Ve venkovské Indii případ ne neobvyklý. Asijská země vykazuje
největší deficit v počtu žen ze všech států planety. V indické populaci
jich je oproti mužům už téměř o 54 milionů méně. Hlavní důvod je nepochybný –
rodiče v konzervativních regionech často raději zvolí potrat, než aby se
jim narodila dcera. Někdy jsou dívky pokoutně zabity krátce po porodu.
„Syn je považován za přínos, pokračovatele rodinného byznysu, dcera spíš za přítěž,“ říká indický student a malíř Lalit Singh z města Nainital, který maluje osvětové plakáty proti zabíjení nenarozených dívek. Jen v roce 2018 bylo v Indii podle odhadu úřadů ukončeno potratem na 550 tisíc těhotenství, z nichž se měla narodit dívka.
Typický případ popsala Indka Amisha v dokumentu televize Deutsche Welle A Lack of women in Asia. Dívka byla provdána do rodiny z vyšší střední třídy, kde od těhotenství čekali tchán a tchýně jedině mužského pokračovatele rodu. „Poslali mě k doktorovi. Nevěděla jsem, o čem s ním mluvili. Když to (očekávané dítě) byla dívka, doktor jim řekl: svatá bohyně. To bylo jejich heslo. Tak věděli, že čekám holčičku. Doktor mi pak dal injekci. Když jsem se probrala, břicho bylo pryč. Tohle udělali šestkrát za sebou během osmi let,“ vypráví Amisha.
Žena se nakonec vzbouřila, od manželovy rodiny utekla a
další očekávanou dceru již na svět přivedla.
Svatba opravdu zlatá
Problém trvá i proto, že dcera se v Indii prodraží. Souvisí to i s otázkou věna a tradiční indickou posedlostí zlatem. Země drží víc než desetinu veškerých světových zásob cenného kovu. Přitom nejde jen o poklady v bankách, zlato kupí běžné rodiny, dokonce i ty z chudších vrstev. Všechno směřuje k okamžiku svatby, kdy rodiče dívku jen těžko provdají, pokud není ověšena zlatem. A to doslova.
„Otec musí dceři dát jako věno zlato, jinak ji třeba vůbec neprovdá. Šetří se na to roky,“ vysvětluje podnikatel Vihaan z Bombaje. Jedno indické rčení dokonce otevřeně říká: „Žádné zlato, žádná svatba.“ Svatební sárí (tradiční indický ženský oblek) opatřené zlatými řetězy přitom může v přepočtu vyjít na víc než 70 tisíc korun. Na místní poměry obrovská suma.
Stát zkouší neúnosnou situaci řešit na úrovni lékařů. „Vláda zakázala doktorům, aby těhotným matkám ultrazvukem zjišťovali pohlaví budoucího dítěte,“ vysvětluje Singh. Někteří lékaři jsou ale za úplatek zákaz ochotni porušit, jiní dokonce cíleně objíždějí s ultrazvukem venkovské oblasti.
| V Česku je více žen |
| Za přirozený poměr novorozenců v populaci označuje Světová zdravotnická organizace zhruba 105 chlapců na 100 dívek. Tím se však vychýlení v populaci asijských zemí vysvětlit nedá. Příroda do jisté míry kompenzuje fakt, že ženy se dožívají výrazně vyššího věku. Ve všech evropských státech tak ve skutečnosti v populaci mírně převažuje ženské pohlaví. Například v České republice vychází na stovku mužů zhruba 103 žen a dívek. Více žen nebo vyvážený poměr obou pohlaví má také většina států Severní i Jižní Ameriky, subsaharské Afriky, Austrálie a postsovětských zemí. Problém s nepřirozeným nedostatkem žen tak trápí hlavně arabské státy a jihoasijské země. Právě ty však v globální statistice nakonec rozhodují, protože jsou nejlidnatější. Celkově tak loni na planetě žilo o zhruba 65 milionů víc mužů než žen. |
Fronta na manželku
Extrémní nedostatek žen v mladší generaci řeší také Čína. Zde ho umocnila politika jednoho dítěte, kterou se komunistická vláda pokusila zastavit populační boom a která platila v letech 1979 až 2015. Jako jediné oficiálně povolené dítě si tak rodiče snažili pořídit raději chlapce. Vznikl tak obrovský výpadek celé jedné generace žen. Podle OSN v současné Číně převažují ve věkové kategorii 15 až 29 let muži nad ženami v poměru tři ku jedné. A celkem je v Číně už o 37 milionů mužů víc.
