklad jsem prohrál spor o směnku u V rchního soudu, kde jsem byl pozván jako svědek, nebo - já nevím - jako žalovaný. Soudkyně mě ani nevyslechla, a přitom měla tak popletené pojmy, že nevěděla, co je generální ředitel, předseda představenstva a předseda dozorčí rady. Vůbec jsem nedostal právo vysvětlit jí, že předseda představenstva je člověk, který nemusí vědět, co dělá generální ředitel. Prostě jsem byl odsouzen, že tu směnku mám zaplatit a nebylo už dovolání. N edávno jsem jako byl svědkem u trestného soudu známého podnikatele doktora Kelovského. Zaplatil jsem za něj dluhy, a přesto dostal trest šest let, prý dlužil na daních šest a půl milionu korun. Nechápu to. Ovlivňují tyto kauzy vaše podnikání?
Já osobně necítím při podnikání žádnou újmu, necítím se ohrožován. Samozřejmě tím, že jsem Radim Masný, jsem poslední dobou více kontrolován finančními úřady a sociálními úřady. Ale to je nakonec dobré, alespoň mi za deset let nic nenajdou, takže jsem teď před státními úředníky čistý jako slovo boží. To ale neznamená, že to bude platit zítra. Samozřejmě, vždycky jsem se chránil z hlediska práva, vždycky kolem mě byli dobří právníci a ekonomové. Věci jsem dělal tak, abych v konečné fázi nebyl trestně stíhán.
Podařilo se vám všechno, co jste si vytyčil?
Některé věci mi vyšly jednoduše, některé mi vyšly hůř, zmastil jsem spousty věcí a určitě ještě zmastím.
Zkuste charakterizovat obor vašeho podnikání. Podnikal jsem od potravinářství, přes chemii až po železo. Nechci moc říkat, kde já, ale lidé, kteří jsou jenom nastrčení. Dnes víceméně já, jako Radim Masný, jen přežívám, protože pro klid držím majetek především přes akcie. Když vidím, že něco prosperuje, udělám zvláštní akciovku, šéfa udělám předsedou představenstva a já tam vůbec nefiguruji. Když je tam Masný, je to více sledované, více se o tom hovoří, hůř se nakupuje. Nemám problém, který dnes mají mnozí podnikatelé s úvěry. Mně banky vždycky půjčily, když jsem potřeboval. Jedinou věc, kterou přímo řídím, je ta velká kauza o dvě miliardy, která teď probíhá. Tu si hlídám sám, protože vím, že ji za mě nikdo neohlídá. Jak vidíte její vývoj? Ta kauza je už vyhraná. Ona už nejde zvrátit. To, co teď vytváří stát, je jako když slon šlape v porcelánu. Kdybych tento spor vyhrál s kýmkoli jiným než se státem, už by u něj byl dávno exekutor a měl bych zaplaceno. Stát má teď proti mě jedinou šanci: sejde se 200 poslanců a změní zákony této země a totéž potvrdí 80 senátorů a ještě to musí udělat zpětně. Potom bych prohrál. Ikdyž by to všichni udělali, tak jsme součástí Evropské unie a já jsem připravený jít na mezinárodní půdu. Stát nepočítal s tím, že se objeví člověk, který si dá tu práci a všechny audity, smlouvy a odborné nálezy nechá překontrolovat, že se v tom někdo bude nimrat poctivě tři roky, že nakupí hromadu materiálů a že na základě listinných důkazů vyhraje rozhodčí řízení. Stát si musí v podnikatelském systému uvědomit, že podnikatel, který sepisuje smlouvy a obchoduje se stranami, musí tyto smlouvy ctít. Byl jste ve středu dění ještě mnoha dalších významných případů. Jak se na ně zpětně díváte? Profláknutý byl například Chemapol. Všichni si mysleli, že Junka nikdy nikdo nesesadí, a já jsem ho z kanceláře vyvedl. Byl jsem oblečený přibližně tak jako teď, měl jsem na sobě kraťasy a tričko. Hodně kauz bylo z havířovského hokeje. K nim se ovšem nebudu vyjadřovat, protože můj syn je extraligový hokejista. Pak si vzpomínám na jednu vtipnou kauzu. To jsme Čtyřkoalici vyprášili kožichy. Oni měli tenkrát 36 procent preferencí a my jsme zaútočili. A vždycky se lidi ptali, proč to ten Masný dělá. Já jsem to dělal proto, že když jsem kandidoval do Senátu, tak oni křičeli na náměstí, že jsem zkorumpovaný mafián. Probůh, jak mohu být já zkorumpovaný?! Já můžu být jen korumpující. Ale říkal jsem: Já vám to vrátím, až bude čas, no a tak jsme Čtyřkoalici rozprášili. Byla to první kauza, ve které novináři nehráli proti mně. Tenkrát jsem poprvé přišel do televize a poprvé mě režisérka aranžovala tak, abych dobře vypadal. Když jsem předtím vystupoval v kauze Chemapolu jako kluk z vesnice, tak celou dobu ukazovali, jak se houpu na židli a občas se dloubnu do nosu. Mluvíte, jako by vás boj s politiky bavil.
