Proč je genderová platová nerovnost v Česku tak výrazná?
Důvodů je více. Do jisté míry hraje stále roli historie, kdy v některých myslích i dnes přetrvává názor, že muž je živitel rodiny, a proto by měl také dostávat více peněz. Takovýchto lidí už je ale dle mého názoru minimum a mnohem větší problém představuje skutečnost, že jsou ženy penalizované za to, že mají děti, se kterými zůstávají na mateřské a rodičovské dovolené. Následně se vracejí i na hůře placené pozice, než zastávaly před otěhotněním. Nejvýznamnějším vlivem je pak fakt, že máme málo žen v rozhodovacích pozicích, tedy na místech s vyššími platy.
To se momentálně snaží změnit Evropský parlament, který členským státům ukládá povinné kvóty na ženy ve vysokých pozicích. Je tohle možná cesta?
Víte co, kvóty jsou v České republice hodně nepopulární, protože působí tvrdě. Navíc, to, co momentálně řeší Evropský parlament, se u nás týká jen pěti firem (pouze těch kótovaných na burze – pozn. red.). Takže zmíněná směrnice možná dokázala vyvolat diskuzi, ale reálný dopad zatím spíš nemá. Smysl by za mě kvóty měly, pokud by se použily jako nástroj pro hledání ženských talentů. Řeklo by se například: pojďme teď na pět let udělat kvóty, abychom ženy na výkon vyšších pozic připravili. Protože zatímco u mužů se na povýšení myslí a „trénují“ se na to, u žen se to systematicky nedělá.
To ostatně souvisí s jedním z důvodů, proč kvóty některé firmy odmítají. Bojí se, že pro vedoucí funkci nebude „z donucení“ obsazená žena dostatečně kompetentní…
Kritika toho, že když budou kvóty, přijdou do funkce méně kompetentní ženy, mi přijde trochu legrační. Kdybychom tomu věnovali pozornost a ženy na tu práci více připravovali, nedá se a priori předpokládat, že bude žena méně kvalifikovaná než mužský kolega.
Ale jsme zas u toho, že v případě mužského kolegy se zaměstnavatel nemusí tolik obávat, že po čase odejde na mateřskou a rodičovskou. Samozřejmě může, ale například v roce 2022 ženy tvořily 98 procent příjemců rodičovského příspěvku…
Pokud by více mužů chodilo na mateřskou či rodičovskou, byla by to značka ideál, protože by nezbylo nic jiného než ony zaujaté předpoklady změnit. Zároveň si nemyslím, že by muži nefluktuovali. Předpokládat, že ve firmě vydrží déle než ženy, je také stereotyp, kterého je třeba se zbavit. Zároveň bychom se měli snažit ženám s malými dětmi zajistit takové podmínky, které by jim pomohly zůstat i nadále v kontaktu se svým oborem a umožnily jim dál pracovat. Stejně jako to dělají země, kde s obsazováním žen do vedoucích pozic nemají problém – typicky třeba Francie.
Co přesně dělají ve Francii jinak?
Zajišťují matkám kvalitní služby pro malé děti. Ženy se tak nemusejí obávat, že by své potomky odložily do nějakého nekvalitního prostředí, a mohou tak bez obav i nadále pracovat, i když třeba jen na zkrácený úvazek. My jsme oproti tomu takoví ode zdi ke zdi: buď měj děti a zůstaň doma, nebo je neměj. A když je máš a pracuješ, tak nejsi dobrá matka, protože se dětem nevěnuješ. Tohle mě často nutí přemýšlet o tom, jak je v politice rodina prezentovaná jako naprostý základ, ale jakmile se žena stane matkou, společnost se k ní nechová tak, jak by si zasloužila.
Souhlasíte s tím, aby se o podílu žen ve vedení firem rozhodovalo na základě evropských kvót?
Dalším tématem je samozřejmě neplacená domácí práce. Tu u nás ve většině případů dělají hlavně ženy, které tím ztrácí spoustu času. Mohly by ho přitom věnovat sebevzdělávání a případně nějakému networkingu. Ostatně, vytváření profesních sítí je pro kariéru velmi důležité.
Lepší dva než nikdo
Možnost pracovat by zejména na rodičovské uvítala celá řada matek. Brzdí je v tomto kroku fakt, že české firmy nejsou dostatečně otevřené částečným úvazkům?
Musím říct, že se situace mírně zlepšuje. S tím, jak na trhu práce chybí kvalifikovaní lidé, si firmy čím dál více uvědomují, že mít zaměstnance na zkrácený úvazek je lepší, než je nemít vůbec. Část společností tyto podmínky vytváří samozřejmě i cíleně, a to i přesto, že mít dva lidi na jednu pozici je zpravidla nákladnější. Ale takový je život, koneckonců se nejedná jen o matky starající se o děti, ale také o další pečující osoby – třeba o dospělé, kteří potřebují větší flexibilitu, aby mohli pečovat o staré rodiče. Tak to prostě je, osobní život od pracovního zcela oddělit nelze.
V rámci vaší organizace za rovné pracovní příležitosti bojujete už 14 let. Co říkáte na názor, že ženy nejsou v kariérním životě tolik úspěšné, protože jsou ve srovnání s muži méně průbojné?