Ukázalo se tak, že ani modernizace a růst životní úrovně
obou zemí, které dohromady tvoří třetinu populace planety, nedokážou potlačit
ve společnosti tolik zakořeněné předsudky. Problém naopak graduje; sociální
inženýrství pokřivilo i mentalitu nastupující generace. Mluví se o rozmazlených
malých císařích – jedináčcích, do nichž rodiče investovali veškeré své naděje a
kteří jsou zvyklí být středem světa.
Preferování chlapeckých potomků se ale dnes paradoxně promítlo i do opačného problému – vznikla také vrstva vybíravých mladých princezen, na něž zástup plonkových nápadníků stojí frontu. „V Číně je dnes pro muže velký problém najít si partnerku. Je tak málo mladých žen, že si mohou dovolit být vybíravé a diktovat si: Musíš mít auto, musíš mít peníze, musíš mít dobrou práci. Jinak nemáš nárok,“ žehrá čínský třicátník Li, který i kvůli bídným vyhlídkám na případné manželství raději odešel pracovat jako stavební projektant do spřátelené Venezuely a v Latinské Americe se dlouhodobě usadil.
Bizarním důsledkem frustrace mladých čínských mužů je také
velká poptávka po ženských figurínách. Nejde jen o běžné sexuální hračky, jaké
se prodávají v Evropě. Čínští producenti nabídli svým klientům realisticky
vyhlížející silikonové panny, které umějí nejen mluvit a hrát hudbu, ale
dokážou dokonce zapnout myčku na nádobí.
| Mladé Korejky odmítají manželství a děti |
| Demografickou zápletku řeší také Jižní Korea. Zemi charakterizovaly po skončení korejské války v 50. letech 20. století dva rysy – chudoba a populační exploze. Dnes se situace přesně obrátila. Korejská republika jako jeden z nejsilnějších světových exportérů zažívá léta prosperity. Ale jako ve většině vyspělých zemí i v Koreji přišel společně s bohatstvím propad porodnosti. Mladí Korejci dostali přezdívku „generace Sampo“. Slovo vyjadřuje odmítnutí tří věcí – námluv, manželství a výchovy dětí. Moderní Korejky odkládají přijetí odpovědnosti a založení rodiny, jak se dá. Některé hrdě deklarují záměr zůstat svobodné a nezávislé trvale. Výsledkem je nejnižší porodnost ze všech zemí světa. Muži, kteří zůstali na ocet, se často poohlížejí v zahraničí – především v chudším Vietnamu. Korejské statistiky uvádějí, že v roce 2017 tvořily Vietnamky plných 28 procent všech manželek-imigrantek. Štěstí je ale nečeká. Korejské soudy řeší opakovaně případy domácího násilí, kterému jsou v zemi Vietnamky vystaveny. |
Jako zboží z katalogu
Nedostatek dívek na vdávání v kombinaci s bohatnutím Číňanů dal ovšem vzniknout ještě vážnějšímu problému – roste obchod s bílým masem. Mezinárodní lidskoprávní organizace Human Rights Watch například uvedla, že v posledních letech bylo uneseno několik tisíc žen ze sousedního Myanmaru. V chudé zemi zmítané etnickým násilím není pro překupníky těžké najít oběti, kterých se nikdo nezastane. Čínské rodiny je pak pro své syny kupují za tři až 13 tisíc dolarů (asi 70 až 300 tisíc korun).
I tak může „nákup“ manželky vyjít levněji než ženitba
s Číňankou z lepších vrstev. Té musí nápadník k nohám položit
věno a dary, jež se s rostoucími cenami v Číně také stále víc
prodražují. Manželkám dovezeným do Číny z chudších zemí Asie jsou naopak
upírána základní lidská práva a často jsou drženy v otrockých podmínkách.