Mě to baví, šíleně mě to baví. Já ty lidi znám, jsou to lumpové jako všichni ostatní, jenom možná lépe mluví. Proto ta Čtyřkoalice. Když kážu o mravnosti, tak se tak mám chovat, a když se tak nechovám, tak mám čekat, že se někdo ozve. Tak jsem se ozval.
Kam byste investoval peníze? Nemám žádný sen, nepřemýšlím. Stoprocentně využiji daňového odpočtu pro nadace. Mám představu s nadačním fondem, že by pomáhal mladým lidem a dětem z dětských domovů. Co si myslíte o současné vládě? Já si myslím jedno a totéž o všech socialistických vládách. Co to je za vládu, která stále rozhazuje a co je to za koalici, když všichni víceméně víme, že nemá voličskou oporu. Pozice předsedy Unie svobody Pavla Němce je taková: ano, jsem mladý synek, užil jsem si čtyři roky života jako ministr, pokud to vydrží ještě ty dva roky, měl jsem se dobře, projezdil jsem se ve všech těch luxusních autech. Druzí na řadě jsou lidovci. Lidovci, co tento stát pamatuje, byli vždycky u koryta, pokud nebyl bolševismus, a tam taky celkem úspěšně kolaborovali. Vidím, nakolik vládě věří předseda Kalousek. Kdyby jí věřil, tak by v ní určitě seděl, ale on ví, že je překlenovací, tak do ní neleze. Především je to vláda průměrných občanů, co jsme si zvolili, to tam máme. Co se týče Grosse, já ho sleduji od 22 let, co do parlamentu vlezl poprvé, protože jsem se tam taky pohyboval. V životě bych ho nečekal tak vysoko, je vidět že jde svojí vlčí duší za vytyčeným cílem. Hodně na sobě zapracoval z hlediska estetického, zřejmě mu pomáhají imagemakeři a vizážisté. Já osobně, kdybych byl Grossem, šel bych jakožto levicová partaj do tichého spojenectví s bolševiky. Oni mají v podstatě stejnou linii programu. Kam bude směřovat podnikání obecně? Rozvine se především terciární sféra, lidé na tom začnou být líp a budou fungovat služby. Vše je ovlivněno globalizací, konkurencí na trhu a je potřeba se v tom orientovat. Malé živnostenské rodinné klany budou mít své restaurace, Teska ani Globusy s nimi nezametou. RADIM MASNÝ**
Narodil se v roce 1955. Jeho snem bylo stát se námořníkem, ale vystudoval sklářskou školu. Sen se mu poté splnil a byl přijat k námořnictvu, nejdříve jako plavčík a později jako kormidelník.
Lidé si mohou myslet cokoliv, ale já sám na sebe nemusím plivat. Nebudu bojovat s někým, kdo moralizuje, ale sám není morální.
