Nakrmit vlka a zachovat kozu komplet se rozhodli minulý týden poslanci, když oškubali původní senátorský návrh na omezení prodejní doby o sedmi státních svátcích, na svátky tři. Zdálo by se, že vlastně o nic nejde. Zaměstnancům se uleví a lidé samozřejmě nepotřebují nakupovat každý den.
Jenže realita je jiná. Ve skutečnosti každý z nás nakupuje opravdu denně, svátek nesvátek. Při každém sepnutí vypínače domácího osvětlení, stisknutí dálkového ovladače televizoru, při každém nástupu do tramvaje. I jejich řidiči by rádi volno o svátcích. Ani topiči elektrárenskému se nechce na vánoce topit. Ani ten číšník v restauraci není nadšen, že je na šichtě, když si zajdeme na nedělní oběd do restaurace. Jenže tak jako je normální nakupovat, tak je taky normální pracovat o svátcích. Doby, kdy katolíci nedělali v neděli a Židé v sobotu jsou dávno pryč. A pokud s tím má někdo problém, má svobodu najít si zaměstnavatele, který nebude sváteční práci vyžadovat.
I když se zásah státu do otevírací doby obchodů zdá banalitou, tak jí rozhodně není. A to, že podobné principiálně chybné regulace jsou v Evropě běžné, není důvodem k jejich zavádění u nás. Zvláště, když omezení podnikání je dnes v Česku heslem doby. Finanční úřady blokují byznys šikanózním odmítáním registrace k DPH. Hospodským je zakazováno provozovat hospodu pro kuřáky, nesmí se prodávat normální levné žárovky a úřady vydávají takřka nepřetržitě množství nových podobných regulačních předpisů.
A do toho je slyšet stesky na stále nízké mzdy, aniž by kdokoli bral v úvahu, že na tu výplatu musí zaměstnanec vytvořit svému zaměstnavateli odpovídající přidanou hodnotu. Čím méně bude pracovat, tím méně hodnoty vytvoří. Jestli tomu prodavači nerozumí, ať se zkusí zeptat jak to v životě chodí Vietnamce ve večerce na nejbližším rohu.