Únosy malých dívek navíc nejsou výjimkou ani uvnitř samotné
Číny. Mizí ještě ve věku nemluvňat. Cizí rodina si unesené batole vychová jako
budoucí družku pro svého syna. A pokud by si nakonec v dospělosti syn
s dívkou soužití přece jen nepřál, cynická „investice“ se neztratí – dívku
lze v tu chvíli znovu prodat se ziskem jiné rodině pro dalšího nápadníka.
Obchod s bílým masem kvete také v dalších bohatších zemích východní Asie, jako jsou Jižní Korea a Malajsie. „Mám v blízkém okolí muže, který si objednal manželku z Vietnamu,“ říká Malajka Chenová, která provozuje malý pension na ostrově Penang. „Ten muž je už stařec, ale dívka je velmi mladá. Vybral si ji v katalogu jedné zprostředkovatelské agentury. Mohl si volit podle gusta, jak má partnerka vypadat – jak má být velká, jaké má mít vlasy. Prostě jako by si vybíral nějaké zboží.“
Arabskou poušť zaplnili muži
Problém je palčivý také v arabských zemích podél Perského zálivu. Ty jsou na tom s nedostatkem žen ještě hůř než Indie a Čína. Ne sice co do absolutního počtu, ale jednoznačně co do procentuálního zastoupení v populaci. V současnosti nejmaskulinnějším státem světa je v tomto ohledu Katar, kde muži tvoří celé tři čtvrtiny všech obyvatel. Další v pořadí následují Spojené arabské emiráty, Omán a Bahrajn. Ve všech těchto zemích tvoří muži kolem dvou třetin populace.
Mužům se vzdaluje role živitele rodiny. Snahou o její zachování škodí blízkým i sobě
Důvod nepoměru je u bohatých ropných států jiný než na
východě Asie. Do dříve málo lidnatých pouštních oblastí dnes proudí miliony
mužů za prací. Takzvaní gastarbajtři zde následně zcela mění demografickou
strukturu populace. Například Spojené arabské emiráty měly v roce 1971,
kdy byl stát založen, pouhých 280 tisíc obyvatel. Následný ekonomický růst však
začal lákat cizince, a populace emirátů tak vzrostla díky přílivu Bengálců,
Pákistánců, Filipínců či Íránců na téměř deset milionů lidí. A z toho
tvoří 70 procent zase muži.
Obdobný proces zasáhl také Saúdskou Arábii. V zemi je
téměř 12 milionů přistěhovalců a početní převaha mužů nad ženami přesahuje pět
milionů. Do toho se promítají také útěky žen z království, kde jsou
dlouhodobě vystaveny diskriminaci či domácímu násilí. Přelomovým momentem je
nedávno přijatý zákon, který nově umožnil saúdským ženám vycestovat do
zahraničí bez mužského doprovodu. Díky němu by mělo být pro diskriminované ženy
přístupnější odjet do svobodnějších zemí. A to znamená další odliv žen.
Kéž máš stovku synů
Přestože nedostatek žen v Asii generuje ve společnosti další nežádoucí potíže, nikdo vlastně neví, jak problém řešit. Demografické experimenty nadělaly víc škody než užitku. Ať to byla zmíněná politika jednoho dítěte v Číně, nebo tlak Západu, který ve druhé polovině 20. století prostřednictvím speciálních fondů financoval projekty na potlačení populačního růstu v rozvojových zemích. Ani osvětové kampaně zatím hluboce zaryté předsudky v asijských zemích nerozbily. V Indii se stále ženám žehná rčením z jazyka sanskrt, které v překladu praví: „Kéž budeš matkou stovky synů.“
Jistotou zatím zůstává jen to, že na nepřirozeně vychýlený
genderový profil nejlidnatějšího kontinentu nakonec doplatili všichni. Na jedné
straně roste armáda frustrovaných mužů, kteří marně vyhlížejí manželku a
rodinný život. Na straně druhé jsou masy zneužívaných žen. A nejistota stran
demografického vývoje začala strašit i vlády – dnešní nedostatek žen se
promítne do nevyzpytatelného kolísání populace v příští generaci.
Zejména
Čínu a Jižní Koreu tak možná už v následující dekádě čeká přechod od
jednoho extrému ke druhému. Země, které ještě relativně nedávno řešily
přílišný populační růst, začínají stárnout. Brzy mohou postrádat lidi
v produktivním věku. Asie pochopila: Bez žen to prostě nepůjde.