Každý člověk je jiný. A zrovna tak nemusí být průbojný ani muž. Další otázkou je, jak moc důležitá tato vlastnost vlastně je – myslím v dlouhodobém horizontu. Když se snažíte na nějakou pozici dostat, hodí se. Ale výzkumy ukazují, že leadership se z dravého a individuálního přístupu změnil spíše ve vůdcovství. Ženy mají navíc schopnost tmelit kolektiv. Během náboru je tak nutné myslet i na to, jak to bude potom, a nejen na to, kdo se na pozici hrne urputněji.
Když pomineme těch pár českých společností, které podle směrnice Evropského parlamentu musejí mít do dvou let ve vedení alespoň třetinu žen, jak se k rovnosti na pracovišti staví ostatní tuzemské firmy?
Například startupy pohlaví zpravidla absolutně neřeší, těm jde vyloženě o expertizu. Navíc platí, že čím jsou lidé mladší, tím jsou na genderovou spravedlnost zpravidla citlivější. A pokud cítí, že je v nějaké firmě obdobné příkoří činěno, ani v ní pracovat nechtějí.
Když se občas bavím s dospívajícími ve věku kolem 15 a 16 let, často se diví, že platové rozdíly vůbec existují, a nerozumí tomu, proč to tak je. Za mě existuje velká naděje, že se otázka nerovnosti s mladšími generace změní k lepšímu. Jsem o tom dokonce přesvědčená.
Když je řeč o mládeži, jak genderová nerovnost dopadá na dospívající dívky nebo mladé ženy čerstvě po škole, které mají velké kariérní ambice?
Někdy je ztratí, což je nejenže smutné, ale zároveň to znamená ztrátu potenciálních talentů. Na druhou stranu se jim úplně nedivím. Neustále bojovat s nespravedlností a tlačit se někam, kde nejsem žádaná, je náročné. Proto jsem ráda, že vznikají organizace, jako jsme my, kde se ženy mohou vzájemně podpořit a dovzdělávat se. Ale obecně se to děje, u řady mladých žen se to v určitém okamžiku zlomí a mají tendenci sklouznout k tomu, že zůstanou průměrné.
A takový zlom přichází při vstupu do pracovního života?
To si nemyslím. Do doby, než máte první dítě, nejsou platové rozdíly dokonce žádné. Velká změna nastane právě až s rodičovstvím. Proto se tomu říká penalizace mateřství. V souvislosti s tím vyšla loni studie, podle které by chtěly pracovat, ale nemohou, tisíce žen. Takže se člověk nemůže divit, že když je někdo tři roky doma a není v kontaktu se svým oborem, tak ztratí sebejistotu a je pro něj mnohem těžší se někam posunout.
A co když se žena na vysokou pozici přeci jen probojuje? Má stejné podmínky jako muž? Ptám se proto, že jsem se setkala s názorem, že mají ženy častěji tendenci dokazovat, že na získanou pozici skutečně patří.
Tak to je jednoznačně pravda. Důvodem je právě fakt, že jsou na vysokých pozicích stále ojedinělé. A kromě toho sem prosakují stereotypy, kdy muži ke kolegyním přistupují s očekáváním, že budou věci automaticky zařizovat – vlastně trochu servisovat. A pro tu ženu je strašně těžké odmítnout, aniž by nepůsobila negativně. Kdyby se na vyšších pozicích nacházelo více žen, třeba těch 30 procent, nepůsobily by jako vyčnívající solitérky, na které se upínají všechny zraky. Nehledě na to, že diverzita je pro pracovní tým jednoznačně pozitivní.
Před otěhotněním stejný plat
Neodrazuje potenciálně úspěšné ženy také fakt, že k nim veřejnost umí být nepřející? Koneckonců, stačí se podívat na sociální sítě, kde jsou takové ženy – typicky třeba političky – pravidelně písemně napadány.
Ano, tak to je. A to nemluvíme o tom, že napadat je umí i jiné ženy. Opět je za tím skutečnost, že máme nedostatek úspěšných ženských vzorů. Já jsem se nedávno bavila s jednou podnikatelkou o tom, jak je důležité, aby se ženy angažovaly také v politice, a ona mi na to řekla: nejsem blázen, abych tam šla, vždyť politici jsou „psychopati“. Ale bez toho, aniž by ženy do politiky chodily a byly slyšet, se nikam neposuneme. Diverzita pohledů je potřebná. Vezměte si, že o věcech, jako je porodnictví, v současnosti rozhodují převážně muži.
Takže se o genderové nerovnosti zatím nemluví dostatečně?
Zatím se zdá, že se k tématu obecně vyjadřují spíše ženy. Vzhledem k tomu, že se jedná o celospolečenské téma, je bezpochyby nutné více vtáhnout i muže a vysvětlit jim, proč se ženy vlastně chtějí realizovat. Koneckonců tvoří 60 procent absolventek magisterských titulů a jejich talent není plně využit. Přitom kdyby se do pracovního trhu zapojilo více žen, roční HDP Česka by se podle studie McKinsey mohlo zvýšit o osm procent. Ale tím, že si o tom budeme jen povídat, nic nezměníme. I z toho důvodu jsem se rozhodla vozit nápady ze zahraničí, ať už třeba v rámci kampaně Men on board, či Women's Empowerment Principles.
